Duchovní přístupy k depresi

Duchovní přístupy k depresi

Z anglického originálu přeložila Klára K., korektury Noira, 2010. Autorem článku je druid Brandon Newberg z tradice Ár nDraoícht Féin.

V tomto článku:

• Deprese v kontextu pohanské spirituality

• Způsobuje okultní praxe depresi?

• Deprese jako šamanský vision quest

• C. G. Jung o endogenní depresi

• Magie proti depresi

Začal jsem se zajímat o vztah mezi pohanstvím a depresí ve chvíli, kdy to na mě začalo doléhat - po mnoha letech zaobírání se vlastní depresí, která mě hluboce poznamenala. Tyto změny nebyly jen psychologické nebo emocionální, ale také spirituální. Přestal jsem chápat depresi jako pouhou psychologickou poruchu, a přijal ji jako duchovního učitele svého druhu. V této perspektivě jsem pak přešel od nenávisti vůči svým depresím k jejich přijetí - dokonce jsem v nich začal spatřovat určitý význam a hodnotu. Začal jsem být zvědavý, zda se i jiní pohané pokusili zahrnout depresi do svých spirituálních cest.

Tu a tam jsem narážel na způsoby, ve kterých se současní pohané snaží propojit a pochopit své zkušenosti s depresí. Prohledal jsem police v knihovnách, vyptával se mnoha svých pohanských přátel, jak jen jsem mohl, a prolezl jsem internet – nejlepšího přítele moderních pohanů. Shledal jsem, že ačkoliv současné pohanství nepřineslo nějaké obecně platné závěry o depresi, mnoho pohanů nějak zápasí s jejím vztahem k jejich spiritualitě. To, co prezentuji v tomto článku je přehled většiny zajímavých výzkumů, které jsem našel k dnešnímu dni. Prosím, vezměte na vědomí, že následující informace jsou míněny pouze aby pomohly ujasnit zkušenosti s depresí, neslouží k jejímu vyléčení či zmírnění. V každém případě by spiritualita neměla nahrazovat lékařskou pomoc, ale může ji vhodně doplňovat a podporovat. Těm, co mají těžké příznaky deprese, se doporučuje, aby vyhledali odbornou pomoc.

Způsobuje okultismus deprese?

Začneme náš přehled s kuriózním dotazníkem, který se ptá, zda může okultní praxe způsobit depresi. Na fóru stránek Wicca UK zveřejnila fejetonistka Obsidiana nedávno průzkum, který zkoumá, zda respondenti, kteří mají zkušenost s depresí, věří, že jejich okultní praxe snížila, zvýšila nebo neměla žádný efekt na jejich depresi. Obsidiana se ptala mnoha okultistů zápasících s depresí a zajímalo ji, zda jimi zvolená cesta má nějakou vazbu k depresí. Její hypotéza byla, že sebereflexe, spojená s magickou cestou, může obecně vést k odhalení temných stránek, které si nepřejeme vidět.

Výsledky jejího průzkumu byly zveřejněny v posledním vydání Witchtower (#8 2004, dostupné na www.wiccauk.com). Celkem vzato Obsidiana nenašla žádné důkazy pro tvrzení, že lidé začnou být depresivní poté, co se oddají okultismu. Naopak výpovědi naznačují, že se dostávají z deprese rychleji. Nicméně, výsledky nebyly zcela průkazné.

Hlavním zjištěním tohoto výzkumu bylo, že deprese se zdá být ani ne tak důsledkem okultistické praxe, jako spíše důsledkem vnitřního uspořádání jedince. Jinými slovy, deprese není něčím charakteristickým pro okultní scénu, ale spíše obecnou lidskou zkušeností, kterou zažívá i mnoho okultistů. Když se pokoušíme integrovat depresi do pohanské duchovní praxe, měli bychom s ní zacházet jako se základní kategorií lidské zkušenosti - stejně jako je radost, smrt nebo narození dítěte - spíše než ji stavět do souvislosti s okultními prožitky iniciace a zjevení.

Další, čeho si Obsidiana povšimla, bylo, že existuje mnoho různých druhů deprese, zahrnujících atypickou depresi, bipolární poruchu, bipolární poruchu typu II a další.1 V duchovním pojetí deprese musíme brát na tyto odlišné formy zřetel a uvědomit si, že mají zřejmě různé duchovní funkce. Středem naší pozornosti by měly být specifické, snad dokonce unikátní projevy deprese v životě jedince.

