DŮKAZ O ZASVĚCENECKÉ TRADICI TAROTU
Eliphas Lévi a tarot
Ačkoli jsou počátky tarotu dokonale zahaleny, existuje velmi zajímavá část moderní historie, historie, se
kterou je současné lidstvo obeznámeno, která je extrémně významná, a ukáže se, jak budeme toto tvrzení
postupně rozvádět, že se velmi pozoruhodným způsobem potvrdí.
Uprostřed osmnáctého století se vynořil veliký kabbalista a učenec, který dodnes znepokojuje těžkopádné
lidi tím, že měl ve zvyku bavit se na jejich účet, a to tak, že si z nich dělá blázny ještě i po smrti. Jeho jméno zní
Alphonse Louis Constant, a byl to abbé římské církve. Svůj »nom-de-guerre«3 vytvořil tak, že své jméno přeložil
do hebrejštiny – Eliphas Lévi Zahed, a je všeobecně znám jako Eliphas Lévi.
Eliphas Lévi byl filosof a umělec, kromě toho je velikým literárním stylistikem a kanadským vtipálkem
onoho druhu, který se nazývá »Pince sans rire«4; je umělcem a hlubokým symbolistou, a tarotem byl velice silně
přitahován. Když byl v Anglii, navrhl Kennethu Mackenzie, slavnému okultnímu učenci a svobodnému zednáři
vysokého stupně, aby zrekonstruovali a vydali precizně navržený balíček tarotových karet.
V jeho dílech jsou trumfy, nazvané Válečný vůz a Ďábel, podány zcela nově. Zdá se, že pochopil, nakolik
je tarot zároveň i obrazovou podobou kabbalistického Stromu Života, který je základem celé kabbaly, že založil
svá díla právě na tomto základě. Přál si napsat o magii ucelené pojednání. Rozdělil svůj předmět do dvou částí –
teorie a praxe – které nazval Dogma a Rituál. Každá část má dvaadvacet kapitol, ke každé jeden z dvaadvaceti
trumfů; a každá kapitola pojednává o předmětu, který představuje obrázek předkládaného trumfu. Význam
přesného vztahu bude zjeven dvojím způsobem.
Dochází tu k malé komplikaci. Kapitoly sice korespondují, ale korespondují špatně; a dá se to vysvětlit
jen tím faktem, že se Lévi cítil být zavázán svojí prapůvodní přísahou mlčenlivosti Řádu Zasvěcenců, který mu
sdělil tajemství tarotu.
2. Tarot a šifrované rukopisy
V době francouzského obrození, v roce 1850, existovalo podobné hnutí v Anglii. Zájem tohoto hnutí se
soustředil na starověká náboženství, jejich zasvěcenecké tradice a thaumaturgii. Byly založeny či obnoveny
učené společnosti, některé tajné nebo polotajné. Mezi členy takové skupiny, Quatuor Coronati lóže svobodného
zednářství, patřili tři muži: Dr. Wynn Westcott, londýnský ohledávač mrtvol; Dr. Woodford, a Dr. Woodman. Je
tu malý spor o to, který z těchto mužů šel na Farrington Road, nebo zda-li to byl Farrington Road, ke kterému
šli; ale není pochyb o tom, že jeden z nich koupil starou knihu, nebo kterýkoli ze tří, ať už od jakéhosi
podivného knihkupce, nebo z příručního vozíku, nebo byla nalezena v knihovně. Stalo se to kolem roku 1884
nebo 1885. Je však jisté, že v této knize byly nějaké volné listy; a že tyto písemnosti, jak se ukázalo, byly
popsány šifrou; tyto šifrované rukopisy obsahovaly materiály pro založení tajné společnosti, jejímž smyslem
mělo být zasvěcování prostřednictvím rituálů; a že mezi těmito rukopisy byl nalezen klíč přiřazující tarotové
trumfy písmenům hebrejské abecedy. Prošetříme-li zevrubně tuto záležitost, vysvitne, že Lévi se úmyslně
dopouštěl chyb ohledně přisuzování písmen; že znal správné atributy a považoval za svoji povinnost je zjevit.
(Dalo mu to hodně práce, aby to ve svých kapitolách zamaskoval!)
