Historie.. Aleister Crowley

Historie..

Aleister Crowley

Crowley psal o magii, tarotu, astrologii, kabbale a drogách, napsal obsáhlý deník, psal i nábožensko-filosofická, ovšem i esoterická pojednání, ale napsal i řadu básní a román. Jeho pojednání o magii jsou psána těžce srozumitelným jazykem a jsou zatížena specifickou terminologií a symbolikou, za níž čtenář sotva tuší jeho metafyzickou sexuologii. Crowley je populárním představitelem dnes módní sexuální magie, jejíž pojetí se lépe vykazuje v jeho činnosti, než v jeho abstraktních pojednáních. Jeho skandály přispěly k lepšímu pochopení jím provozované magie, zejména v jeho pařížském a sicilském období, než jeho literární dílo.
Crowley se narodil 12. října 1875 v Leamingtonu v okresu Wawickshire a Anglii v hospodářsky dobře situované, ale velmi bigotní rodině. Otec, který zemřel, když Crowleymu bylo dvanáct let, byl zámožný pivovarník a oba rodiče byli příslušníky náboženské sekty “plymoutských bratří”, zvláštní odnože anglikánské církve. Jeho zbožná matka ho od dětství vychovávala především četbou bible (již jako čtyřletý musel hlasitě předčítat biblické pasáže), ale vedla ho také k estetické senzibilitě (zabývala se malováním) a učila ho hrát šachy tak, že již jako šestiletý v této hře vynikal. Ve školním věku mu rodiče obstarali guvernantku a domácího učitele. Od dětství byl Crowley nejen dítě silně emocionálně založené, ale i poněkud tělesně neduživé, trpěl astmatickými záchvaty. Proto byl po smrti svého otce poslán do Skotska ke svému strýci. V roce 1895 skončil studium chemie v Londýně a zapsal se na Trinity College v Cambridge. Zde studoval nejprve zejména filosofii a ekonomii - chtěl se věnovat diplomatické dráze - a později klasickou filologii. Získal dobré znalosti z oboru přírodních věd, naučil se latinsky, starořecky a francouzsky. Překvapoval svými šachovými výkony (zúčastnil se dokonce mezinárodního šachového turnaje v Berlíně), ale i několika aférami erotického druhu. Již jako student napsal a jako soukromý tisk vydal knihu básní, hned na to pak další, která byla označena za pornografii. Ale Crowley byl také vášnivým horolezcem a na jedné horolezecké túře ve Švýcarsku se seznámil s jistým chemikem, který v něm prohloubil zájem o okultní nauky a v roce 1897 ho seznámil v Londýně s Mathersem. Rok na to, 1898, se Crowley stal členem řádu Zlatého úsvitu a Mathersovým oblíbencem. Pro jeho další vývoj v oboru tajných nauk měl značný význam jiný člen řádu, ve velké chudobě žijící elektroinženýr Allan Bennet (1872 - 1923), který se velmi intenzivně zabýval praktickou magií. Crowley, který v té době již žil z poměrně značného dědictví po svém otci v Londýně, vzal Benneta k sobě. Také ten trpěl astmatem a k jeho “léční”, ale i jako prostředek ke svým magickým pokusům, užíval opium, morfium a kokain, narkotika, která byla tehdy volně k dostání. A tak učil Crowleyho nejen praktické magii, ale i narkomanii, se kterou Crowley později marně bojoval a které propadl až do konce svého života. Bennet později odjel na Ceylon (dnes Srí Lanka) a stal se buddhistickým mnichem se jménem Ananda Metteya.
