KABALA, jedna z cest-PAPUS PRAKTICKÁ KABALA, KABALA A MAGIE, INVOKACE

KABALA, jedna z cest

Kabala PAPUS PRAKTICKÁ KABALA, KABALA A MAGIE, INVOKACE

OBSAH: Díl I. Rozdělení Kabaly Díl II. Nauka Kabaly 1. Základy kabaly v deseti oddílech 2. Obecné poznámky o kabale od Sédira Metodický výklad kabaly 1. Předběžný úvod - rozdělení předmětu 2. Hebrejské písmo 3. Jména Boží 4. Sefiry (podle Stanislase de Guaity) 5. Filosofie kabaly 6. Duše podle učení kabaly Díl III. Texty Sefer Jecira - Pokus o rekonstituci textu podle Gérarda Papuse 50 bran inteligence Datování Sefer Jeciry podle dr. A. C. Saira Úryvky ze Zoharu Poznámky o původu ZOHARU Idra Suta čili Velké shromáždění Klasikové kabaly: Talmudisté a Talmud Praktická kabala Židovská kabala podle rytíře Dracha Doslov Papusova kniha o kabale Ediční poznámka

Pod pojmem Kabala obyčejně rozumíme soubor vnitřních mystických nauk, vztahujících se k židovské náboženské tradici. Již z tohoto dů- vodu představuje Kabala rozsáhlý souhrn literárních děl, vzniklých ve starší i novější době. Tato kniha vznikla přepracováním původního francouzského díla (Papus: La Cabbale, Paris 1903, 2ieme edition), jehož jednotlivé části vyšly z pera významných francouzských badatelů v tomto oboru a byly sjednoceny Papusovou redakcí v jedno ucelené pojednání. Lze ji označit za jednu z nejlepších prací v této dosud málo probádané oblas- ti. Bude snad zajímat nejen toho, kdo se zabývá duchovním životem nejvýznamnějšího semitského národa, ale také filosofy a historiky vůbec. Julius Nestler Anonymní překlad německé verze, pořízené prof. Juliem Nest- lerem a vydané v Lipsku r. 1932, upravil Nikolaj Savický. Vydalo nakladatelství VOLVOX GLOBATOR v edici Alef, Praha 1996.

ROZDĚLENÍ KABALY §1. Hebrejská tradice a klasifikace děl, vztahujících se k této tradici Začátečník bude při studiu Kabaly stěží vědět, do jakých souvis- lostí má zařadit díla jako Sefer Jecira (Kniha stvoření) a Zohar (Kniha záře), v jakém vztahu jsou tato díla k ostatním textům, tvořícím sou- části hebrejské tradice. Je obecně známo, že v Kabale musíme hledat výklad norem teore- tické a praktické mystiky. Není však snadné posoudit vztah mezi vlastním svatým textem a esoterickou tradicí. Všechny tyto obtíže pramení ze zmatku, který se zmocňuje mysli člověka, jakmile se po- kusí o roztřídění nespočetných hebrejských literárních děl, jež jsou sama o sobě opět kompilacemi. Pokoušíme se na následujících stránkách podat co nejjasnější kla- sifikaci kodifikované podoby těchto děl, která jsou písemným zachy- cením ústní tradice, neboť dosud neexistuje ani rámcově kompletní bibliografie kabalistické literatury. Poskytnout však v tomto ohledu něco úplného hraničí téměř s nemožností. Ti, kteří se alespoň částečně zabývají izraelsko-hebrejskou vědou, vědí, že souběžně s Biblí existovalo ne sice od počátku, ale přesto velmi dlouho ústní podání, určené k tomu, aby určitý kruh zasvěce- ných byl přiveden do stavu, v němž si ujasní a pochopí Zákon, tj. Tó- ru. Tato tradice, předávaná po dlouhou dobu ústně, vykazuje více od- větví. Na prvním místě stojí to, co se týká samotného uspořádání Bible. Obdobně jako ve středověku měly stavební hutě určitá tajná pravidla, týkající se konstrukce katedrál, tak byla konstrukce každého exemplá- ře hebrejské Bible podřízena přesným zásadám, které představují jed- nu ze základních složek tradice.

