Ovlivňování reality -transsurfing

Vadim Zéland

OVLIVŇOVÁNÍ REALITY

 Praktický kurz

Obsah Část I

Úvod 10

Skutečnost s neznámou tváří 14

Část II

Principy transurfingu 37

1. Probuzení 38

2. Vytržení ze sna 39

3. Boží dítě 41

4. Zrození hvězdy 43

5. Zrcadlo světa 45

6. Bumerang 47

7. Iluze odrazu 49

8. Růžová dvojčata 51

9. Povzdech ulehčení 53

10. Osvobození 55

11. Jistota 57

12. Rovnováha 59

13. Půvab duše 61

14. Láska k sobě 63

15. Můj cíl jsem já sám 65

16. Víra 67

17. Pocit viny 69

18. Pocit významnosti 71

19. Krédo tvůrce 73

20. Vlastní cesta 75

21. Rozhodnutí tvůrce 77

22. Deklarace úmyslu 79

23. Odhodlání jednat 81

24. Odhodlání mít 83

25. Úklid světa 85

26. Vlna úspěchu 87

27. Honba za odrazem 89

28. Formování obrazu 91

29. Světe, dej mi sebe! 93

30. Světe, dávám ti sebe 95

31. Reakce ústřice 97

32. Záměr tvůrce 99

33. Pravidlo kyvadla 101

34. Pravidlo transurfingu 103

35. Snížení důležitosti 104

36. Ukončení bitvy 106

37. Koordinace záměru 108

38. Svět pečuje 110

39. Proti proudu 111

40. Po proudu variant 113

41. Zvyk pamatovat si 115

42. Vytržení ze stereotypů 117

43. Vizualizace procesu 119

44. Diapozitiv 121

45. Cesta k cíli 123

46. Dveře 125

47. Vztahy závislosti 127

48. Hledání lásky 129

49. Tlumení kyvadla 131

50. Krach kyvadla 133

51. Nevyzpytatelnost nekonečna 135

52. Vrátný věčnosti 137

53. Řízení osudu 139

54. Duševní lenost 141

55. Mentální šablona 143

56. Nespokojenost se světem 145

57. Méněcennost 147

58. Soběstačnost 149

59. Rozhodnutí 151

60. Šelest ranních hvězd 153

61. Cizí cíl 155

62. Váš cíl 157

63. Kormidlo záměru 159

64. Plachta duše 161

65. Pesimismus 163

66. Opora 165

67. Vyladění scénáře 167

68. Pouzdro na duši 169

69. Idealizace 171

70. Láska bez podmínek 173

71. Polarizace srovnávání 175

72. Jedinečnost duše 177

73. Skoupost rozumu 179

74. Dychtivost duše 181

75. Peníze 183

76. Oblast komfortu 185

77. Spojenci 187

78. Anděl strážce 189

Úvod

Výzva k Tvůrci

Jednou, v dávné minulosti - a možná v°budoucnosti, těžko jednoznačně říci - se Vesmír zapomněl. Nikdo neví, proč se to stalo. Prostě taková je podstata vesmírů - čas od času se zapomenou. Velmi pravděpodobně usnul a po probuzení zapomněl svůj sen. Ale co bylo před tím snem - předešlý sen? A možná byl Vesmír sám snem? Tak jako tak, sen, který si nepamatoval sám sebe, proměnil se v Nic. Ale což tomu muže být jinak?

 

- Kdo jsem? - samo sebe se ptalo Nic.

- Jsi Zrcadlo..., Zrcadlo..., Zrcadlo – odpověděl myriádami světelných záblesků Odraz.

- A kdo jsi ty? Zeptalo se Zrcadlo.

- Jsem odraz v tobě.

- Odkud ses vzal?

- Zrodil jsem se z tvé otázky.

- Ale já kolem nic nevidím. Ani sebe nevidím. Jak mohu být zrcadlem? Vždyť jsem Nic.

- Všechno je správně - odpověděl Odraz. Prázdnota

je v podstatě nejpočátečnějším, nekone-čným zrcadlem, jelikož v prázdnotě se nic odráží

v ničem.

- A jaké jsem?

- Nevypadáš nijak.

- Jsem velké, nebo maličké?

- Ano.

• Co ano?

 

10

- To i to. Jsi takové, jaké si samo sebe představuješ. Nekonečně velké a nekonečně malé současně, protože nekonečno a bod, to je totéž.

- Podivné. A kde j sem?

- Teď - v prostoru variant - odpověděl Odraz.