Zjištění Obsidiany nám dávají směr, kterým se má ubírat náš výzkum. Pokud má být deprese chápána jako základní lidská zkušenost, měli bychom se podívat na její esoterické i psychologické pojetí. Z tohoto důvodu se obracíme na holistického lékaře Jonathana Zuesse, který v nedávné době publikoval na téma porozumění depresi jako hledání vize (vision quest).

Jonathan Zuess a deprese jako hledání vize

Ve své knize The Wisdom of Depression (1998) MUDr. Jonathan Zuess rozlišuje mezi „vracející se depresivní poruchou“ a „depresivní reakcí“. Rekurentní depresivní porucha je náročná, spojená se záchvaty, které se mohou táhnout léta a je pravděpodobné, že bude vyžadovat medicínskou léčbu (Zuess hovoří o mnoha alternativních terapiích, které doplňují medikaci). Oproti tomu depresivní reakce, typicky trvající ne déle než týden, by neměla být léčena medikací. Proč ne? Protože, říká Zuess, depresivní odpověď není nic jiného, než přirozený tělesný impuls v závislosti na hledání vize. To znamená, že deprese signalizuje osobní potřebu vstupu do nové fáze spirituálního naplnění. Medikace by pouze potlačila přirozené, vrozené reakce.

Za pomoci této teorie Zuess poznamenává, že mnoho syndromů deprese, včetně touhy po samotě a posedlosti vnitřním rozjímáním, se podobá technikám dávných šamanských hledači, kteří chtěli přinést Vizi: půst, izolace a meditace. Deprese, říká Zuess, vytváří takové příznaky, které nás podněcují k hledání vizí.

„Hledání vizí“, které má Zuess na mysli vypadá jako konfrontace s osobními problémy, jako je překonání pouta ke své milované, která odešla nebo vyrovnání se se ztrátou zaměstnání – ve své podstatě duchovní hodnoty, o které stojí bojovat – ale dveře jsou stále otevřené do vyšších a hlubších mystických objevů.

Zuessova teorie depresivní odpovědi jako přirozeného hledání vize zabudovává depresi do rozsáhlejší oblasti lidské zkušenosti. Jakožto celostní teorie je to přijatelné i pro mnoho pohanů. Může nám poskytnout podklady pro jednotné chápání deprese. Co však Zuessova teorie neobjasňuje, je cesta k propojení těžkých forem rekurentní depresivní poruchy se spirituálním chápáním. Pokud je deprese přirozená, a víceméně je mírným impulzem k hledání vizí, může to vypadat, že to šlo u pacientů s rekurentní depresí velice rychle z kopce. Tito lidé zůstávají uzavřeni ve svých vlastních peklech celé roky a řešení prostřednictvím vize, jako světla na konci tunelu, není na dohled. I když Zuess věnuje celou polovinu své knihy k popisu alternativních terapií pro ty, které trpí rekurentní depresivní poruchou, zdráhá se zapojit jejich zkušenosti do porozumění založeného na vizích.

Abychom si obohatili náš psychologický náhled na depresi, přesuneme se ke slavnému psychoterapeutovi Carlu Jungovi.

Jung a endogenní deprese

Carl Jung rozlišoval mezi „reaktivní“ a „endogenní“ depresí. Reaktivní deprese je vyvolána vnějšími vlivy, jako je ztráta zaměstnání nebo překonání smrti milovaného člověka. Na druhou stranu endogenní deprese nemají žádnou jasnou vnější příčinu. Pramení zevnitř a Jung je spojuje s blokem v „procesu získávání vlastní identity“. Pro laika to znamená, že endogenní deprese má co do činění s frustracemi na cestě osobního rozvoje. Deprese je, v tomto pohledu, překážkou nebo příznakem stagnace v osobním rozvoji.2

Jungova teorie je především slučitelná s pohanským chápáním a to z mnoha důvodů. Za prvé, teorie umožňuje širokou škálu teologických interpretací. Proces osobního rozvoje je úkolem pro „Já“, což je pololaický výraz pro to, co jiné tradice nazývají Brahman, Nad-duše nebo dokonce Bůh. V tomto ohledu je teorie pružná natolik, aby se přizpůsobila různým pohanským směrům. Za druhé, jungiánská škola již dlouho ukazuje zájem o stejné mýty, kterými se zabývají pohané. Mnoho Jungových stoupenců se pokouší najít vztah mezi klasickými mýty a psychologickým zkušenostmi, včetně deprese. Zejména Sylvia Brinton Perera publikovala zajímavý výklad mýtu o sestupu Inanny do podsvětí (Descent of the Godess, 1981). Nakonec i sám Jung se hluboce zajímal o alchymii a jiné cesty podléhající pohanskému myšlení. Ve skutečnosti Jungovy spisy velice ovlivnily současné pohanské myšlení. A z toho důvodu se jeví, že Jungiánská teorie může být plodná v našem úsilí o integraci deprese do pohanské spirituality.

