Návštěvy odjinud
Některé domy nás již na první pohled upozorňují, že zde není něco v pořádku. Číší z nich něco nedefinovatelného, z čehož jde mráz po zádech. Je možné, že z nich vyzařuje smutná a ponurá minulost, nebo tajemné síly, jenž těmito domy vládnou.
Vzpomínám si, jak mne kdysi kolegyně požádala, jestli bych nezanesla jedné paní objednané zboží. Jakmile jsem však vstoupila do domu kde dotyčná paní bydlela, dostala jsem strach. Jakoby mi měl někdo každou chvílí skočit zezadu po krku. Přepadl mne tak stísňující a nepříjemný pocit, že jsem jenom s velikým přemáháním prošla celý dům od sklepa až po půdu, ale stejně jsem paní nenašla. Když se za mnou zabouchly domovní vrata a ocitla jsem se na denním světle, teprve mi spadl kámen ze srdce.
Za nějaký čas jsem o svém zážitku z onoho domu vyprávěla své přítelkyni. Ani přinejmenším nebyla v údivu a již z kraje mého vyprávění vytušila o jaký dům v Českých Budějovicích jde. Prý zde podnájemníci podléhají depresím, mají z čehosi strach a chtějí se odstěhovat. I zvenčí působí dům ponurým a nepříjemným dojmem. Co skrývá minulost a je zakleto v jeho útrobách ví již jenom staré zdi strašidelného domu …
Vyučování se nekoná
Paní R. Vernerová se zabývá chiromantií a výkladem karet. Po létech strávených v Českých Budějovicích ji omrzel městský ruch a věčně zaplněné ulice a proto se stáhla do ústraní bývalé venkovské školy v Třebotovicích. Konečně mohla svým dosavadním činnostem věnovat více času a posléze zde napsala knihu „Základy praktické chiromantie“. Snadno si přivykala na nevšední klid rozlehlé školy, až na osudnou noc …
Ve spánku vnímala na své tváři něčí upřený pohled. Vjem byl natolik silný, že ji probudil. U nohou měla umístěný šicí stroj a na něm seděla bílá postava a civěla na rozespalou paní . Ta zprvu nechápala, co se děje a pomyslela si, že se jí vše jenom zdá. Nakonec si však uvědomila holou skutečnost a požádala dotyčnou bytost, aby ji v noci nerušila ze spánku. „Proč mi to děláš ? Jestli jsi zde kdysi žil a máš ke škole nějakou vazbu, to mi nevadí, s klidem tu můžeš být. Ale v noci na mne nekoukej, nedělá mi to dobře“. Duch měl zřejmě slušné vychování a zmizel. Jako by vplul pod šicí stroj. Paní vstala rychle z postele, aby se ujistila kam duch zmizel, ale ten byl dočista pryč. Postupem času si na sebe celkem zvykli a žijí spolu v určité symbióze.
Když jsem byla u paní Vernerové na návštěvě, sama jsem toho byla svědkem. Najednou se samy od sebe otevřely dveře, ( stará fortelní práce ). Ale paní domu mne uklidnila. „To nic, přišel se na vás podívat. Přijde vždy, když mám nějakou zajímavou návštěvu, anebo když dávají něco zajímavého v televizi“.
Paní Vernerová dokončovala úpravy svého nového interiéru, a tak si chtěla na památku zdokumentovat místnost ( bývalou dvoutřídku ) , kde měla své dočasné 2 + 1. Jaké bylo však její překvapení …
Po vyvolání filmu byla na jednom ze snímků divná světlá skvrna, táhnoucí se od televize ke stropu. Při fotografování byla okna zatemněna a nikde v místnosti nebylo zrcadlo, tudíž nemohlo dojít ke světelnému odrazu. V tu dobu svítily v místnosti tři zářivky, jenž vydávají rozptýlené světlo. Jak mohlo tedy k oné světelné skvrně dojít ? Paní pozvala svého letitého kamaráda, aby vyfotografoval místo znovu, za úplné tmy bez blesku. A tím by se dala vyloučit poslední s alternativ, že mohlo dojít k odrazu od televize. No a oba se nestačili divit. Bílá skvrna byla na snímku znovu.
