Minulé životy

Minulé životy                     

 Jak si vzpomenout na minulé životy?Zkušenosti terapeutů poukazují na to, že k tomu, aby člověk přišel do kontaktu se svými minulými životy, je, mimo jiné zapotřebí mimořádně silné motivace, trpělivost, vytrvalost a nenechat se odradit neúspěchem. Také by si měl vybrat svou cestu a metodu. Pokud se nechceme uvést do regrese nějakým terapeutem, můžeme začít sami. Opakujme si každý večer před usnutím toto:
"Nyní usínám a ve svém snu budu prožívat své předcházející vtělení a po probuzení si budu naprosto vše pamatovat."
Další metodou je soustředěné hledění na lesklou plochu, např. křišťálovou kouli, vodní hladinu, do zrcadla apod.Vzorec úplného prožitku.Člověk umírá a v okamžiku, kdy dosahuje nejvyšší tělesné tísně, slyší, jak jeho lékař prohlašuje, že zemřel. Slyší nepříjemný zvuk, hlasité zvonění nebo bzučení a současně cítí, že se velmi rychle pohybuje nějakým dlouhým temným tunelem. Pak se ocitá náhle mimo své fyzické tělo, ale stále ještě v jeho bezprostřední blízkosti, a vidí své tělo zpovzdálí jako divák. Po chvíli se vzpamatuje a poněkud přizpůsobí svému zvláštnímu stavu. Poznává, že má stále ještě nějaké tělo, i když značně odlišné a nadané jinými schopnostmi. Přicházejí jiní, aby jej přivítali a pomohli mu. Vidí duše zemřelých příbuzných a přátel a objevuje se před ním jakýsi milující a laskavý duch - něco, co dosud nepoznal - jakási bytost ze světla. Položí mu otázku, která ho přiměje k ohodnocení vlastního života a pomůže mu při tom paranormatickou projekcí důležitých událostí jeho života. V určité chvíli má zemřelý pocit, že se přibližuje k nějaké bariéře nebo hranici, dělící zřejmě život pozemský od života budoucího. Shledává ale, že se musí vrátit zpět, že jeho čas dosud nenadešel. Váhá, protože je už tak zaujat svými novými zážitky, že se vrátit nechce. Je přemožen intenzivními pocity radosti, lásky a míru. Ale pak se přece jen nějak sjednotí se svým fyzickým tělem a žije dál.Tibetská kniha mrtvých.Dle Tibetské knihy mrtvých se nejprve odloučí duch nebo duše umírajícího člověka od těla. Zanedlouho potom padne jeho duše do mdloby a ocitne se v jakési rokli, avšak nejen v jakési rokli, avšak nejen v jakémsi hmotném údolí, nýbrž v jakési úžině, která přesně odpovídá jeho osobnímu ohraničení, v němž jeho vědomí stále existuje. Vnímá hrůzné a děsivé zvuky, jako kvílení větru, šumění a pískání a vidí sebe a své okolí v šedavém mlhavém osvětlení. Diví se, že se nachází mimo své tělo. Vidí a slyší, jak jeho přátelé naříkají kolem jeho mrtvoly a připravují pohřeb. Ale když se pokouší je oslovit, nemohou ho vidět ani slyšet.
Není důležité, zda v reinkarnaci věříme. Pokud zákony karmy a boží milosti skutečně existují, budou působit nezávisle na našich postojích. Je však nutné, abychom se chovali tak, abychom další karmické dluhy nedělali. Skeptik se může zeptat: "A co když žádná karma či reinkarnace nebo věčný život neexistují?"
A co když ano?!