Michel de Nostradame – Nostradamus

Michel de Nostradame – Nostradamus je dodnes tajuplně fascinující postavou lidských dějin. Jeden z nejznámějších a nejpřesnějších jasnovidců světa až do dnešních dob. Přesnost jeho předpovědí vždy udivovala a dodnes fascinuje i ty, kteří výjimečnosti Nostradama tak úplně nevěří.

Datum narození:
14. prosince 1503
Místo narození:
St. Remy de Provence, Francie
Datum úmrtí:
2. července 1566
Místo úmrtí:
Salon, Francie

ŽIVOTOPIS:

Michel de Nostradame, častěji zvaný jako Nostradamus se narodil 14. prosince 1503 v St. Remy de Provence. Byl to věštec a dobový cestovatel, žijící ve dvou realitách. Byl také znalcem astrologie a astronomie, a současně s tím také jasnovidec. Používal přírodní vědy k tomu aby interpretoval své vize, které během svého studování tajně přijal.
Kvůli svým vizím, které zahrnovaly smrt a válku, byl často volán jako „prorok zkázy“. Jeho stoupenci říkají, že předpovídal Francouzskou revoluci, zrození a nárůst síly Hitlera i vraždu J.F. Kennedyho. Jeho věštecké vize, jeho 942 skupin tajných veršů, které jsou zvány „The Centuries“- „Staletí“, jsou vždy v souboru po 100 verších. Jednotlivé verše jsou vždy společně nazvány „čtyřverší“ a 100 čtyřverší tvoří „Centurie“. Jsou nesmírně poutavé a fz generace na generaci fascinují všechny své čtenáře. Předpověděl některé nejvýznamnější a nejpamátnější historické události, např. Velký oheň v Londýně v roce 1666, a také zničení vesmírného kyvadla.

Michel de Nostradame – Nostradamus a jeho zaznamenané dětství.

Jeho rodiče byli velice chudého rodu, žili v okolí Avignonu. Nostradamus byl nejstarším synem, měl ještě 4 bratry. O prvních třech z nich víme jen velice málo. Nejmladší z nich, Jean, se stal však stal prokuristou parlamentu v Provence.

Nostradamova obrovská inteligence se stala zjevnou ještě v době, kdy byl velice mladý. Jeho vzdělání bylo svěřeno do rukou jeho dědečka, Jeana, který ho učil základům Latiny, Řečtiny, Hebrejštiny, Matematiky a Astrologie. Když jeho dědeček zemřel, byl Nostradamus poslaný do Avignonu studovat. Velmi brzy zde ukázal svůj veliký zájem o Astrologii, což se stalo společným tématem při společných rozhovorech několika studentů. Podpořil Koperníkovu teorii o tom, že je Země kulatá, a že rotuje okolo slunce více, než 100 let před tím, co byl za stejnou víru stíhán Galileo.

Neboť to byl věk inkvizice, rodina přestoupila ze židovství ke katolické víře, když bylo Nostradamovi 9 let, jeho rodiče však byli plní úzkosti, neboť bývalí Židé byli nejvíce napadnutelní. V roce 1522 ho tedy poslali studovat medicínu do Montpellier. Nostradamus získal po třech letech se zjevnou lehkostí titul bakaláře. Když získal licenci k provádění medicíny, rozhodl se, že odejde na venkov léčit tamější lid a pomáhat obětem moru.

Michel de Nostradame – Nostradamus jako lékař, učitel a cestovatel.

Téměř po čtyřech letech se vrátil do Montpellier dokončit svůj doktorát a na studia se opět zapsal 23. října 1529. Nostradamus měl problém v objasňování svých neortodoxních ošetření a léčebných postupů, které používal na venkově. Nicméně jeho učení ani jeho schopnosti nemohly být zakázány, a tak doktorát nakonec obdržel. Na jeden rok zůstal učit v Montpellier, ale až do konce jeho přítomnosti mu jeho nové teorie, například odmítnutí pouštět svým pacientům žilou, působily problémy, takže se rozhodl, že se pustí do dalšího putování.
Během svého praktikování v Toulouse, obdržel dopis od Julia Caesara Scaligera, filozofa.
Nostradyamova odpověď zřejmě natolik Scallingera potěšila, že ho pozval na návštěvu do jeho domu v Agenu.

Michel de Nostradame – Nostradamus, jeho manželství, morová rána a pronásledování za kacířství.