Později přichází v úvahu vše, co se vztahuje k duchu svatého tex- tu. Komentáře a interpretace jeho textu se dělí na dvě velké části. Prv- ní tvoří Zákon, tedy souhrn norem, jimiž se řídí vzájemné sociální vztahy Izraelitů, chování k ostatním národům a k Bohu. Druhou slož- kou je tajná nauka, souhrn teoretických a praktických poznatků, s je- jichž pomocí lze zkoumat vztah mezi Bohem, člověkem a Universem. Vnější tělo svatého textu, jeho zákonodárný obsah a učení v něm zahrnuté spolu vytvářejí tři velké části esoterní tradice, která se do jisté míry podobá velkému organismu, skládajícímu se z těla, řídícího životodárného principu a vlastní duše. "Vzhledem ke špatnému postavení Izraelitů" (podle komentáře, kterým začíná Sefer Jecira) bylo kdysi rozhodnuto přikročit k písemné kodifikaci dosud tradovaného ústního podání. Aby bylo možné předá- vat všechny části tradice z pokolení na pokolení, vzniklo několik vel- kých děl určených k rozmnožení každé části tradice. Na základě řeče- ného nabízí se nyní jasné uspořádání těchto děl. Vše, co se týká textu písma, pravidel čtení a opisování Tóry, zvláštních úvah o mystickém smyslu posvátných znaků, je obsahem Masory (Tradice), psané též v podobě Masoret. Komentáře k zákonodárnému obsahu Tóry, založené na tradici, tvoří Mišna (Opakování, Studium, Výuka) a jejich nejmladší doplněk, Gemara (Dokončení), která odpovídá moderní právní vědě. Spojení Mišny a Gemary tvoří Talmud (Učení, Studium). Tajná nauka obsahuje teorii a praxi, které se opět dělí na historic- kou, sociální a mystickou část. Teorie a praxe společně vytvářejí Ka- balu v užším slova smyslu. V písemné (a tedy i tištěné) podobě existuje pouze teoretická část Kabaly, která zahrnuje dva směry studia. První se týká Stvoření a jeho tajemných zákonů. Nazývá se Berešit a je doložen v Sefer jeciře. Dru- há, metafyzická část, se vztahuje k otázce podstaty Boží a druhů jejích projevů. Je kabalisty nazývána Merkava (Nebeský vůz) a je doložena v Zoharu.

O praktické části Kabaly nacházíme pouze náznaky, a to jen v ně- kolika málo rukopisech, nalézajících se ve velkých veřejných a sou- kromých knihovnách. V Bibliothčque Nationale v Paříži je uložen jeden z nejkrásnějších rukopisů tohoto typu, snad z doby Šalamouno- vy. Takové rukopisy jsou známy pod označením Clavicula Salomonis (Šalamounův klíč) a tvoří základ čarodějných knih jako Albertus Magnus, Červený drak nebo Kouzelná kniha Honoriova. Než se dostaneme k obsahu jednotlivých děl, podívejme se na pře- hledné schéma, které dává představu o jejich vzájemných vztazích: Texty, týkající se Tóry, Zákona Božího Texty o psa- né podo- bě písma Slovo. Písmo. Způsob jeho čte- ní a opiso- vání. Mysticksmysl písme MASORA Texty o du- chov- ním obsa- hu Písma, výkla- dy a ko- mentá- ře. Zákono- dárný obsah. Zákon. Normy, zvyky, ceremo- nie, občanskživot. Řídící životní princip. Staré po- dání Mojžíše a velkých proroků. MIŠNA TALMUD (kodifikace tra- dice s ohledem na Zákon) Komentá- ře k této tra- dici (Právo) GEMARA Nábo- ženský a filosofický BEREŠIT Stvoření, mystické slo- SEFER JECIRA Teoretická KABALA

obsah. Tajná nauka. Esote- rismus Bible. Duše. žení každého ze tří světů a jejich vzá- jemných vzta- hů MERKAVA Mystický vý- klad Božské- ho světa a jeho vztahů ZOHAR Syntetická hieroglyfika. Vývoj. Rozdě- lení. Mystický výklad pís- men. TAROT (téměř nic netištěno) Praktická KABALA Magické ru- kopisy, připi- sované Ša- lamounovi. Praktická magie. CLAVICULA SALOMONIS §2. Masora Masora obsahuje texty, které se týkají psané podoby Tóry. Masora čili Masoret učí: 1. způsobu, jak číst dvojznačná místa s pomocí značek a not, slou- žících jako interpunkční znaménka, jak dělit slova a věty a vyslovovat je podle pravidel přízvuku; 2. významu souhlásek jako vnějšího, hmotného těla Bible. Nadto obsahuje seznam jistých hieroglyfů, ale bez uvedení jejich smyslu, označení rozdělení na knihy, kapitoly, verše atd. Badatelé,