Crowleyho studium magie velmi v té době ovlivnila Abramelinova kniha o posvátné magii, kterou přeložil a vydal Mathers. Mezitím rychle postupoval v hodnostech člena řádu Zlatého úsvitu. V květnu 1899 získal již stupeň Philosophus a v říjnu téhož roku se rozhodl provést magickou operaci podle Abramelina, evokaci strážného anděla. Aby si pro to vytvořil příznivé prostředí, zakoupil v malém Skotském městečku Boleskine, blízko jezera Loch Ness dům a usadil se zde jako Laird of Boleskine. Byl to jeden z jeho pozdějších četných pseudonymů, na něž si Crowley, který zdůrazňoval, že má starý keltský původ, velmi potrpěl. V té době měl již za sebou nejméně jednu magickou evokaci, kterou provedl ve prospěch Bennetova zdraví: evokoval démona Buera, který se částečně materializoval. Krátce na to obdržel Bennetpeněžní obnos, který mu umožnil odjet na Ceylon. Jeho dům v Boleskine, postavený na odlehlém místě, mu umožnil, jak vyžaduje návod, vytvořit oratorium na terase posypané jemným pískem a na jedné její straně postavit malou chatku, kde se během operace měli shromažďovat nebezpeční démoni. Dům v Boleskine si Crowley vybral po dlouhém hledání a plně vyhovoval všem podmínkám pro magické úkony, které ho očekávaly. Hlídán třemi psy začal s časově náročnou magickou operací, ale neustále narážel na četné překážky, ocitl se i v ohrožení života. Chatka a terasa, píše Crowley, se brzy plnily “stínovými figurami”, démony, které však nebylo možno kontrolovat, plynuli do domu a “odpoutávali chaos”. Jeho hospodyně již nemohla snést tuto atmosféru a jednoho dne beze stopy zmizela, jeho kočí, zapřísáhlý abstinent, propadl opilectví... Crowley, naplněn hrůzou, ale i jinými, náhle vyvstalými obtížemi a povinnostmi - víme již, že měl spory s Emeryovou, zastupující Matherse, který pobýval v Paříži - operaci podle Abramelinova ritu nedokončil. Oženil se s Rosou Kellyovou a odjel na svatební cestu. Ještě předtím, po ztrátě kontaktu s vedením, či vnitřním kruhem řádu Zlatého úsvitu, odjel do Mexika. Na cestě strávil několik dnů v New Yorku. V Mexiku ho morbidní zážitek s “mexickou děvkou” inspiroval k napsání dramatu ve verších, Tannhäuser (jádrem je dialog mezi Venuší a Tannhäuserem, který prozrazuje, jemně řečeno, poněkud zvláštní sexuální založení jeho autora). Jeho životopisec J. Symonds (1971, 1973) zdůrazňuje tři aspekty Crowleyových psychických dispozic: “Neznal žádné zábrany. Žádostivě se vrhal do každého dobrodružství, které odpovídalo jeho náladě (čím strašnější, tím lepší), a neměl žádný strach před šílenstvím... Ke vzrušení potřeboval silný nebo děsivý zážitek... potřeboval mexickou děvku s vyžilým obličejem, než mohl napsat své verše o Tannhäuserovi... Jak ukazuje jeho život, pokoušel se stimulovat všemi prostředky; jeho potřeba fantastických dobrodružství byla neukojitelná... Neměl žádnou úctu ke svému (nebo jinému) tělu. Byl si své fyzické existence sotva vědom...” S tím lze souhlasit jen částečně, své fyzické existence si byl Crowley vědom až příliš, dokonce o ni láskyplně pečoval, dopřával si ta nejlepší jídla a nápoje a v mládí velmi pečoval o své tělo.
