STVOŘENÍ ČLOVĚKA V GENESIS 2

                STVOŘENÍ ČLOVĚKA V GENESIS

V knize Genesis se ve druhé kapitole objevuje poněkud jiná verze toho, jak došlo ke stvoření člověka a tou se nyní budeme trochu podrobněji zabývat.

Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. (Genesis 2:7)

Takto je ve druhé kapitole Genesis popsáno stvoření člověka. Hebrejsky to zní první část verše takto: Va Jetser (Jod He Vav He) Elohim Et Ha Adam a vypadá takto:

Čtyři písmena (druhá skupina zprava) Jod, He, Vav, He, nepřepisuji, protože podle kabalistické tradice se vyslovit či psát nedají a ani nesmějí. Podle hebrejské rabínské tradice znal správnou výslovnost těchto písmen představujících absolutní moc pouze nejvyšší kněz, který je pronášel jen během jistých rituálů (prý pouze jednou ročně), když se nacházel sám ve vnitřní svatyni. To bylo ještě v době, kdy chrám zde byl jen v podobě přenosného tabernaklu, později ale znalost správné výslovnosti upadla v zapomenutí. Podobnou tradici nacházíme i jinde, na příklad u svobodných zednářů, podle nichž se posvátné slovo, které znal jen hlavní architekt Šalamounova chrámu, ztratilo po jeho náhlé smrti a od té doby je nahrazováno jiným slovem. Slovo Je-ho-va, které tolik často slyšíme a které se dokonce prominentně nachází v názvu jedné ze známých náboženských sekt, jejíž členové se čas od času nezváni objevují u vašich dveří, je z tohoto hlediska rouháním, svatokrádeží. Z piety je takto i já proto rozděluji na písmena či aspoň na slabiky. Druhé a třetí slovo (Jod-He-Vav-He Elohim) se v Bibli Kralické i v Bibli 21 překládají jako Hospodin Bůh, což je ovšem také sporné. Víme přece již, že slovo Elohim je ve skutečnosti plurálem, čímž se otvírá celá řada jiných možností. Snad by bylo lépe překládat tento výraz jako Hospodin, prostřednictvím svých zástupců. Takto se zásadně objevuje jen v raných částech Bible, přičemž o něco později, od knihy Exodus, již zde máme jen jedno slovo JHVH neboli prostě Hospodin. 

Tolik ke druhé a třetí skupině písmen v tomto klíčovém verši. Už první skupina Va Jetzer ale také představuje záhadu. V tomto případě je slovo psáno se dvěma písmeny Jod — druhé a třetí písmeno zprava. To je velice zvláštní, protože není sebemenší důvod k tomu mít v tomto slově dvě písmena Jod. Jako je tomu často ve Starém zákoně, něco se zde zdůrazňuje, k něčemu se tím má upoutat čtenářova pozornost. To „něco“ v tomto případě nejspíš má být abychom si uvědomili, že když Bůh stvořil člověka, stvořil jej jako bytost duálního charakteru — bytost smrtelnou i nesmrtelnou, s inklinací činit jak dobro tak i zlo. Úkolem člověka je se v tomto rovněž duálním světě, kde vše má svůj kladný a záporný pól, orientovat a svůj vztah k němu i k jiným bytostem, které mají před sebou stejný úkol, si vyřešit. Lidé, kteří se zabývají kabalou, vždy pevně věřili v to, že člověk je nesmrtelný. V průběhu zasvěcovacích rituálů spolků, které mají své kořeny v kabalistické tradici, v okamžiku kdy kandidát má vstoupit do do chrámu, padne obvykle otázka v té či oné formě:

„Kdo sem přichází?“
     Správná odpověď potom zní (opět pouze přibližně):
    „Člověk smrtelný, který hledá nesmrtelnost!“

Dvě písmena Jod ve slově Va Jetser mohou tedy znamenat jen jednu věc — že Bůh stvořil člověka smrtelného i nesmrtelného. Na mnoha místech se toto v Bibli potom opakuje a potvrzuje, když se například praví, že Bůh stvořil člověka ke své vlastní podobě, či že Bůh „do jeho chřípí vdechl dech života.“ To znamená, že tělu vytvořenému z hlíny země se dostalo duše, životnosti (nešámah); když ovšem je po smrti člověka opuštěno, božská část nešámah nadále existuje. Vědomí tohoto nám pomáhá přenést se přes strach ze smrti (i když zcela ne přes jisté obavy), dává nám to sebedůvěru, víru a naději, což vše společně pomáhá z nás učinit lepšího člověka.

Bohužel, jsou zde mnozí lidé, kteří víru a naději nemají, protože jsou přesvědčeni o tom, že kromě jejich hmotného těla, kromě maličkých radostí jichž jim je dopřáváno, kromě toho, že se občas naplní některé z jejich tužeb, nic jiného neexistuje. Přitom jsou mezi nimi často i lidé, kteří od malička byli vedeni k tomu chodit do kostela a kteří o sobě dokonce tvrdí, že jsou nábožensky založení. Naopak jiní do kostela nikdy nepřijdou a přesto lze o nich říci, že jsou opravdovými věřícími. Člověk, který se chce vážně zabývat kabalou, musí mít v sobě zabudovánu víru v existenci Nejvyšší bytosti a v nesmrtelnost vlastní duše. Pokud hodláte vstoupit do některé ze společností, které jsou založeny na kabale a na jejím učení (na př. zednáři, rozenkruciáni, martinisté, atp.), musíte se připravit na to, že první otázkou, které se vám s největší pravděpodobností dostane, bude: „Věříte v existenci Boha?" Snad vám také přitom bude vysvětleno, že nijak zvlášť nezáleží na tom jak tuto bytost, tvůrce, duchovního vůdce, prvotní energii, všudypřítomnou inteligenci, atp., nazvete. Pokud odpovíte, že v něco takového věříte, je dosti možné, že žádné jiné otázky už nedostanete, protože toto je vlastně jediná podmínka k přijetí. Naopak, člověk bez víry se k tomuto druhu práce nehodí — nemá k tomu patřičné zázemí, mohli bychom říci, že nikde se na něm nenachází ten „háček“ na nějž by se dal zachytit rybářský vlasec.

To vše nás napadá, když přemýšlíme o tom, proč se v původním textu Starého zákona objevuje celkem jasná pravopisná chyba, zdánlivě bezdůvodné zdvojení písmene Jod. Je to ovšem úmyslné a má nám to poukázat na dualitu člověka, jeho smrtelnost i nesmrtelnost, náležitost k zemi tak jako i k nebesům, dobrotu i zlo, které se něm potenciálně nacházejí... Hebrejsky se tato dvojí dispozice nazývá Jetsarim, což je slovo příbuzné Va Jetser neboli formace, utváření — z toho vyplývá, že dispozice je rovněž příbuzná utváření (lidského charakteru). Jetzer Arah přitom značí sklon ke zlu, zatímco Jetzer Atov je sklon k dobrotě. To vše vnímáme, když se podíváme na zdvojené písmeno Jod ve slově Va Jetzer.