Játra
Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou centrálním orgánem metabolismu obratlovců a největší žlázou v jejich těle. U člověka jsou játra též největším orgánem dutiny břišní. Jsou klíčovým orgánem zajišťujícím energetickou látkovou výměnu a přeměnu živin, jsou nezastupitelná při biotransformaci látek a detoxikaci organismu a podílejí se též na trávení potravy v tenkém střevě. Mezi jejich další funkce patří syntéza bílkovin krevní plasmy včetně srážecích faktorů, které jsou nezbytné pro srážení krve a produkce hormonů, které regulují hospodaření s vodou a solemi, slouží také jako zásobárna řady látek, jako je glykogen, železo nebo vitamíny.
Při selhání jaterních funkcí dochází k poruše homeostázy, objevují se hormonální poruchy, poruchy metabolismu a srážení krve, ascites, selhání ledvin a poruchy funkce mozku, které mohou vést k jaternímu kómatu a smrti.
Popis a uložení jater
Zdravá játra jsou tuhé, ale poddajné konzistence a červenohnědé barvy. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení. Jejich povrch je pokrytý vazivovou blánou a částečně i viscerální pobřišnicí. U savců včetně člověka jsou na svém místě fixována závěsným aparátem, jsou dvěma vazy spojena s bránicí (ligamentum coronarium hepatis, lig. triangulare dextrum et sinistrum), dále jsou pomocí ligamenta teres hepatis přirostlá k přední stěně břišní.
Lidská játra leží pod bránicí na pravé straně břišní dutiny a mají zhruba klínovitý tvar. Váží asi 1 500 g, u žen bývají menší než u mužů[1] a až 10% této hmotnosti tvoří zásobní tuk.
K bránici přiléhají hladkou brániční plochou (lat. facies diaphragmatica), na které se nachází úpon srpovitého vazu (lat. ligamentum falciforme). Z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se tedy nazývá facies visceralis. Uprostřed viscerální plochy se nachází jaterní brána (porta hepatis), kudy do jater vstupuje jaterní tepna a vrátnicová žíla, a kde vystupují žlučové vývodné cesty. Ve žlučníkové jámě je vrostlý žlučový měchýř. Okolní orgány a velké cévy vytvářejí na viscerální ploše jater otisky.
Z anatomického hlediska se lidská játra rozdělují na 4 laloky. Větší pravý lalok (lobus dexter), menší levý lalok (lobus sinister), přičemž dělící linie je tvořena průběhem srpovitého vazu (lat. ligamentum falciforme hepatis), dále pak na ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). V tzv. chirurgické anatomii je hranice pravého a levého laloku v Rex – Cantlieho linii, která probíhá od vstupu pravé jaterní žíly do dolní duté žíly k fundu žlučníku. Toto rozdělení totiž odpovídá krevnímu zásobení jednotlivých laloků - pravý lalok jaterní je zásoben tepennou krví z pravé větve jaterních tepen a žilní krev přitéká pravou větví vrátnicové žíly, žluč je odváděna pravým žlučovodem. U levého laloku je situace analogická.
Dle Couinauda se jaterní parenchym dělí na osm jaterních segmentů, úseků tkáně soustředěných kolem tzv. triády, která je tvořena větví vrátnicové žíly, jaterní tepny a žlučovodem. Hranice jednotlivých segmentů nejsou přesně vymezené, nejedná se o žádnou určitou anatomickou strukturu s vlastním vazivovým ohraničením. Každý takový segment má však přívod krve a odtok žluče zajištěný nezávisle na ostatních segmentech, proto může být chirurgicky odstraněn bez narušení funkce celého orgánu.
Pravý jaterní lalok je rozdělen do čtyř segmentů: V., VI., VII. a VIII. segment. Levý jaterní lalok je rozdělen také do čtyř segmentů, rozeznává se II. a III. segment, dále segment I., který tvořen tkání ocasatého laloku (lat. lobus caudatus) a segment IV. – čtyřhranný lalok (lat. lobus quadratus)
2024 ©