Avšak sledujme jeho další osudy, neboť se blíží k vrcholu, z něhož pak už jen sestupoval. Ponecháme stranou jeho horolezecké výkony v Jižní Americe a v Asii, jeho lov na tygry v Indii a putování Čínou. Na své svatební cestě navštívil na Ceylonu mnicha Benneta a odtud odjel do Káhiry, kde Crowley pro změnu vystupoval jako kníže Chioa Khan. Psychicky poněkud labilní manželka Rosa zde v jakémsi transu opakovala větu “očekávají tě,” a posléze “ten, kdo tě očekává, je Horus”. Crowley se jí ptal, kdo je Horus, ale nevěděla to. Až při společné návštěvě muzea náhle zvolala “Tady - tady je!” Crowley přistoupil k vitríně, na níž Rosa ukazovala a tam na dřevěné stéle z období 26. dynastie byl obraz Hóra a měl muzejní číslo 666. Crowley strnul, bylo to číslo apokalyptické “bestie”, vzpoměl si, že ho tak někdy označovala jeho matka. Crowley si uvědomil, že jeho manželka je médium a provedl s ní evokaci Hóra, která byla úspěšná. To bylo v roce 1904, v němž, podle Crowleyho, po epoše Isidy a Osirida, nastala nová epocha Hóra. Prostřednictvím Rosy pak mu bylo sděleno, aby se v určitou hodinu objevil v určitém chrámu, kde se mu dostane zvláštního poselství. Crowley uposlechl a sedě v onom chrámu, slyšel hlas, který mu diktoval zvěstování nového věku. Bylo to poselství božstva, které se nazývalo Aiwass a toto poselství mnohem později vydal jako Knihu zákona, Liber Legis (česky 1991). “Tato kniha byla nadiktována v Káhiře ve třech po sobě následujících dnech , 8. 9. a 10. dubna roku 1904... Tato kniha vysvětluje Universum,” píše v ní Crowley, který (nebo přece jen Aiwass?) v ní formuloval svůj proslulý “thelemický zákon” (z řec. thelema, vůle), oslňující dodnes určitou kategorii liberalisticky založených intelektuálů, resp. libertinistů: “Čiň co chceš, budiž celý zákon!” Zdá se však, že to přece jen byl spíše Crowley, kdo je autorem tohoto zmateného poselství, které podle něho nemá být studováno, nýbrž prostě bezvýhradně přijato, neboť je to místy zcela nesrozumitelná směs především Rabelaise a Nietzscheho, naroubovaná na jeho protikřesťanské smýšlení. Vydával to také za poselství Sethovo, boha zmaru, nicméně předznamenává zmatky doby, které nadešly: krizi demokracie, brutální války, “infantilní kulty”, z nichž ovšem nejvýraznější byl ten, který založil Crowley sám sobě, kult “Velké bestie”, či “Velkého zvířete 666” (později přijal také pojmenování Mega Therion, řecky Velké zvíře). “O ty lidské blázny a jejich bolesti se vůbec nestarej!” píše se zde a byla to deviza, kterou Crowley zcela naplnil svůj život. “Také se styďte dle libosti a vůle láskou tak, jak chcete, kdy, kde a s kým chcete... Láska je zákon, láska řízená vůlí... Zde je holubicí a tam je hadem” a “Rozdrťte ztroskotance a slabochy, toto je zákon silných... Buď silný, ó člověče, chtivý všech smyslů rozkoše... Pryč se slitováním: proklejte ty, kdož litují! Zabíjejte a mučte; nikoho nešetřete!” Mnohomluvná a exaltovaná póza siláctví, estétství, bezbřehého egoismu a hédonismu - Crowleyova osobnost in nuce.