Šifrované rukopisy pocházely ze samého počátku XIX.století; a na jedné straně je poznámka, která – jak
se zdá – je psána rukou Eliphase Léviho. Zdá se velice pravděpodobné, že k tomuto rukopisu měl přístup v době
své návštěvy v Anglii u Bulwer-Lyttona. V každém případě, jak se už předtím ukázalo, Lévi neustále poukazoval
na to, že přesné atributy zná (samozřejmě s výjimkou Cade – proč, to se ukáže později), a že se je snaží
používat, aniž by přitom nevhodným způsobem zjevoval některá tajemství, k nimž se vázala přísaha je
neodhalovat.
Jakmile se člověk dostane k pravým atributům těchto trumfů, vyskočí tarot jako živý. Je intelektuálně
poražen jeho pravdivostí. Všechny obtíže, které vyvolávala tradiční atributace, jak ji chápal běžný učenec, v
3 Pseudonym pro útočné články. – San.
4 Potměšilec – San.okamžiku zmizí. Z tohoto důvodu je člověk nakloněn věřit tvrzení hlasatelů šifrovaného rukopisu, že byli strážci
tradice Pravdy.
3. Tarot a Hermetický řád Zlatého Úsvitu
Nyní bychom se měli zastavit u historie Hermetického řádu Zlatý Úsvit, společnosti znovuzřízené dr.
Westcottem a jeho kolegy, abychom přidali další důkaz k hodnověrnosti nároku hlasatele šifrovaného rukopisu.
Tyto písemnosti obsahovaly vedle atributů tarotu jisté pečlivě skrývané rituály, jejichž účelem bylo
dosáhnout tajemství zasvěcení; dále jméno (včetně německé adresy) madame Sprengelové, o níž se rukopis
zmiňoval jako o původní autoritě. Dr. Westcott jí napsal, a s jejím dovolením založil v roce 1886 řád Zlatého
Úsvitu5.
(G∴D∴ je pouze název pro Vnější nebo Přípravný řád R.R. et A.C., který je svým založením vnější
manifestací řádu A∴A∴, který je pravým Řádem Mistrů6 – viz knihu »Magick«, str.229-244.)
Génius, který to dokázal uskutečnit, se jmenoval Samuel Liddell Mathers. Po čase madame Sprengelová
zemřela; v dopise, který jí byl adresován, se dožadoval dalšího vyššího poznání, odpověď však dostal od
jednoho z jejích kolegů. V tomto dopise informoval dr. Westcotta o její smrti, a byl v něm dodatek, že pisatel
tohoto dopisu a jeho společníci nikdy nesouhlasili s činností madame Sprengelové, která spočívala v tom, že
schvalovala každou podobu skupinové práce, ale s ohledem na hlubokou úctu a vážnost, kterou požívala, se
zdržovali otevřeného odporu. A pokračoval, aby nakonec řekl, že »tato korespondence teď musí přestat«, ale
kdyby chtěli dosáhnout vyššího poznání, měli by k němu dojít tak, že budou správným způsobem používat to
vědění, které již vlastní. Jinými slovy, musí použít své magické síly k tomu, aby navázali kontakt s Tajnými
vůdci Řádu. (Je to, mimochodem, docela normální a tradiční způsob postupu.)
Krátce potom se Mathers obratným manévrem zmocnil faktického vedení Řádu a vyhlásil, že dokázal
navázat spojení s Tajnými vůdci; že ho pověřili, aby pokračoval v díle Řádu jako jeho jediný vůdce. Neexistuje
však jediný důkaz o tom, že to bylo pravdivé svědectví, neboť do Řádu nepřinesl žádné nové poznání nějakého
zvláštního významu; takové poznání, jež by se jevilo být něčím více, než co by Mathers mohl získat normálními
prostředky z běžně dostupných zdrojů, jakým je například i Britské muzeum. Tyto okolnosti, a velkým dílem i
malicherné intriky, vedly k vážným neshodám mezi členy Řádu. Myšlenka madame Sprengelové, že skupinová
práce v Řádu tohoto druhu je uskutečnitelná, se ukázala být v tomto případě mylná. V roce 1900 byl Řád ve své
existující formě zničen.