kteří se speciálně zabývali Kabalou, jako Saint-Yves d'Alveydra, Fa- bre d'Olivet a Claude de Saint-Martin tvrdí, že Masora, sbírka zcela esoterních pravidel, byla určena k zastření tajného smyslu posvátné řeči Tóry. Masora se dělí na masora ktana ("menší" nebo "zkrácenou" tradi- ci) a masora gdola ("větší" nebo "podrobnou" tradici). Podle Masory sestavená Rabínská Bible byla poprvé tištěna Danielem Bembergem v Benátkách roku 1525 a později v Amsterodamu v letech 1724-1727. §3. Mišna Kromě Bible a v ní podaného psaného Zákona znají ortodoxní Ži- dé ještě jiná ústní podání, která chovají ve stejné úctě, jako předpisy v pěti knihách Mojžíšových. Tradiční ustanovení, původně šířená od úst k ústům, byla shromážděna a redigována rabínem Jehudou ha-Nasi (Knížetem Judou) pod názvem Mišna, tj. Opakování, posléze ale byly rozmnoženy talmudickými autory tak, že svým ztuhlým systémem předpisů neponechávaly nejmenší prostor pro rozvahu a svobodu. Mišna obsahuje šest dílů (šiša sedarim mišna), rozdělených do šedesá- ti paragrafů či pojednání, nazývaných masechot. Každý z těchto trak- tátů ještě obsahuje rozdílné kapitoly perakim. Aby si čtenář mohl o obsahu Mišny učinit lepší představu, podáváme zde stručný přehled: I. Semena Zera'im 1) Modlitba a denní požehnání; 2) Kousek pole, který patří chu- dému; 3) Jak se má použít plodů, z nichž je odevzdáván desátek; 4) O pohlavně rozdílném čili o zvířatech, která se nesmějí spolu pářit, o semenech, která se nesmějí společně zasévat, o vláknech, která není dovoleno spřádat dohromady; 5) Výnosy šabatního roku (šnat ha- šmira); 6) O darech kněžím; 7) O desátku levitům; 8) O druhém de- sátku, který má vlastník přinést do Jeruzaléma; 9) O pokrmu kněží; 10) O zákazu jíst ovoce stromu během prvních tří let jeho plodnosti;

11) O prvním ovoci (čtvrtého roku), které je nutno přinést do jeruza- lémského Chrámu. II. Svátky Mo'ed 1) Význam sabatu; 2) Město je třeba považovat za jednu rodinu; 3) Svátek pesach; 4) Šekel (každoročně odevzdávaný peníz Židů k údrž- bě Chrámu); 5) Funkce na Den smíření (Jom kipur); 6) Sukot (Svátek stanů, Svátek pod zelenou); 7) Různé pokrmy, o svátcích zakázané; 8) Roš ha-šana, Nový rok; 9) Různé slavnostní dny; 10) Ta'anit Ester (půst Ester), O čtení knihy Ester; 11) Menší svátky (Tu bi-švat, Purim, Lag ba-omer, Chanuka); 12) O každoroční oběti, tři zjevení v Jeruza- lémě. III. Ženy Našim 1) Povolení a zákaz ženit se s ženou bratrovou; 2) Svatební smlouva; 3) Zasnoubení; 4) O rozvodu; 5) Slib; 6) Osoby, zasvěcené Bohu; 7) Ženy, podezřelé z nevěry. IV. Škody Nezikin 1) Právní nároky za vzniklé škody; 2) Právní nároky za nalezené, půjčené nebo do úschovy svěřené věci; 3) Prodej, koupě, dědictví, občanství a ostatní vztahy a stavy; 4) Nálezy obecně a ustanovení tres- tů; 5) Čtyřicet ran bez jedné; 6) Přísahy; 7) Všeobecné závěry, práva a svědectví; 8) Co je soudce povinen učinit, vynesl-li omylem falešný rozsudek; 9) Modloslužba a obchod s nevěřícími; 10) Mravní ponau- čení. V. Svaté věci Kodašim 1) Obětiny; 2) Obětiny moučné; 3) O prvorozenství; 4) Obětování zdravých nebo nemocných zvířat; 5) O dani z věcí, zasvěcených Bo- hu, a o jejím placení; 6) O výměně obětních darů; 7) O poškození po- svátných předmětů; 8) Třicet, šest hříchů, po nichž následuje vyhlaze- ní; 9) Denní oběť; 10) O stavbě Chrámu; 11) Holubi a hrdličky. VI. Čistota Teharot 1) Domácí nářadí a jeho očišťování; 2) Stánek smrti; 3) O malo- mocenství; 4) O popelu z kravského hnoje k čištění; 5) Různá očišťo- vání; 6) O očistných lázních; 7) O měsíční očistě žen; 8) O zákazu