Crowleyovo místo v dějinách magie je určeno především jeho sexuálním pojetím magie, jak uvidíme dále, velmi svérázným a v tomto smyslu opět tak milým určité kategorii intelektuálů a sexuálních ztroskotanců. Ale ještě předtím, potom, co v Číně ukončil své abramelinovské operace, se zabýval enochiánskou magií, která je rovněž zaměřena na vstup do sfér hlubokého nevědomí, které Crowley označuje jako “aethyry”, ale specifickou metodou, kterou blíže popisují stejně jako jeho proslulou evokaci démona Choronzona, která s tím souvisí a kterou Crowley provedl roku 1908 se svým přítelem básníkem Victorem Neuburgem v marocké poušti. Své zkušenosti s tímto druhem magie popsal v knize The vision and the voice (1950 - poprvé v jím vydávaném sborníku The Equinox, 1911). V roce 1912 navštívil Crowleyho v Londýně Theodor Reuss, tehdy, kromě jiného, hlava řádu Orientálního templu s výtkou, že prozradil ve sborníku The Equinox tajemství jeho řádu, týkající se sexuální magie, ale s překvapením zjistil, že se k nim Crowley dopracoval sám. Přijal Crowleyho do řádu Orientálního templu a jmenoval ho hlavou tohoto řádu v Anglii a Irsku. V té době byl Crowley také velmistrem jím založeného řádu A:.A.:, který je obvykle nazýván Argentum Astrum (Stříbrná hvězda), ale Crowley sám jej příležitostně označoval také jako Atlantean Adepts. Řád založil roku 1907 a v létě roku 1910 otevřel v Londýně v soukromých prostorách Caxton Hallu “Eleusinský tampl”, kde byla provozována eleusinská mystéria, ve skutečnosti však “pohanské tance menád”, což ve viktoriánské Anglii vyvolalo pohoršení, když byla činnost templu zveřejněna (K. R. H. Frick 1978). V roce 1913 se Crowleyznovu ocitl v Paříži, jeho manželka Rosa v té době již beznadějně propadla alkoholismu a žila v psychiatrické léčebně. Londýnskou pobočku řádu Orientálního templu (Ordo Templi Orientis) nazval Crowley Mysteria Mystica Maxima a jako hlava tohoto řádu se provolal “Baphometem, vysokým a svatým králem Irska, Iona a veškeré Británie ve svatyni Gnóze”; s tímto poněkud dlouhým titulem, který byl spojen opět s nošením velmi exkluzivního roucha, se Crowley později představoval také v Německu. Ve svých “pařížských pracích” (které jsou protokolovány jako The Paris Working) již Crowley, kromě svého libida, také uplatnil poznatky z tantry , s níž se seznámil v Indii a také další tajemství řádu O. T. O., k nimž měl již přístup. Mělo zde být realizováno “vysoké umění magie” (Crowley již tehdy používal slovo “magick”). Znamenalo to převrat v tradičním provozování magie již tím, že psychofyzická adaptace operatérů spočívala v tom, že se před operací dobře najedli a napili: Crowley si pochvaluje, že “bratři, kteří se dostavili k operaci, byli v dobrém duševním rozpoložení, k čemuž, kromě jiného, přispěl také dobrý oběd s brandy a šampaňským” (některé z operací byly homosexuální). Jedním z bratrů byl básník Neuburg, druhým byl Crowleyho pařížský “přítel” (Crowley byl bisexuálně založen). Evokace Priapa, řeckého boha plození se konala ve znamení žluté a purpurové barvy, ithyfallického symbolu, hymnu sestaveného Crowleym a homosexuálního aktu. Operace se konala v místnosti zařízené jako templ a operatéři před ní požili anhalonium, které, podle Crowleyho, umožňovalo vnímání astrálu. Při vyvrcholení sexuálního aktu docházelo k vizím evokovaného objektu a někdy se “na obětní misce a oltáři shlukovaly ohnivé koule, které tančily interiérem templu a posléze se spojily , aby po celou noc stály v prostoru jako jediný a nepohyblivý světelný paprsek, který zmizel až s ranním svítáním”, píše Crowley a poznamenává k tomu, že to bylo “půlnoční Slunce”. Roku 1914 odcestoval Crowley do USA a setrval zde až do roku 1919. Rok předtím zde poznal Leah Hirsigovou (Alostrael), jednu ze svých “šarlatových žen”, či “babylonských děvek”, které byly oblíbenými partnerkami jeho heterosexuálních magických aktivit. Po krátkém pobytu v Anglii, kde se mu podařilo s pomocí přátel ujít potrestání za svou proněmeckou propagandu, kterou v USA vyvíjel během první světové války, odjel na jaře 1920 na Sicílii, aby zde vybudoval své “thelémské opatství”, jakési centrum pro provádění sexuálně magických operací, ale i komunu, která by žila podle principů Knihy zákona.