- Variant čeho?

- Čeho chceš. Prostor také vznikl jako důsledek tvé otázky. Vždycky se objeví všechno, na co pomyslíš. Vždyť jsi nekonečné Zrcadlo. Na jakoukoliv tvoji otázku se najde nekonečné množství odpovědí.

- A proč jsem?

- Abys bylo.

- A co mohu?

- Všechno.

 

Takhle, v dialogu Zrcadla, které nazýváme Bohem, a°odrazu, se zformoval náš svět. Zdravím vás, vážený Tvůrče. Oslovuji vás tak proto, že čtete tyto řádky,a jste odhodlán se stát správcem svého světa, svého osudu.

Kdysi v dávných časech byli všichni lidé tvůrci, protože věděli, že realita má dvě strany – fyzickou a°metafyzickou. Tvůrci viděli a chápali podstatu zrcadlového světa. Uměli vytvářet svoji skutečnost silou myšlenky. Ale to netrvalo dlouho. Vnímání tvůrců časem

definitivně uvázlo v materiální skutečnosti. Přestali vidět a°ztratili sílu. Ale vědění nikam nezmizelo. Dorazilo do našich času z hlubin tisíciletí.

Mágové starých času, ovládající vědění, byli schopní silou myšlenky ovládat realitu, protože realita se formuje

 

11

v prvé řadě jako odraz vědění v zrcadle světa. Obyčejným lidem, jejichž vědomí je sevřeno rámcem materiálního světového názoru, zbývá jen klanět se vymyšleným bohům a°spoléhat na služby astrologů a věštců.

Jestliže se nechcete spokojit s náhražkou budoucnosti, do níž, podlé ujišťování věštců, lze nahlédnout, a hodláte tvořit svůj osud svojí vůlí, dosáhnete všeho.

Transurfing, pozůstalé vědění o tom, jak řídit skutečnost,

vám pomůže.

Nebudou žádná kouzla. Magie jako takové neexistují. Je jen vědění - znalost principů zrcadlového světa. Toto vědění leží na povrchu. Je tak jednoduché a obyčejné, že podle všech kánonů nemůže být „kouzelné". Ale přece i°Aladinova lampa vypadala jako obyčejná stará plechovka a kalich Grálu nebyl zlatý. Všechno veliké je nevýslovně prosté, nepotřebuje se přikrašlovat ani skrývat. Naproti tomu prázdné a neužitečné se vždy ukrývá pod závojem významnosti a tajemství.

Magie, zbavená pohádkových atributů a včleněná do všedního života, se přestane vztahovat na oblast mystického a°záhadného. Kouzelnictví ztrácí svou uzavřenou tajemnost, pokud najde místo zde, v°každodennosti. Ale celý půvab této transformace spočívá v tom, že se v každodennosti přestává jevit jako obyčejná a mění se v neznámou skutečnost, kterou je možné řídit. A k tomu je třeba jenom zachovávání určitých pravidel.

V této knize je podán soubor základních principů řízení skutečnosti. Principy transurfingu jsou založena na

12

dvou základních kategoriích - myšlence a jednání. Tyto kategorie, které se odrážejí v duálním zrcadle našeho světa, plodí své protiklady. Tak se na obou stranách duálního zrcadla objevují: rozum (logika) a duše (srdce), jednání (vnitřní záměr) a pasivita (vnější záměr).

Motivace, jednání a myšlení mága musí být v těchto čtyřech stranách vyvážené. Rozum a jednání se vztahují k°fyzickému světu a duše a pasivita k metafyzické skutečnosti, která je ale neméně objektivní. Bereme-li v°úvahu jen jednu stranu duálního světa, skutečnost se nepodřídí. Materialisté se zabývají tím, že překonávají překážky, které sami také vytvářejí. Idealisté žijí v oblacích a°snech. Jedni ani druzí nedokážou řídit skutečnost. Vy se to naučíte.

Neznáte-li principy transurfingu, můžete absolvovat kurz řízení skutečnosti za 78 dní. Je nutné ráno pročíst výklad jednoho principu a v průběhu celého dne se řídit tím, co je tam napsáno. Druhý den použít následující princip, ale nezapomenout přitom praktikovat i ten už osvojený. Tak si postupné osvojíte všechny principy. Je to ovšem poměrné zdlouhavý proces, ale zato nejefektivnější, protože řízení skutečnosti je především praxe.

Používejte principy tak, jak vám napovídá intuice. Důvěřujte své intuici. Mnoho zdaru!