Smyslem těchto údajů je prostě ukázat, že v té době bylo hlavním zájmem všech seriózních členů Řádu
navázat kontakt se samotnými Tajnými vůdci. V roce 1904 dosáhl úspěchu jeden z nejmladších členů, Frater
Perdurabo. Podrobnosti této události jsou podány v knize »The Equinox of the Gods«7.
Je zbytečné diskutovat na tomto místě o důkazu, na kterém se zakládá pravda tohoto nároku. Existuje v
samotném rukopisu. Nemělo by záležet na tom, zda se tvrzení některé ze zúčastněných osob ukázalo být
nepravdivé.
4. Povaha důkazu
Tyto historické poklesky jsou zásadní pro pochopení podmínek, za nichž toto bádání probíhalo. Nyní by
bylo vhodné, abychom začali uvažovat o nezvyklém číslování tarotu. Matematikům se jeví jako zcela normální
začít řadu přirozených čísel nulou, ale pro myšlení v matematice netrénované je to velmi znepokojující. V
tradičních esejích a knihách o tarotu se předpokládalo, že karta s číslem »0« leží mezi kartami XX a XXI.
Tajemství zasvěcenecké interpretace, která učiní veškerý význam trumfů lehce srozumitelným, spočívá
jednoduše v tom, že se karta, označená »0«, položí na své přirozené místo, totiž tam, kam by ji umístil každý
matematik – před jedničku. Existuje však ještě jedna zvláštnost, jeden nepořádek v přirozeném sledu karet.
Totiž, že se karty VIII a XI musí vzájemně zaměnit, aby se zachovaly atributy. Protože XI. karta se nazývá
»Síla«, objevuje se na ní Lev, a naprosto samozřejmě se vztahuje k zodiakálnímu znamení Lva, kdežto VIII.
karta se nazývá »Spravedlnost«, a představuje tradiční symbolickou postavu, která sedí na trůnu, s mečem a
váhami, takže se pochopitelně vztahuje k zodiakálnímu znamení Vah.
5 Anglicky: »The Order of the Golden Dawn«. – San.
6 Drzý efemérní podvod v podobě »Řádu skrytých Mistrů«, jak sami sebe nazvali, se právě objevil – a hned také
zanikl.
7 Všimněte si zvláště str.6l-119. Poselství Tajných vůdců je uveřejněno v Knize Zákona, která byla pro
zasvěcené vydána soukromě, a poté zveřejněna v časopise »The Equinox«, sv.I, č.7 a č.10, s podrobnými detaily
také v knize »The Equinox of the Gods«, str.13-38. V přihrádce na konci tohoto ročníku je fotolitografická
reprodukce rukopisu. Existuje také laciné kapesní vydání textu Knihy samotné, jakož i četná americká vydání.
Frater Perdurabo od té doby, co se mu 18. listopadu 1898 dostalo zasvěcení a byl přijat do Řádu,
studoval tarot velmi důkladně; neboť o tři měsíce později dosáhl stupně Practicus; jako takový měl právo poznat
tajné atributy. Neustále je studoval, a rovněž výše uvedené rukopisy obsahující vysvětlení. Důkladně porovnával
všechny tyto číselné atributy s přirozenými formami, neobjevil však nic podezřelého. Když mu pak byla
(8.dubna 1904 e.v.) poslem Tajných vůdců nadiktována Kniha Zákona, měl pocit, že mu byla položena vnitřní
otázka, naznačená slovy I. kapitoly, 57.veršem: »zákon útočiště a velké mystérium Domu Božího«; (»Dům Boží«
je jeden z názvů tarotového trumfu pod číslem XVI) s tímto účinkem: »Jsou tyto atributy v pořádku?« A proto je
zde připojena odpověď: »Všechna ta stará písmena z mé Knihy jsou správná; ale c není Hvězda. Toto je také
tajemství; můj prorok to zjeví moudrým«.
Bylo to neobyčejně znepokojující. Pokud Cade není »Hvězda«, čím tedy potom tato je? A co je Cade? Po
mnoho let se snažil zaměnit tuto kartu, »Hvězdu«, která má číslo XVII, za nějakou jinou. Neměl úspěch. Teprve
až o mnoho let později přišel na řešení. Cade je »Císař«; a musí se tedy vzájemně zaměnit pozice XVII a IV.
