VIMPERK – UKRÝVÁ MAGICKÉ ČERNÉ ZRCADLO?

VIMPERK – UKRÝVÁ MAGICKÉ ČERNÉ ZRCADLO?

Městečko nad horoucí propastí

Jihočeský Vimperk je středověké sídlo s romantickým hradem-zámkem na mohutné skále, křivolakými uličkami, úzkými schodišti a starobylými domy v prudkém kopci a někdy lenošivou, jindy dovádivou řekou Volyňkou v údolí. Odedávna se mu přezdívalo Město pod Boubínem nebo také brána Šumavy, díky proslulé Zlaté stezce z Čech do Bavor.

Pro mnohé byl ale tehdejší opevněný Winterberg poslední výspou civilizace. Za ním začínala už jen divočina, nekonečný šumavský prales. „Na zámek Vaší Milosti tak dnes míním sjíti a spatřiti, až mi toho zámku i města položení s velikým podivením. Dobře Kozka říkal, že z Prachatic cesta jako do horoucí propasti…,“ popsal roku 1581 průnik vimperskými hvozdy osobní lékař Viléma z Rožmberka, Jan Mattioli.

Vyšší třída z Jižních Čech

Město proslavili skláři. Hrdí, nezávislí. Takzvaní huťmistři patřili v 17. století k nejbohatším lidem široko daleko. „Jsou to velcí páni, vedou si jak kavalíři. V penězích, hostinách a oblečeních se jim nikdo nevyrovná,“ popsal je Jan Landgraf z hutě u kláštera Schlägl. Huťmistr Michal Müller vynalezl křišťálové křídové a rubínové sklo. Byly ve světě žádanější než skla benátská.

Najde někdo ztracené nejzáhadnější zrcadlo všech dob?

Mezi lidmi se šušká, že je někde ve Vimperku ukryt i nejpodivuhodnější sklářský výrobek všech dob: jako dlaň veliké magické „černé“, nebo také „zemní“ zrcadlo. Alchymista na dvoře Rudolfa II., John Dee, v něm údajně vídával jevy minulé, přítomné i budoucí. Magické zrcadlo prý vlastnil ještě na začátku 20. století jistý vimperský sedlář. Byl také posledním, kdo s ním uměl zacházet.

Minikorán se prodával s lupou

Summa de eucharistia, Soliloquia… Ve městě dovedně „čarovali“ i tiskaři s černými literami. Tiskli nejprve latinské, posléze i české knihy. Jan Alacraw vydal ve Vimperku už před rokem 1485 první český kalendář: Minuci. Jan Steinbrener a jeho pokračovatelé zde zase v 19. a 20. století vytiskli devadesát šest milionů křesťanských modlitebních knih. Udělali radost ale i muslimům – kuriozitou. Koránem velikosti palce. Pro snazžší čtení k němu přivázali i miniaturní lupu.