13

Skutečnost s neznámou tváří

Od nepaměti si lidé všímali, že svět se chová dvojím způsobem. Na jedné straně vše, co probíhá na materiální úrovni, je více méně pochopitelné a objasnitelné z°hlediska přírodovědných zákonů.

Ale na druhé straně, když dochází k setkáním s jevy jemné, nehmatatelné podstaty, přestávají tyto zákony platit. Proč se nijak nedaří sloučit různé projevy skutečnosti do jednoho systému poznání?

Dostáváme podivný obraz: svět si doslova hraje s°člověkem na schovávanou a nechce odkrýt svou pravou podstatu. Vědci nedokážou objevit zákon objasňující nějaký jev, protože hned vzniká jiný, který nelze vměstnat do rámce tohoto zákona. A tato honička za pravdou, která uhýbá jako stín, trvá neustále. Ale zvlášť zajímavé je to, že svět jednoduše neskrývá svoji pravdivou tvář, ale ještě na sebe pohotově bere podobu, kterou mu přisuzují.

To se děje ve všech odvětvích přírodních věd. Například:

představíme-li si objekt mikrosvěta ve formě částic, určitě se objeví pokusy, které to potvrdí. Budeme-li ale předpokládat, že to nejsou částice, ale elektromagnetická vlna, svět nebude odporovat a ochotně se projeví odpovídajícím způsobem.

Se stejným výsledkem můžeme položit světu otázku - z°čeho je složen, z hmotné látky? A on odpoví - ano. Ale je možné, že z energie? A znovu bude odpověď kladná. Ve vakuu, jak známo, probíhá neustálý

14

proces zrodu a zániku mikročástic - energie se mění v°hmotu a naopak.

Nestojí za to ptát se znovu světa, co je prvotní - hmota, nebo vědomí. On bude lstivé měnit své masky a obracet se k°nám tou stranou, kterou chceme vidět. Zastánci různých teorií se přou mezi sebou, předkládají důkazy z různých hledisek, ale skutečnost vynáší lhostejný verdikt - v°podstatě mají všichni pravdu.

Takže svět nejen uhýbá, ale i souhlasí, jinými slovy: chová se jako zrcadlo. V něm se doslovně odrážejí všechny naše představy o skutečnosti, ať jsou jakékoliv.

K čemu se tak dostáváme? Jsou všechny pokusy objasnit podstatu skutečnosti marné? Vždyť svět bude vždy souhlasit s tím, co si o něm myslíme, a současně neustále uhýbat přímé odpovědi.

Ve skutečnosti je všechno mnohem jednodušší. Není třeba hledat absolutní pravdu v různých projevech mnohostranné skutečnosti. Musíme jenom přijmout fakt, že skutečnost je podobná zrcadlu a má dvě strany: fyzickou a metafyzickou. Tu první můžeme ohmatat rukama, ta druhá leží za hranicemi vnímání, ale je neméně objektivní.

V současnosti se věda zabývá tím, co se odráží v°zrcadle, ale ezoterika se pokouší pohlédnout na jeho druhou stranu. V°tom spočívá mezi nimi celý rozpor. Ale co je tam, na té druhé straně zrcadla?

Transurfing jako ezoterická teorie podává jednu z°možných odpovědí na tuto otázku. Na této straně zrcadla je prostor variant. To je informační struktura, v°které jsou uložený scénáře všech možných událostí. Počet variant je 

15

nekonečný, jako je nekonečné množství možných poloh bodů na koordinační síťce. Je tam zapsáno vše, co bylo, je a bude.

To napovídá, že přístup k prostoru variant otvírá i°možnost jasnovidectví. Problém spočívá jen v tom, že variant je nekonečné množství, a proto je možné vidět i°události, které nebudou realizovány. Zejména z tohoto důvodu se jasnovidci nezřídka dopouštějí chyb ve svých předpovědích. Vždyť mohou vidět to, co nikdy nebylo, i°to, co se nikdy nestane.

Z tohoto hlediska můžete být klidní. Naši budoucnost nikdo nezná, neboť nikdo není schopen určit, která varianta bude skutečně realizovaná. Právě tak není nijak zaručeno, že jste ve snu uviděli právě ten sektor prostoru, který bude uskutečněn.

To je zajímavé - není-li budoucnost předem dána, zůstává tedy vždy naděje na lepší budoucnost. Úloha transurfingu nespočívá v tom, abychom se žalostné ohlíželi za minulostí a°s obavami hleděli na nadcházející zítřek, ale v tom, abychom cíleně formovali svoji skutečnost.