Že by zviditelnění zabydleného ducha ? Poté, se paní začala zaobírat historií školy. Nic zvláštního nezjistila, až na jednoho učitele. Začal zde vyučovat před druhou světovou válkou. Byl v Třebotovicích velmi váženým občanem. Psal i třebotovickou kroniku a děti jej přímo milovaly. Avšak za druhé světové války byl odveden do koncentračního tábora, odkud se již nikdy nevrátil. Je možné, že byl s třebotovickou školou silně spjatý, a proto se sem i po tolika letech vrátil alespoň v duchovní formě …..
Zvyk je železná košile
Pan X. oslavil své jednadvacáté narozeniny, konečně se cítil dospělým a tudíž se chtěl osamostatnit. Pronajal si v Českých Budějovicích byt a započal život svobodného mládence. Byl se sebou i bytem celkem spokojen, kdyby nepřišla ta noční můra …
Venku byla již tma a mladík chtěl zalehnout do postele, když zaslechl, jak někdo buší z venku na domovní dveře a vehementně se snaží dostát svému. Panu X. nedala zvědavost, kdo to může v noční hodinu otravovat a chtěl se jít podívat, koho pak to sem čerti nesou. Ani nestačil opustit pokoj a za zády ucítil něčí chropějící dech. Ztuhl a nebyl schopen pohybu. Jako kdyby se zastavil čas. Po chvíli, která se zdála být nekonečná a kdy vše ustalo, si dodal odvahy, rozhýbal své tělo a prohledal celý byt, kde by se mohl noční vetřelec ukrýt. Ale nikoho nenašel. Neuplynulo mnoho dnů, jev se opakoval a nakonec se stal mladíkovy noční můrou. Zvažoval co podniknout, aby udělal nočnímu strašení přítrž. Zjistil totiž, že v bytě před léty bydlel opilec a když se večer vracel domů, neustále ztrácel klíče a pak bušil na domovní dveře ke značné nespokojenosti spolubydlících. Nakonec v bytě za nejasných okolností spáchal sebevraždu. Naštěstí se pro pana X. našlo řešení. Kamarád mu poradil, aby nad domovní dveře zavěsil posvěcený kříž. Mladík dal na kamarádovu radu a od té doby může opět klidně spát.
Lidé, kteří si šáhnou na vlastní život, nemohou ani po smrti nalézti klid. Nedokáží se oprostit od materiálního světa a tak se jako bludné ovce potácí mezi imanigární realitou, ( takzvaným peklem ). Ale jsou i tací, kteří umřou přirozenou smrtí a přesto setrvávají mezi fyzickým a astrálním světem. Snadno pak vylekají člověka na fyzické úrovni k smrti, i když to nebylo jejich úmyslem. Avšak někteří ubližují vědomě a značně je to baví.
Zvrhlík
Paní Chmelová neprožila ideální manželství. Manžel chodil rád na zálety, holdoval alkoholu a nejednou na svoji ženu vztáhl ruku. A tak paní Chmelová ztrápená neustálým stresem nakonec vyřešila celé dilema rozchodem. Manžel jí to však nikdy neodpustil a ani si neuvědomil, že měl na rozchodu nemalou vinu.
Ani na smrtelné posteli nedal pokoj. Umíral v nemocnici a paní Chmelová seděla v tu dobu u sebe v obýváku, když tu ji někdo zatahal surově za vlasy. I když nemohla nikoho vidět, poněvadž byla v bytě sama, okamžitě poznala, kdo si to s ní nemilosrdně pohrává. Byl to její manžel. A po jeho smrti jí nastalo hotové peklo. V noci stahoval staré paní peřinu z postele, sedal jí na nohy a tahal za vlasy. Ani přes den nenechal bývalou manželku na pokoji. Kde mohl neustále ji pošťuchoval a ubližoval.