pojídat věci nečisté; 9) Chamec; 10) Ten, kdo se vykoupal, je nečistý ještě do západu slunce; 11) O omývání rukou; 12) Jak stopka činí ovoce nečistým. §4. Gemara Gemara představuje sbírku právnických traktátů, založených na Mišně. Mišna a Gemara tvoří společně Talmud. Saint-Yves d'Alveyd- re charakterizuje ve svém díle Mission des Juifs na str. 650: "Sbírka kasuistické a scholastické literatury, která po návratu z vyhnanství nahradila duchovní autoritu proroků a po zničení třetího Chrámu se ještě rozšířila, se tradičně nazývá Midraš, tj. komentář." Dvě hlavní složky tohoto obrovského souboru se nazývají Hala- cha, tedy Postup (odvozeno z hebrejského halách — slovesa jít, cho- dit), a Hagada, čili Vyprávění. V této části Talmudu daly školy a eso- terní kolegia nahlédnout do své nauky: KABALY. První sbírky Halachy jsou těžko rozlišitelnou směsicí občanského a kanonického práva, národní politiky a individuálních vyučovacích metod. Božské a lidské zákony se tu ztrácejí v nespočetných, často malicherných podrobnostech. Toto v mnoha ohledech nesmírně zajímavé dílo navazuje na slav- ná jména Hilel, Akiva nebo Raban Šimon ben Gamliel, ale za koneč- nou redakci těchto textů vděčíme Jehudovi ha-Nasimu (Knížeti Judo- vi), který žil kolem roku 220 n. 1. Dohromady tvoří Mišnu. Toto slovo je odvozeno od šana čili učit. Dodatky k Mišně jsou známy pod názvy Tosefta a Boraita. Teologové, kteří redigovali Mišnu, jsou podle Sofrimu, jednoho z menších traktátů Talmudu, Tana'im, učenci, s jejichž pomocí bylo možné se naučit všemu, o čem Písmo svaté jasně nehovoří. Tana'im, nejstarší a nejváženější z židovských učenců, započal i dlouhý řetěz, jehož posledním článkem byl Kníže Juda, který v Mišně shrnul a vy- dal všechny výroky svých předchůdců.

Bezprostředně po smrti Judově přichází nová generace učenců, známá jako amora'im. Ti už nevystupovali autoritativně, ale opakova- li, objasňovali a vykládali výroky svých předchůdců. Sbírali také ty výroky svých předchůdců, které se dochovaly pouze v ústním podání a v předchozích vydáních nebyly obsaženy. Sebrané diskuse a vysvětlivky k Mišně tvoří Gemaru, tedy úplné vysvětlivky a doplňky. V palestinských shromážděních učenců totiž Mišna tvořila základní východisko dalšího bádání. Mišna, především sbírka ústně předávaných halách, předpisů o pokrmech, manželství a obětech, a dále civilních a trestních zákonů a zvyklostí shrnutých v Gemaře (doslova v dokončení), spoluvytváří Talmud. V Palestině byl v této redakci dokončen a v západoaramejštině ko- difikován jeruzalémský Talmud ve 4. století n. l. Do 5. století spadá na babylónské půdě vzniklý tzv. "babylónský Talmud", tedy druhá re- dakce, tradovaná ve východoaramejštině. Talmud tedy obsahuje tra- diční uspořádání zákonné praxe, upravující pravidla náboženského, společenského a občanského života. Kromě Mišny a Gemary obsahuje Talmud ještě řadu komentářů midrašim a dalších dodatků, zejména Boraitu a Toseftu. Zákonné předpisy, Jehudou ha-Nasim do Mišny nepřijaté, totiž jeho žáci pozdě- ji sebrali a nazvali Boraita, tj. mimo zákon stojící. Tosefta (v chaldej- štině doplněk, dodatek) je sbírkou pozdější. Obsahuje šedesát traktátů a čtyři sta dvaapadesát odstavců a strukturou se podobá Mišně. Sbírky, tvořící Talmud, tedy jsou: MišnaGemaraMidrašim a BoraitaTosefta } Talmud Hledáte-li podrobnější poučení o dějinách a obsahu Talmudu, na- leznete je v citovaných dílech: Molitor: Philosophie de la Tradition, Saint-Yves de Alveydre: Mission des Juifs, a dr. Erich Bischoff: Tal- mud-Katechismus.