Zdálo by se, že je těžké tomu všemu uvěřit. Kde je prostor variant? Jak je vůbec možný? Z hlediska našeho trojrozměrného vnímání je všude a současné nikde. Možná je za hranicemi viditelného vesmíru a možná v°šálku naši kávy. V žádném případě ne v trojrozměrném světě.

Paradox je v tom, že my všichni se tam odebereme každou noc. Sny vůbec nejsou iluze, jak je obvykle chápeme. Člověk bezstarostně řadí své sny do oblasti fantazií bez podezření, že by mohly představovat reálné

16

události, které by mohly mít místo v minulosti nebo v°budoucnosti.

Je známo, že ve snu člověk muže pozorovat obrazy, které jakoby ani nebyly z našeho světa. Je při tom dokonale jasné, že v principu je nemohl nikde vidět. Jestli sen je jakási kvazi-skutečnost imitovaná naším mozkem, potom odkud se berou všechny tyto nepředstavitelné obrazy a náměty?

Jestliže podmíněně přiřazujeme všechno vědomé v°lidské psychice k rozumu a podvědomé k duši, pak je možné říci, že sen je let duše v prostoru variant. Rozum si nepředstavuje své sny, ale skutečně je vidí.

Duše má bezprostřední přístup k poli informací, kde všechny „scénáře a dekorace" jsou uloženy stacionárně, podobně jako obrázky na filmovém pásu. Fenomén času se projevuje jenom v procesu pohybu „filmového pásu". Rozum působí v roli pozorovatele a „generátoru myšlenek".

Paměť také má přímý vztah k prostoru variant. Je už dokázáno, že mozek není fyzicky schopen pojmout všechny informace, které nasbírá člověk v průběhu svého života. Jak si dokáže pamatovat?

Je to tím, že mozek neuchovává samotnou informaci, ale jakousi podobu adres k datům v prostoru variant. Člověk si nepamatuje nic ze svých minulých životů, protože když fyzické tělo umírá, adresy se ničí. Avšak za zvláštních podmínek mohou být adresy obnoveny.

Rozum není schopen vytvořit něco principiálně nového. Muže jenom postavit novou verzi domu ze starých cihel. Všechen materiál pro vědecké objevy i°umělecká mistrovská díla rozum dostává z prostoru

17

variant prostřednictvím duše. Jasnovidectví a také intuitivní znalosti se berou rovněž odtud.

„Objev ve vědě," napsal Einstein, „přichází odnikud nelogickou cestou, logickou formu dostává až následné, v°průběhu výkladu. Objev, i ten nejmenší, je vždy osvícení. Výsledek přichází zvnějšku a tak nečekané, jako by ho někdo napověděl."

Není možné směšovat prostor variant se známou koncepcí všeobecného informačního pole, ve kterém se mohou data předávat od jednoho objektu k druhému. Prostor variant je stacionární matrice. Je to struktura, která zahrnuje vše, co by se mohlo v našem světě stát.

Pokud se smíříme se současnou existencí dvou stran skutečnosti - fyzickou a metafyzickou – obraz světa se stále více vyjasňuje. Mají-li oba tyto aspekty skutečnosti na povrchu zrcadla styčné body, vznikají fenomény, které můžeme řadit buď k paranormálním jevům, nebo k dosud neobjasněným.

Jako názorný příklad takových styčných bodů dvou tváří skutečnosti poslouží korpuskulárně-vlnový dualismus, kdy mikroobjekt se jeví buď jako vlnění, nebo jako částice.

Avšak nejpřekvapivějším příkladem jsme my sami - živé bytosti, slučující v sobě současně hmotné i duchovní. V°některém směru žijeme na povrchu gigantického duálního zrcadla. Na jeho jedné straně je náš hmotný vesmír a na druhé se rozprostírá černá nekonečnost prostoru variant.

V takovém unikátním postavení by bylo přinejmenším krátkozraké žít jenom v rámci všedního světového názoru a°využívat jen jednu - fyzickou – stranu skutečnosti.

18

Energie lidských myšlenek je v daných podmínkách schopná materializovat ten nebo jiný sektor prostoru variant. Ve stavu, který se v transurfingu jmenuje jednota duše a°rozumu, se rodí nevyzpytatelná kouzelná sila - vnější záměr.

Vše, co se týká magie, má bezprostřední vztah k°vnějšímu záměru. Pomoci této sily mágové dávnověku stavěli egyptské pyramidy a vytvářeli další podobné zázraky.