Hladina poháru paní Chmelové přetekla, když za ní přijela vnučka se svojí kamarádkou. Návštěva u babičky se trochu protáhla a proto jim babička nabídla nocleh, který s radostí přijaly. Avšak z tvrdého spánku obě děvčata cosi vyrušilo. Jejich těla, až po intimní místa osahávala neviditelná ledová ruka … ( I po smrti měl zvrhlík divné choutky a zřejmě mu činily nemalou rozkoš ). Do rána již děvčata nezahmouřily oči a v hrůze ráno líčily babičce, co se jim v noci přihodilo. Vnučka prohlásila, že pokud zde bude ON, nikdo ji sem už nikdy nedostane. Stará paní chodila jako tělo bez duše a přemýšlela, jak by zloducha vypudila. Nakonec si nechala knězem vysvětit byt.
Několik měsíců byl klid, ale zanedlouho se počal duch bývalého manžela projevovat znovu a ve svých zlomyslnostech byl dalece rafinovanější. Nešťastná paní byla na pokraji svých sil. Za drastického psychického teroru zešedivěla, zchátrala a shodila patnáct kilo své tělesné váhy. Naštěstí potkala pána jenž věděl, jak nad zlým duchem vyzrát. Poradil paní, aby zlikvidovala všechny věci, se kterými přišel manžel za života do styku. Od základu podřídila byt radikálním změnám a teprve poté se u paní Chmelové po několika letech rozhostil vytoužený klid.
Z odstupem času na vše pohlíží, jako na hororový film a nemůže uvěřit, že dny a noci plné hrůzy byly kdy pravdou …
Neviditelný škrtič
Konečně měla paní D. Gondeková volný víkend a mohla se, se svými dětmi vydat za maminkou na venkov Oldřiš nedaleko od Jindřichova Hradce. Ale vytěšené chvíle tak rychle utíkají a nastal večer. Všichni se uložili ke spánku a paní Gondeková se zabydlela v obýváku. Ale v noci ji ze spánku cosi probudilo. S chodby do obýváku se otevřely samy od sebe dveře, a nějaká neviditelná síla ji zalehla a počala škrtit. Nemohla se pohnout, ani křičet o pomoc. V hrůze z ní pomalinku unikal život a ona nebyla schopna cokoliv podniknout na svoji záchranu.
V zoufalství začala prosit Boha, aby probudil její matku a zachránil jí od neviditelného škrtiče. Najednou, se z verandy ozvala ohlušující rána, jako by někdo okny prohodil veliký kámen a vysklil tak celou skleněnou stěnu. Matku ten rámus probral z hlubokého spánku. Vyděšená vběhla do obýváku a to netušila, že právě zachránila své dceři život. Když se paní Gondeková vzpamatovala, šla se podívat s matkou na verandu, co se vlastně stalo, ale okna byla neporušena. Vše bylo v naprostém pořádku, až na ten noční děs.
Naštěstí byla paní Gondeková vyslyšena a tajemné zlé síly byly odvráceny.
Jak vyzrát na zlomyslná stvoření
Některé duše se i po smrti váží na hmotné věci ze svého života, poněvadž v nich přetrvává část jejich energetické paměti a tak se mohou fyzicky projevovat. Proto byla paní Chmelová donucena, zbavit se veškerých věcí s kterými přišel manžel kdy do styku. V takovém případě je dobré celkově vyčistit byt, aby nebylo jediného záchytného bodu k němuž by měl duch jakýkoliv vztah. Pokud nastane nepříjemná situace a jsme napadeni zlými duchy je opravdu nejlepší obracet se o pomoc k pánu Bohu a udělat si kolem sebe mentální ochranu. Možná, že vám mé rady mohou připadat jako babské tlachy, ale někdy nám nic jiného nezbude, než dát na rady druhých, kteří měli již možnost, se s tajemnými neviditelnými silami setkat ...