Tento život Nostradamovi obdivuhodně vyhovoval, a kolem roku 1534 se oženil s malou dívkou dosti vysokého postavení, velmi krásnou a obdivuhodnou, jejíž jméno se však do dnešní doby nezachovalo. Měli spolu syna a dceru a jeho život se tak zdál zcela naplněn.

Pak však udeřily série tragédií. Do Agenu přišel mor a navzdory veškerému jeho úsilí, mu mor navždy vzal jeho manželku i jeho dvě děti, které za krátko na mor zemřely. Skutečnost, že nebyl schopen vlastní rodinu zachránit, měla pak katastrofální účinek na jeho praxi. Pohádal se se Stallingerem a navždy tak ztratil jeho přátelství.

Rodina jeho bývalé manželky se ho pokusila zažalovat o návrat jejího věna a už jako finální maličkost byl navíc v roce 1538 obviněn z kacířství, pouze kvůli náhodné poznámce, kterou však pronesl o několik let dříve. K jedné práci dělníka, který vytvořil bronzovou sochu Panny Marie se Nostradamus vyjádřil, že zhotovil ďábla. Jeho námitka či obhajoba, že pouze komentoval základní nedostatek estetického vzhledu sochy byl ignorován a inkvizitoři ho poslali do Toulouse.

Nostradamus, který si pochopitelně ani trochu nepřál, aby byl proces uskutečněn, se opět vydal na putování, a takto se dobře držel stranou od církevních autorit po celou dobu 6 let. O této době však víme jen velice málo. Z odkazů pozdějších knih víme, že cestoval po Lotrinsku a odjel do Benátek a na Sicílii. Legendy o Nostradamových prorockých tajuplných silách se začínají objevovat právě v této době.

V roce 1554 se Nostradamus usadil v Marseilles. V listopadu tohoto roku zakoušela Provence jednu z nejhorších záplav v celé své historii. Mor tak zdvojnásobil svoji prudkou nakažlivost, díky šíření vodou a jedovatými mrtvolami. A Nostradamus horečně a nepřetržitě pracoval.

Michel de Nostradame – Nostradamus začíná nový život a píše svá Proroctví.

Jakmile bylo město obnoveno, Nostradamus se přestěhoval do Salonu, natolik příjemného města, že se zde rozhodl usadit na celý zbytek života. V listopadu se oženil s Anne Ponsart Gemelle, velice bohatou vdovou. Dům, ve kterém opravdu strávil zbytek svého života, může být dodnes viděn blízko Pallace de la Poissonnerie.

Po roce 1550 vytvořil roční „Almanach“ – kalendář, a po roce 1554 také „Prognostiky“ – Proroctví, které se zdají velmi úspěšné a povzbuzují ho k tomu, aby vzal na sebe stále mnohem více obtížný úkol – proroctví. Přestavěl vrchní část svého domu s Salonu na studovnu a tak, jak nám v Proroctvích říká, pracoval tam se svými okultními knihami každou noc. Hlavním zdrojem jeho magických inspirací byla kniha nazvaná „The Mysteriis Egyptorum“.

V roce 1555 Nostradamus dokončil první část své knihy proroctví, které obsahovaly předpovědi od doby, ve které žil, až do konce světa. Slovo „Century“ - Století, však nemá nic společného se stovkou let. Bylo tak nazváno proto, že v každé knize tohoto díla bylo sto veršů nebo čtyřverší. Verše jsou psány mrzutým, zamotaným a temným a nezřetelným stylem v několikajazyčné slovní zásobě jazyka Francouzského, Provensálského, Italského, Řeckého a Latinského. Za účelem vyhnout se tehdy pravděpodobnému obžalování z čarodějnictví, Nostradamus píše, že vědomě popletl časovou posloupnost Proroctví tak, aby tato tajemství nemohla být nezasvěceným odhalena.

Michel de Nostradame – Nostradamus se zpovídá a sestavuje horoskopy královské rodině.

Je mimořádné, jak neuvěřitelně rychlým způsobem se sláva Nostradama rozšiřuje přes Francii po celé Evropě, která se na Proroctví, publikovaná ve své neúplné podobě v roce 1555, spoléhala. Kniha obsahovala pouze první čtyři Století a část čtvrtého. Proroctví způsobila, že zuřil celý dvůr, a královna, Kateřina Medičejská, poslala pro Nostradama, aby před dvůr předstoupil. Nostradamus tedy 14. července 1556 vyrazil do Paříže. 15. srpna si Nostradamus rezervoval místnost v hostinci sv. Michela a již další den pro něho královna poslala.