Tomuto záměru říkáme vnější, protože je vně člověka, a°proto nepodléhá jeho rozumu. Pravda, v určitém stavu poznání je člověk schopen získat k němu přístup. Jestliže podrobí své vůli tuto mohutnou silu, může vytvářet neuvěřitelné věci.

Ale současní lidé dávno ztratili schopnosti, které měli obyvatelé starobylých civilizací, takových jako byla Atlantida. Drobty starobylého vědění dorazily do našich dní v°podobě různých ezoterických znalostí a praktik. Používat tyto znalosti v každodenním životě je dost nesnadné.

Nehledě na složitost praktického použití, tajemství ovládání vnějšího záměru leží na povrchu. Klíč k řešení se skrývá v jevu, který je známý jako vědomý sen.

V obyčejném snu se události odvíjejí nezávisle na vůli rozumu. Spící není schopen kontrolovat probíhající děj, dokud si neuvědomí, že spí. Člověk je plně v moci nevědomého snu, ten se mu jakoby „přihodí".

Ale stačí si uvědomit, že to všechno je jen sen a hned se u°člověka projeví překvapivé schopnosti. Ve vědomém snu není nic nesplnitelného. Je možné řídit události silou svého záměru a dělat nepochopitelné věcinapříklad létat.

19

Schopnost řízení snu se dostaví, když si člověk ve snu uvědomí sebe ve vztahu k určité skutečnosti.

Na daném stupni vědomí má člověk opěrný bod - skutečnost,

do které se může vrátit po probuzení.

Skutečnost, jíž se to týká, se podobá nevědomému snu ve skutečnosti. Člověk je v moci okolností a život se mu jakoby „přihodí". Nepamatuje si své minulé životy a nemá opěrný bod, aby se mohl ve vztahu k němu pozvednout na další stupeň vědomí.

Ale situace přece jen není tak beznadějná. V transurfingu existuje oklika, s jejíž pomoci je přesto možné přimět vnější záměr působit.

Člověk je schopen formovat svou skutečnost. Ale je třeba přitom zachovávat určitá pravidla. Všední lidský rozum se neúspěšné pokouší působit na odraz v zrcadle, ačkoliv je nutné změnit samotnou podobu. Podoba je směr a charakter myšlenek člověka.

K tomu, aby se změnilo naše přání ve skutečnost, samotné přání nestačí. Je nezbytné, aby podoba na jedné straně zrcadla souhlasila v určitých parametrech s°odpovídajícím sektorem prostoru variant, nacházejícím se na druhé straně. Ale ani to není všechno. Je třeba vědět, jak zacházet se zrcadlem, a ono je, nutno říci, neobyčejné a velice podivné.

Představte si takovou neobvyklou situaci. Stoupnete si před zrcadlo a tam není nic vidět, jen prázdnota. Až po uplynutí nějakého času se začne postupně objevovat obraz, jako na fotografii. V určitou chvíli se začnete usmívat, ale na odrazu vidíte ještě vážný výraz tváře.

Přesně tak pracuje zrcadlo prostoru variant. Jen doba 

20

zdržení je tam neporovnatelné delší, a proto proměny neovlivní vjem. Hmotná realizace je setrvačná, ale jsou-li splněny určité podmínky, odraz přesto bude zformován. To znamená, že přání se může stát skutečností. 

Vaše podoba před zrcadlem je v roli reálné existujícího fyzického objektu. A váš odraz, který nemá žádnou hmotnou substanci, je zdánlivý, metafyzický, ale současné je stejně reálný jako samotná podoba. Na rozdíl od situace s°obyčejným zrcadlem hmotný svět vystupuje v roli odrazu. Jeho podobou jsou záměry a myšlenky Boha a°také všech živých bytostí, které stvořil.

Prostor variant je svého druhu matrice. Je to šablona, podle které probíhá „střih" a „šití", ale také „módní přehlídka" - pohyb všech látek. Tam je uložená informace o°tom, co a jak musí proběhnout v hmotném světě. Každá varianta je sektorem prostoru, kde je uložen scénář a°dekorace, dráha a forma pohybu látek. Jinými slovy, sektor určuje, co se v každém jednotlivém případe musí stát a jak to bude vypadat.

Takto zrcadlo dělí svět na dvě poloviny – skutečnou a°zdánlivou. Vše, co nabylo hmotnou formu, je na reálné polovině a rozvíjí se v souladu se zákony přírodovědy. Věda a běžný světový názor se zabývají jenom tím, co se děje ve „skutečnosti". Za skutečnost se pak bere vše, co podléhá zkoumání a přímému ovlivňování.