S Jungem jsme se dostali k psychologickému chápání deprese, jež představuje alternativu nebo doplnění Zuessova chápání na základě vizí. Deprese je v Jungově pohledu zapojena do velkého procesu zrání osobnosti. Je to úkol, který můžeme nazývat duchovní. V další části se podíváme na přístupy typicky pohanské disciplíny: magie.

Magie a deprese

Jednou z nejrozšířenějších praktik pohanství je magie. Magii můžeme používat ve vztahu k blízkým božstvům nebo stejně tak, jako je světským cílům jako je získání potřebné hotovosti - někteří pohané dokonce užívají magie k tomu, aby jim pomohla vyrovnat se s depresí.

Zmírnění deprese, stejně jako jakákoli jiná magická práce, předpokládá metafyzický základ, přesvědčení o tom, že jsou všechny věci nějak hluboce vnitřně propojeny. Dokonce i tam, kde pro klasického vědce neexistuje zřejmý kauzální nebo empirický vztah, jsou objekty a jevy ve vesmíru propojeny energetickou pavučinou. Manipulace s těmito energetickými spojeními je podstatou magie. Využití odpovídajících energií může mít vliv na depresi.

Toto chápání zabudovává depresi do pohledu na svět, v němž jsou všechny věci vzájemně propojeny. Tato teorie nechápe depresi jako spirituální zkušenost (o nic víc, než kteroukoliv jinou zkušenost), ale nabízí praktický základ, z něhož se můžeme k depresi přiblížit. Poněvadž je magie pro mnoho pohanů hluboce spojena se spiritualitou, deprese nabývá spirituální dimenze ve své původní podstatě. V každém případě tedy, pokud jsme přijaly zmíněná východiska, můžeme se blíže podívat na duchovní aktivitu, zaměřenou na vyrovnání se s depresí.

Pro ty, kdo spatřují v magii účinný nástroj v řešení emocionálních problémů, je určena kniha zaříkávání a rituálů od Dorothy Morrison Everyday magic (1998), která poskytuje kouzla pro zmírnění deprese a kouzla proti apatii. Mnoho druhů léčby deprese pomocí magie také lze najít online.

Stojí za zmínku, že spíše než přímá léčba deprese, může být mnohem účinnější léčit pomocí magie příčiny, které k depresi přispívají. Například osoba může provést rituál k prozkoumání problému jako je zanedbávání péče o děti, ztráta sebeúcty, strach z úspěchu nebo prozkoumání jakýchkoliv jiných faktorů, které přitékají jako vedlejší proudy do hlavního toku deprese. Lepší než osekávání větví je tento přístup, který útočí na kořeny. Deprese je extrémně komplexní lidský fenomén a bylo by dobré s ní i takto zacházet.

Šamanismus a ztráta duše

Od sedmdesátých let šamanismus více a více ovlivňoval moderní pohanství. Je téměř jedinečný mezi pohanskými směry v tom, že nabízí specifické vysvětlení příčiny deprese: ztracenou duši. Stejně jako ostatní nemoci je deprese způsobena oddělením části duše od duše postiženého. Šamanský úkol spočívá v tom nalézt ztracenou část duše tak, aby člověk mohl být opět úplný.

Pro pohany, kteří sympatizují se šamany, nabízí teorie ztracené duše zajímavou alternativu ke klasickému medicínskému modelu. Je zjištěno, že deprese má spirituální rozměr a bolest získává význam jako zkušenost na cestě ke shledání a celistvosti. Popravdě, mnoho těch, kteří zažili hledání duše, vypráví o významných duchovních transformacích. Šamanismus je tedy jednou z pohanských tradic, které jsou jasně schopná integrovat zkušenost deprese do širšího pohledu na svět a obrátit něco tak bolestivého v duchovní hodnotu.

Na druhou stranu, jeden vyznavač šamanismu poznamenal, že „mnoho těch, kdo skutečně následují šamanskou cestu zjišťují, že se jim deprese stává stálým společníkem“ (www.shamanscave.com, 1993-2004). Důvod pro to není zcela jasný. Může to být tím, že tato velmi osobní cesta izoluje člověka od ostatních lidí, se kterým tedy nikdy nemohou plně sdílet své postřehy nebo nevýslovné cesty do jiných světů. Může to být tak „vážné“ následovat šamanskou cestu – s větším či menším nadšením a odhodláním – že předurčuje jedince k tomu, aby snášel více rychlejšího duchovního pokroku, než je nutné? Zde je dobré připomenout si na závěr Obsidiany, že intenzivní sebeobjevování nemusí být nutně spojeno se prohloubením deprese.