V dubnu 1920 přijel Crowley na Sicílii a v severní části ostrova, na okraji malého městečka Cefalu si pronajal vilu, kde zřídil své Thelémské opatství (název přijal od Rabelaise). Komunitu tvořili kromě něho, Velké bestie, jeho “šarlatová žena” a Thovthova opice” Leah Hirsigová, v té době s Crowleyem těhotná, s malou dcerkou, kterou Crowley nazýval Poupé a která zde zanedlouho k jeho velkému žalu zemřela. Dále to byl jistý Alastor de Kerval a americká vdova francouzského původu Ninette Shumwayová, se svými dvěma syny školního věku (sestra Cypris). “Šarlatová žena” (sestra Alostrael), která přijela později, měla v thelémské komunitě funkci “panenské strážkyně svatého grálu”. Crowley cestoval s Ninette, která se mezitím stala jeho milenkou, napřed a při zastávce v Neapoli provedl v hotelu Metropol “sexuálně magickou operaci”, jíž se Ninette zúčastnila jako “ministrantka” a jejímž cílem bylo zajistit “úspěšný a rychlý příjezd do Cefalu”. V tomto směru byla naprosto úspěšná. Po příjezdu do Cefalu provedl se sestrou Cypris další “sexuálně magickou operaci”, jako “pozdrav bohům a bohyním tohoto místa - nechť nám poskytnou nadbytek dobrých věcí a mne inspirují k tvorbě krásna”, tak formuloval Crowley její smysl. Tato operace byla již méně úspěšná. Vila v Cefalu bylo přízemní stavení s pěti místnostmi , z nichž jednu, prostřední, tvořila vstupní hala, která byla svatyní, kde se odehrávaly různé rituály, stál zde oltář a na podlaze byl narýsován pentagram. Další místnosti sloužily k pobytu a hospodářským účelům. Crowley svou vlastní místnost vyzdobil nástěnnými pornografickými malbami. Vila byla umístěna v olivovém háji, blízko pohoří z jedné a mořského zálivu z druhé strany. Ráno se členové komunity sešli k pozdravu Slunci, které bylo rituálně spojeno s “kabbalistickým křížem”, během dne se věnovali studiu, přednáškám či lépe kázáním Crowleyho, občas sexuálně -magickým aktům, zejména v období, kdy do komuny dorazila novicka. Typický smíšený sexuálně - magický akt, který Crowley provedl již předtím, vypadal v jeho vlastním záznamu takto: “Opus V.: Frater Genesthai in ano meo. Alostrael ho musela masturmovat, aby dostal erekci. Zavedla svou rukou jeho penis do mého anu. Orgasmus silný a divoký. Elixír téměř zcela rozlit. Alostrael, jíž jsem z něho nabídl , mohla zachytit jen pár kapek.” Z tohoto “elixíru” (ejakulátu) vyráběl Crowley hostie, obvykle s příměsí svých dalších exkrementů, které sloužily jeho “gnostickým mším” (Magical Record of the Best, 5. VII. 1920). Jedním z nejperverznějších “magických aktů”, které Crowley provedl, bylo “ukřižování” předtím “pokřtěné” žáby, představující Ježíše Krista. Je to jeden z důkazů jeho černomagického zaměření. To se projevilo již během jeho pobytu v USA během první světové války, kdy v jednom studiu na Fulham Road otevřel Satanův templ, hodně navštěvovaný “aristokratickými přívržeňkyněmi” (C. Wilson 1971). Komunou v Cefalu prošla řada osob, včetně jedné známé americké herečky, která posléze zhnusena odjela. Jedním z noviců byl nadaný intelektuál Raoul Loveday, který přijel se svou ženou , ale po krátkém pobytu náhle zemřel, patrně na rychle probíhající otravu krve. Jeho žena poskytla později listu Sunday Express interview, v němž odhalila poměry v thelémské komunitě. Loveday musel např. proříznout hrdlo kočce a pít její krev. Crowleyho vylíčila jako odporného satyra: korpulentní “mág” poskakoval s mečem v ruce kolem pentagramu a vykřikoval jakási zaklínání. Crowley údajně kočky nenáviděl a rozhodl se jednou jednu z nich obětovat, když mu znečistila jeho pokoj. Přistihl ji v kuchyni, učinil svou magickou holí znamení pentagramu nad ní a nařídil jí, aby strnula. Kočka byla skutečně jako ochrnutá a když jí Lovedayova žena odtud odnesla, kočka se na toto místo vrátila zpět a zůstala zde strnule sedět, odmítajíc i potravu. Lovedayovou smrtí špatná pověst Crowleyovy komunity vyvrcholila a fašistické italské úřady Crowleyho vypověděly ze země. V květnu 1923 pak musel Crowley odcestovat do Tunisu. Doprovázel ho oddaný člen komunity, jedna z jeho dalších pozdějších obětí, Normann Mudd. Byl profesorem matematiky na univerzitě v Kapském Městě, ale vzdal se svého povolání a přijel do Cefalu. Byl Crowleymu velmi oddán, ale později v Paříži se rozešli a Mudd žil nějakou dobu s Alostrael, kterou Crowley opustil a která se v Paříži musela živit prostitucí. Později byl Mudd vytažen utonulý z Temže; usoudilo se na sebevraždu, protože měl kapsy naplněné kameny. Po různých cestách hledal Crowley své štěstí tentokrát v Německu. Na krátkou dobu se zde znovu oženil s Marií Teresou de Miramar.
Crowley jako hlava anglické sekce řádu Orientálního tamplu byl v německých okultistických kruzích znám. V roce 1925 se sešel ve Weide v Duryňsku s Heinrichem Tränkerem (Recnartus) zakladatelem spolku Collegium Pansophicum, který sdružoval některé rosekruciánské a teosofické kroužky v Německu, z něhož později vznikla berlínská společnost Pansophia v čele s Tränkerem. Tomuto setkání byl, kromě dalších, přítomen také německý okultista Karl Germer (1885 - 1962), pozdější hlava crowleyovského sdružení v USA, kam Germer emigroval a paní Marta Künzelová, velká obdivovatelka Crowleyho, ale i Hitlera, kterému později údajně poslala Knihu zákona, vyšlou 1926. Protože se pokoušela i po nástupu nacistů k moci o sloučení Crowleyho a Hitlerova díla, byla posléze gestapem zatčena. Crowley našel v Německu odpůrce, ale i přívržence (některé jen dočasné, např. H. Birven) a také mecenáše. Protože byl roku 1929 vypovězen z Francie, pobýval v Německu velmi často, zejména v letech 1936 - 1938 (jednou byl v Berlíně inzultován příslušníky SA, když obtěžoval jakousi dámu a ta je zavolala na pomoc). Během svého pobytu v Cefalu pracoval Crowley na svém velkém díle, Magick in theory and practice, které pak vyšlo v roce 1929 souběžně v Paříži a v Londýně. Künzelová část této knihy přeložila do němčiny (Buch 4 - Magie, nakl. Thelema Leipzig, b.d.) a zájem o Crowleyho tak posílila.
Rok před začátkem druhé světové války až do své smrti žil Crowley, podporován svými příznivci evropskými i americkými, již v Anglii, kde roku 1944 vydal knihu o Tarotu, The Book of Thoth, a uspořádal výbor ze svého díla (Magick without tears, 1973). Žil nejprve v Londýně a naposled, již jako nemocný, v penzionu v Hastingsu, kde v noci 1. prosince 1947 zemřel na selhání srdce. Na místním hřbitově byl pak pohřben za recitace Hymnu na Pana, kterou k velkému rozhořčení místní městské rady pronesl jeden z jeho žáků. Byl to poslední skandál, ale současně počátek jeho pozdější pochybné slávy.

Zdroj: Magie v historii, teorii a praxi - Milan Nakonečný podle elektronické verse na Citadela
Vydalo nakladatelství VODNÁŘ (Ing. Vladimír Kvasnička). Náklad 1500 výtisků. 1. vydání, 1999.