Pomineme-li metafyzickou stranu skutečnosti a°soustředíme pozornost jen na hmotný svět, pak činnost všech živých bytostí včetně člověka bude omezena na primitivní pohyb v rámci vnitřního záměru. Pomoci vnitřního 

21

záměru se cíl dosahuje cestou přímého působení na okolní svět. Aby bylo něco získáno je nezbytné podniknout určité kroky, klopýtat, drát se i s pomoci loktů. Zkrátka, udělat konkrétní práci.

Hmotná skutečnost reaguje na přímé působení bezprostředně. To dává iluzi, že jen přímým působením je možné získat jakékoliv výsledky. Ale v rámci hmotného světa se okruh reálně dosažitelných cílů silně zužuje. Tady zbývá jen spoléhat na to, co máme „na hotovosti". Vše závisí na prostředcích, které obvykle nestačí, a na možnostech, které jsou vždy omezené. 

V tomto světě je naprosto všechno proniknuto duchem soupeření. Příliš mnozí chtějí dosáhnout stejného cíle. Ale v°hranicích vnitřního záměru se na všechny nedostane. Odkud potom vzít podmínky a okolnosti, nutné pro dosažení cíle? Můžeme je získat jen z prostoru variant.

Na té straně zrcadla je všeho nadbytek, přitom bez veškeré konkurence. Hotové zboží není, ale půvab je v°tom, že je možné vybírat jakékoli, přesně jako z°katalogu, a°udělat.objednávku. Dříve nebo později bude tato objednávka vyplněna. Platit za ni není třeba, jen je nutné splnit určité nepříliš zatěžující podmínky, to je vše. No, není to pohádka?

Vůbec ne. Je to víc než reálné. Energie myšlenek nemizí beze stop. Je schopná zhmotnit sektor prostoru variant, který svými parametry odpovídá myšlenkovému vyzařování. Je jen zdání, že vše, co má své místo v našem světě, je výsledkem vzájemného působení hmotných objektů. Neméně důležitou úlohu tu hrají procesy, které probíhají velmi jemné, když se 

22

virtuálně existující varianty vtělují do skutečnosti. Vztahy příčin a důsledků jemně probíhajících procesů nejsou vždy pozorovatelné, a přesto formují nejméně dobrou polovinu vší skutečnosti.

Zhmotnění sektoru prostoru variant se zpravidla uskutečňuje nezávisle na vůli, protože člověk nevyužívá energii myšlenek cílevědomě a méně vyvinuté bytosti tím spíš.

Jestliže setrvává v „realitě života", brouzdá mezi prázdnými policemi obchodu a natahuje ruce po zboží, na kterém už visí cedulka „Prodáno". V nabídce je jen produkce nevalné jakosti, ale i za ni je třeba zaplatit přespříliš. Místo prostého listování v katalogu a sestavení objednávky vrhá se člověk do hledání namátkou, postává v dlouhých frontách, ze všech sil se snaží protlačit davem a dostává se do konfliktu s°prodavači a ostatními kupujícími. V konečném výsledku vybrané zboží stejně nesežene a problém se stále zhoršuje.

Mimochodem, taková neradostná skutečnost má počátek především ve vědomí člověka. Odtud se postupně zhmotňuje a stává se skutečností. Každá živá bytost svým bezprostředním jednáním na jedné straně a myšlenkami na straně druhé vytváří vrstvu svého života. Všechny tyto vrstvy se kladou jedna na druhou, a tak každá bytost vnáší svůj model do formování reality.

Vrstva světa je charakterizována určitým souborem podmínek a okolností, z nichž se skládá způsob života každého jednotlivého člověka. Podmínky existence mohou být různé: více či méně příznivé, komfortní i kruté, laskavé i°agresivní. Nemalý význam má ovšem prostředí, ve kterém 

23

člověk přijde na svět. Ale dál se život z velké části rozvíjí v závislosti na tom, jaký vztah má člověk k sobě a ke skutečnosti, která ho obklopuje. Jeho vnímání světa v°mnohém určuje změny, které v jeho způsobu života nastávají. Ve skutečnost se mění ten sektor prostoru variant, jehož scénář a dekorace odpovídají směru a°charakteru myšlenek člověka.