Celkem vzato, šamanismus nabízí efektivní základy pro integraci pohanského vidění deprese. Šamanské myšlení postupně proniká do větší části pohanské komunity. V současnosti se však metafyzika duše ztrácí a hledání jde stranou. Dostupný úvod do šamanismu a jeho cestě uzdravování najdete v knize Michaela Harnera Cesta šamana a v knize Sarah Ingerman Soul Retrieval (1997).

Se šamanismem jsme dospěli ke konci našich publikovaných zdrojů týkajících se deprese ve spojení se spiritualitou. Ještě před tím, než to uzavřeme, chci vás upozornit na poslední zdroj, který není dosažitelný skrze tištěné stránky: moudrost jednotlivých pohanů.

Nepublikované názory

Od doby, co není pohanství organizovaným náboženstvím, ale hnutím jednotlivců, chtěl jsem zaměřit svůj výzkum na názory jednotlivých praktikujících. Konzultoval jsem tolik mých pohanských přátel, kolik jsem jen mohl a našel jsem všeobecný trend. Většina cítí, že deprese a pohanství nemusí mít žádný nezbytný ani kauzální vztah, ale že deprese může být začleněna do pohanské spirituality alespoň tak jako ostatní životní zkušenosti.

Někteří z mých přátel zaujali jiná výstižná stanoviska týkající se vztahu pohanství k depresi. Za prvé, deprese může být impulsem pro spirituální průzkum. Depresivní pocity prázdnoty nebo bolesti mohou pobízet člověka k hledání vyšších smyslů života. Za druhé, pohané mohou být o něco více schopni najít spirituální význam deprese, na rozdíl od běžné populace, protože přišli k pohanství spíše na základě vlastní volby, než na základě dědičnosti – jsou to hledači od přírody a proto je pravděpodobné, že budou hledat význam ve zkušenostech jako je deprese.

Na závěr následuje pěti-bodová užitečná příručka, jak si poradit s depresí:

1. Čelte tomu přímo

2. Zjistěte, co vás dělá šťastným a co způsobuje depresi

3. Uvědomte si, že neexistuje žádné rychlé řešení

4. Buďte upřímní sami k sobě a k druhým a snažte se najít někoho, komu se svěříte

5. Přijměte, že je to v pořádku cítit se depresivně – nenechte nikoho, aby vám říkal že to, co cítíte, je špatné.

Závěrem

Tato esej prezentuje některé z nejužitečnějších informací, které lze najít o vztahu deprese a pohanských duchovních cest. Obsidianin průzkum se zabýval otázkou, zda okultní cesta pomáhá nebo ztěžuje boj s depresí. Teorie Jonathana Zuesse týkající se depresivní odpovědi na hledání vizí nabízí výchozí bod pro zapojení deprese do širšího holistického pohledu na svět. Teorie Carla Junga o endogenní depresi jako bloku v hledání sebe sama dává další základy pro nalezení integrovaného přístupu k depresi. S magickou praxí se náš přístup přesunul od teorie k přímé akci. Metafyzická teorie ztráty duše v současném šamanismu poskytuje čistě pohanské vysvětlení deprese v kombinaci s praktickou léčbou. Tyto teorie rozmanitou zásobu zdrojů, ze kterých lze čerpat ve snaze o integraci obou témat, ačkoliv se zatím nevyvinulo obecně sdílené přesvědčení v rámci pohanské komunity. Na jednotlivcích závisí, aby nalezli své vlastní chápání deprese v souvislosti s jejich duchovní cestou.

Rád bych zakončil tuto esej ostrou citací Linny Landstrret z pohanského magazínu Wild Ideas:

Proč někteří z nás zakouší více ze společně sdílené temnoty, to nevím. Ale vypadá to, že se to neúměrně často stává tvůrčím, inteligentním a/nebo duchovním lidem a mám tendenci si myslet, že vlohy k prožívání deprese jsou těmito kvalitami vymezeny. Lidé, kteří jsou více uvědomělí, více senzitivní, žijí více naplno, zažívají temnou stránku života s mnohem větší intenzitou, protože máme kapacitu zažít všechno s větší intenzitou! A překvapujícím způsobem to může být stejně tak požehnání jako prokletí – ačkoliv sama vím, že to tak v danou chvíli nepociťuji!