Nejeden by si jistě přál, aby na tamto setkání byl nějaký svědek, který by ho zaznamenal. Nostradamus a královna spolu hovořili po dobu dvou hodin. Královna se ho údajně ptala na čtyřverší, které se týká královské smrti a byla spokojena s jeho odpovědí. Zcela jistě věřila Nostradamovým Předpovědím až do konce svého života. Král Henry II. Udělil Nostradamovi jen krátkou audienci a bylo zřejmé, že jím nebyl příliš zaujatý.

O dva týdny později pro něho královna poslala podruhé a Nostradamus byl nyní již konfrontován s delikátním a obtížným úkolem, a to sestavením horoskopů sedmi Valoiských dětí, jejichž tragické osudy již odhalil ve svém díle Století. Vše, co Kateřině Medičejské řekl bylo, že všichni její synové budou panovníky, což je pro jednoho z nich, Francoise, mírně nepřesné, neboť ten zemřel ještě před tím, než mohl titul zdědit.

Michel de Nostradame – Nostradamus utíká zpět do Salonu a dokončuje svá Proroctví.

Brzy poté byl Nostradamus varován, že soudcové z Paříže pátrají po jeho magické praxi, a tak se rychle vrátil do Salonu. Od této doby trpěl dnou a artritidou, sestavoval horoskopy pro spoustu svých významných návštěvníků, a také kompletně dopsal svá Proroctví. Zřejmě dovolil, aby bylo několik kopií jeho rukopisů uvedeno do oběhu ještě před publikováním celého díla, neboť mnoho jeho Předpovědí bylo citováno ještě před dokončením knihy a jejím vytištěním v roce 1568, až dva roky po jeho smrti.

Důvodem pro tuto mlčenlivost a diskrétnost na konci jeho života byla pravděpodobně králova smrt v roce 1559. Nostradamus ji předpověděl v části I.35, a tedy zřejmě jasně pociťoval, že zveřejnění by pro jeho pohodlí bylo příliš explicitní, a že je tedy mnohem lepší několik let počkat, dokud se záležitosti nezklidní. Následující rok 1560 král František II. zemřel, a právě tehdy byl Nostradamus otevřeně citovaný.

Michel de Nostradame – Nostradamus obdržel od královny titul „Řádného lékaře“ a svými tajemnými předpověďmi udivuje dodnes.

V roce 1564 Kateřina, nyní královna regentka, se rozhodla, učinit královský pochod celou Francií. Během této cesty také přijela do Salonu a navštívila Nostradama. Povečeřeli spolu a královna Nostradamovi udělila titul Řádného doktora, který s sebou přinášel také pravidelný plat a další výhody.

Ale od té doby se dna, kterou Nostradamus trpěl, obrátila na vodnatelnost a nyní tedy on sám, navíc jako doktor, uvědomil, že se jeho konec přiblížil. Dne 17. června roku 1566 sepsal svoji poslední vůli a zanechal po sobě na svoji dobu velikou částku, přesně 3.444 korun, a k tomu navíc ještě další majetek. Dne 1. července dal poslat pro místního kněze, aby mu dal poslední pomazání, a když se s ním Chavigny té noci loučil, řekl mu Nostradamus, že ho již živého neuvidí. A skutečně, jak si sám předpověděl, jeho tělo bylo nalezeno druhého dne ráno.

Byl pohřben ve svislé, stojící poloze za jednou ze zdí Františkánského chrámu v Salonu a jeho žena Anna na tomto místě na jeho památku vztyčila skvostnou mramorovou destičku.

Dle pověsti existoval v jeho rakvi velice tajný dokument, který by jeho Proroctví dekódoval. V roce 1700 byla jeho rakev přesunuta do významné zdi chrámu. Velice opatrně, tak, aby nenarušili jeho tělo, rychle se podívali do odhalujícího amuletu na jeho kostře, na kterém byl vyznačen rok 1700.
Jedné noci v roce 1791 během Francouzské revoluce, vojáci z Marseille vnikli do chrámu a pátrali po kořisti. Druhý den ráno byli přepadení roajalisty. Voják, který použil Nostradamovu lebku, jako sklenici na víno, zemřel noc před tím odstřelovací kulkou.