Takto se účastní vytváření individuální vrstvy dva faktory. Na jedné straně zrcadla je to vnitřní záměr a na druhé straně je to vnější záměr. Přímou činností člověk ovlivňuje objekty hmotného světa, ale svými myšlenkami zhmotňuje do skutečnosti to, co tam ještě není.

Je-li člověk přesvědčen, že je na tomto světě všechno nejlepší už vyprodáno, zůstanou mu nakonec jen prázdné police. Jestli si myslí, že pro dobré zboží je nezbytné vystát dlouhou frontu a draze zaplatit, stane se tak. Jestli očekávání člověka jsou pesimistická a plná pochyb, vyplní se. A°očekává-li člověk setkání s nevlídným okolím, jeho předtucha se splní. Avšak stačí být prodchnut nevinnou myšlenkou, že svět pro něj přichystal všechno nejlepší, a°také to se z nějakého důvodu vyplní. Takhle člověk svými myšlenkami modeluje vrstvu svého světa, ale většinou nechápe, jak se to děje.

Člověk se upíná k tomu, aby „všechno bylo tak, jak já chci". Pokouší se vnutit světu svůj jednoduchý princip - kam zahnu, tam také pojedu, kde přitlačím, tam se to prohne. Ale svět se nějak nechce podvolit. A co víc, člověk zatáčí na jednu stranu, ale nese ho to na úplně jinou.

Je třeba se zamyslet: jestliže si skutečnost počíná tak 

24

neadekvátně, je tedy potřeba jiný přístup. Možná se podvoluje úplné jiným zákonům? Ale člověk se nechce zastavit, aby se rozhlédl kolem. Stále umíněně pokračuje po své linii.

Výsledkem takové „tvorby" je vznik vrstvy světa, ve které „není vše tak, jak jsem ". Dokonce mnohé vychází právě „tak, jak si nepřeji". Je to podivná schválnost, tvrdohlavá realita.

Nezřídka vzniká pocit, že svět se chová jakoby naschvál. Nepříjemnosti jsou doslova přitahovány nevysvětlitelnou silou. Nebezpečí se vyplňují, horší očekávání se uskutečňují. Neúnavně nás pronásleduje to, k°čemu v sobě živíme odpor a°čemu se snažíme vyhnout. Proč se to stává?

Z teorie transurfingu je známo, proč se stává, že „dostáváte to, co nechcete", zvlášť když to nechcete s°nechutí a zlostně. Nenávidíte něco nebo se něčeho obáváte z celého srdce? Pak tedy právě toho vám vnější záměr nabídne nadbytek.

Energie myšlenek, zrozených v jednotě duše a rozumu, mění možnost ve skutečnost. Jinými slovy, sektor prostoru variant, který odpovídá parametrům myšlenkového vyzařování, se zhmotňuje, jestliže pocity duše jsou v°jednotě s myšlenkami rozumu.

Ale to není jediná příčina realizace horších očekávání. Celkově je život bez problémů normou. Vše probíhá dobře a°hladce, pohybujeme-li se po proudu varant bez narušování rovnováhy. Příroda nerada ztrácí energii zbytečně a nemá náladu kout pikle.

Situace a události, které si nepřejeme, jsou důsledkem 

25

toho, že přebytečné potenciály vnášejí chyb do okolního energetického obrazu a vztahy závislosti vše ještě zesilují. Přebytečné potenciály vznikají, když se nějakým kvalitám dává zbytečné velký význam. Vztahy závislosti vznikají mezi lidmi v případech, kdy začínají porovnávat sebe s°ostatními, stavět se do protikladu a vznášet podmínky typu: „Jestliže ty takhle, tak já takhle."

Sám o sobě přebytečný potenciál není tak strašný, pokud chybné přecenění existuje bez srovnávání, jen samo o sobě. Ale jakmile se uměle zvýšené ocenění jednoho objektu dostane do porovnávacího poměru s jiným, vznikne polarizace. Z ní se rodí vítr rovnovážných sil.

Rovnovážné síly se snaží odstranit vzniklou polarizaci a°jejich působení je ve většině případů namířeno proti tomu, kdo tuto polarizaci vytvořil.

Příklady potenciálů bez srovnávacího vztahu:

„Miluji tě. Mám se rád. Nenávidím tě. Jsem si protivný. Jsem dobrý. Jsi špatný..."

Taková hodnocení stačí sama o sobě, protože nejsou založena na srovnávání a protikladu.