Tyto atributy přinášejí mnoho uspokojení.
Ano, ale existuje ještě cosi víc než uspokojení; a tím je, abychom si to ujasnili, vůbec nejpřesvědčivější
důkaz o tom, že Kniha Zákona je nefalšovaným poselstvím Tajných vůdců.
Proto se »Hvězda« v zodiaku vztahuje k Vodnáři, a »Císař« ke Skopci. Skopec i Vodnář jsou pak
sousedním znamením Ryb, podobně jako Lev a Váhy jsou sousedy Panny; dá se říci, že oprava v Knize Zákona
vede k perfektní symetrii v zodiakálních atributech, jako by tu smyčka na jednom konci elipsy byla právě proto,
aby přesně korespondovala se smyčkou, která je na druhém konci.
Unikursální hexagram.
Vždy se považovalo za nemožné nakreslit unikursální
hexagram; nyní však byl dokončen. Přesto jsou linie
striktně euklidovské; nemají žádnou plochu.
Dny týdne.
Přečti si něco o hexagonu, o (magickém) Řádu sedmi
posvátných planet. Studuj i samotný hexagram, pořadí
dnů v týdnu. (Má se za to, že tento jednoduchý a přesný
objev náleží k pozdním pracím G. H. frátera D.D.C.F.)
Tyto záležitosti znějí snad poněkud formálně, a vskutku i takové jsou, ale čím více člověk tarot studuje,
tím více vnímá podivuhodnou symetrii a dokonalý symbolismus. A navíc musí být dokonce i laikům zřejmé, že
rovnováha a řád jsou pro dokonalost zásadní, a vysvětlení těchto dvou nejasností je nepochybně velmi
pozoruhodným zjevem posledních 150 let.
SUMÁŘ OTÁZEK AŽ DOSUD DISKUTOVANÝCH
1. Původ tarotu je zcela bezvýznamný, a to i tehdy, kdybychom ho znali. Jako systém musí stát nebo
padat ve své skutkové podstatě.
2. Je to nade vší pochybnost rozvážný pokus, jak zobrazit nauky kabbaly.
3. Důkaz pro toto tvrzení se hodně podobá důkazu, který předkládá osoba, jež luští křížovku. Ve
vodorovném klíči se nachází slovo »CHROU-mezera-T«; je tedy naprosto jisté, že na prázdném místě musí být
písmeno »S«.
4. Uvedené atributy jsou z tohoto pohledu dohodnutou symbolickou mapou; něco takového by mohla
vymyslet jedině osoba (nebo osoby) s velikou uměleckou představivostí a důmyslností, spojenou s téměř
nemyslitelně velikou učeností a filosofickou jasností.
5. Takové osoby, i když musíme nutně předpokládat, že existují, nejsou vůbec schopny bez asistence
Nadřazených, jejichž duchovní pochody patřily nebo patří do vyšší dimenze, vytvořit systém tak záhadný a
přitom těžko pochopitelný v celé jeho šíři.
Analogicky si můžeme vzít na pomoc šachy. Šachy byly zpočátku velmi jednoduché. Byla to hra pro staré
válečníky, kteří si hráli na válku; ale finesy moderní hry – které se dnes díky Richardu Réti zcela vymkly z
původního rámce a patří světu estetické kreace – se nacházely již v původním návrhu. Tvůrci této hry »tvořili
lépe než sami tušili«. Je samozřejmě možné argumentovat tím, že tyto finesy vznikly až v průběhu vývoje hry; a
skutečně i z historie je zcela zřejmé, že tito primitivní šachisté, jejichž partie byly zaznamenány, neměli vůbec
žádnou vědomou koncepci kromě široké palety víceméně hrubých a elementárních válečných lstí. Lze
argumentovat tím, že se šachy – snad jakousi náhodou – jako jediné z mnoha her rozvíjely, zatímco jiné hry
postupně zanikaly. Někdo může také namítnout, že je to jen pouhá náhoda, že se moderní šach ukrýval v
původní hře.
Teorie o inspiraci je skutečně mnohem jednodušší, a vysvětluje tato fakta, aniž by byl přestoupen zákon o
»ekonomii myšlení«8.
8 Pravidlo o zbytečném nerozšiřování počtu příčin nějakého jevu. – San.