A teď příklady potenciálů založených na vztahu závislosti: „Miluji tě pod podmínkou, že ty miluješ mě. Mám se rád, protože jsem z vás všech nejvýše. Jsi špatný, protože já jsem lepší. Jsem dobrý, protože ty jsi špatný. Sobě se nelíbím, protože jsem nejhorší ze všech. Jsi mi odporný, protože nejsi stejný jako já..."

Rozdíl mezi první a druhou skupinou hodnocení je obrovský. Hodnocení, založená na srovnávání, vytvářejí polarizaci. Rovnovážné sily odstraňují tuto neshodnost střetnutím s jejich opakem. Přesně tak se navzájem přitahují opačné póly magnetu.

26

Zvlášť z tohoto důvodu pronikají nepříjemnosti neodbytně a jakoby schválné do života. Například v°manželských párech se spojují, jak se zdá, neslučitelné osobnosti, doslova jakoby za trest. V různých kolektivech se vždy najde alespoň jeden člověk, který vás bude něčím dopalovat. Murphyho zákony (v Rusku se říká „podlosti") jsou téhož původu.

Polarizace kazí energetický obraz a vyvolává vichry rovnovážných sil. Proto se realita zrcadlí zkresleně, doslova jako v křivém zrcadle. Člověk nechápe, že nenormální jev je důsledkem porušení rovnováhy a°pokouší se bojovat s°okolním světem, místo aby odstranil polarizaci.

Přitom je třeba jen splnit základní pravidlo transurfingu: Nechat sebe byt sám sebou a jiné, aby byli jiní. Je nezbytné odpustit celému světu. Zeslabit své sevření.

Čím víc trváte na svých přáních a nárocích, tím silnější je magnet, který přitahuje vše opačné.

Do písmene se děje toto: držíte svět za krk a on se brání, pokouší se osvobodit.

Škrtit ho a trvat na svém je neúčelné, situace se stále víc zhoršuje. Místo toho je nutné vědomé změnit svůj vztah k situaci v souladu s pravidlem transurfingu.

Vcelku je fakt existence „zákona podlosti" sám o sobě dost podivný, že? Z jakého důvodu si svět počíná tak podle? Nebo j sou to jenom výmysly, předsudky? Ale ne, tu tendenci přece má, před tím faktem nikam neutečeš. Naštěstí model transurfingu nejen odhaluje příčinu této zákonitosti, ale také vysvětluje, jak se jí vyhnout.

27

Pravidlo transurfingu působí spolehlivě. Toho, kdo ho dodržuje, zbavuje hromady problémů, pramenících z°nepochopitelných událostí. Je třeba jenom uvolnit sevření a°přestat „držet svět za krk". Pak bude hned přívětivý a°poslušný.

Ten, kdo nepovolí, bude doslova jako magnet přitahovat k°sobě všechno protikladné. Ale zákon smůly - to není ještě všechno. Jakmile se protiklady setkají, jejich souboj se bude vyostřovat.

Známý zákon jednoty a souboje protikladů, jehož podstata je zakotvena přímo v názvu, se už zařadil mezi „školní" vědomosti. Volha se vlévá do Kaspického moře, Mississippi do Mexického zálivu. Ale není všechno tak jednoduché. Položme si otázku: „Proč vlastně tento zákon existuje?"

Příčinu všudypřítomné jednoty opaků jsme už objasnili. Jejich spojováním rovnovážné sily obnovují rovnováhu. Ale proč jsou tyto opačné strany ve stavu neustálého zápasu?

Zdálo by se, že to musí být naopak. Spojily se, utlumily jedna druhou a uklidnily se. Jenže tak to není, opaky budou „dopalovat" jeden druhého tak dlouho, dokud se „neporvou". A jestli vražedný boj nebude přerušen, bude trvat neustále.

Pro příklady není třeba daleko chodit. Sami můžete potvrdit, že svět vám často jde na nervy. Samozřejmě, každému v jiné míře a každému jinak. Ale celkově je možné shrnout: jestliže v daném okamžiku vás něco muže vyvést z°rovnováhy, jako naschvál se to stane.

Probíhá to takhle. Jste-li něčím podrážděni, máte-li starosti, jste-li skleslí, pak máte napnuté nervy, třeba jen 

28

částečné. A najednou, jako by to s tím bylo spojené,objeví se nějaký šašek a začne skákat a ňafat, aby ještě víc napnul struny vašich nervů. Rozčilíte se, ale šašek skáče stále prudčeji.

 Více se dá koupit v mé okultní knihovně nebo na mejlu jankazvlaku@seznam.cz za částku 50Kč  nabízím tovnou 3 díla..Velmi fascinující čtení..