§5. Kabala Přikročme nyní k nejcennější z nauk, k tajnému učení čili Kabale. Jak již bylo řečeno, v písemné podobě se dochovaly pouze teoretické součásti Kabaly, zatímco praktické, tj. magické složky, chované v úzkostlivé tajnosti, nacházíme jen v náznacích jako součást některých rukopisů. 1. Teoretická Kabala Teoretická Kabala je autory, kteří se jí zabývají, členěna různými způsoby. Všimněme si některých z nich. Velká skupina badatelů sle- duje princip klasifikace, daný samotnými kabalisty. Zmínit se musíme především o Adolfu Franckovi a, jeho knize La Cabbale, vydané v Paříži roku 1843, o Eliphasu Levim a jeho systémech, a o Isidoru Lo- ebem a jeho různých spisech, z nichž zdůrazňuji zejména heslo La Cabbale publikované v Grande Encyclopédie. Hlavním předmětem mystických spekulací se staly Dějiny vozu a Dějiny Stvořeni (v otázce tajemství Boha a Stvoření, ma'ase Merkava a ma'ase Berešit), z nichž ma'ase Merkava představuje narážku na trůnový vůz Boží proroka Ezechiela a Berešit (doslova na počátku) odpovídá Genezi. Dějiny vozu, později nazývané také Velké Dílo, se zabývají podstatou nadpřirozeného světa, tedy Bohem, pra-idejemi a duchovními mocnostmi — Nebeskou rodinou, jak je často nazýváme. Dějiny Stvoření pojednávají o vzniku a povaze pozemského světa a bytí. Výsledkem je následující rozdělení: Kabala { Ma'ase Merkava — Ma'ase Berešit — ZOHAR (Sefer ha- zohar, Kniha záře), Dějiny vozu SEFER JECIRA, Dějiny Stvoření Jiní autoři, mezi nimi např. M. S. Munk, který se zde blíží Athana- siu Kircherovi, navrhují toto členění:

Kabala { 1. Symbolika { Mystický výpočet Temura, gematrieNotarikon 2. Pozitivní dogmatika { Andělé adémoni Rozdělení Putování duší 3. Metafy- zická spekulace Sefiry Podle mého názoru však nejúplnější rozdělení podává ve své knize Philosophie de la Tradition Molitor, a proto jej v tomto směru násle- duji: KABALA Teorie Praxe Berešit Sefer Jecira 1. stupeň Legendy, haga- da MerkavaSefer ha-zohar 2. stupeň Praktická morál- ka Nic nebo téměř nic písem- ně, jen magické rukopisy Clavicula 3. stupeň Mystika, praktická magie Tradiční učení, trojnásobné jako lidská přirozenost a její potřeby, bylo současně historické, morální a mystické, a proto mělo Písmo sva- té trojí smysl: 1. Verbální a historický smysl (pašut, odpovídající tělu a předsíni chrámové); 2. Smysl, nalezený morálním vysvětlením (druš, odpovídající duši sva- tyni chrámové); 3. Smysl, nalezený mystickým vysvětlením (sod, odpovídající Duchu a Nejsvětějšímu). Historický obsah, pocházející ze zpráv o životě patriarchů, se pů- vodně šířil jako lidové legendy z generace na generaci. Vysvětlivky k němu se ve formě poznámek nalézají v biblických rukopisech a chal- dejských výkladech. Morální aspekt směřoval k normám praktického života. Naproti tomu mystická interpretace se povznesla nad viditelný, pomíjející svět a pohybuje se ve sféře Věčnosti. Mystika zavazovala k přísné životosprávě a vyžadovala neobyčejnou zbožnost. Díky tomu

mohl být adept zasvěcen bez ohledu na stáří nebo stav. Tato tradice se nazývá Kabala (doslova Přijetí). Pochází z původního hebrejského kibel, tedy sjednotit. Toto slovo označuje současně schopnost duše pochopit nadpřirozené ideje. Kabala obsahovala: 1. Učení patriarchů o skryté podstatě Boží a Božských osob; 2. Učení o duchovní podstatě stvoření a pádu Andělů; 3. Učení o původu chaosu a hmoty a o obnovení světa v šesti dnech Stvoření; 4. Učení o stvoření člověka, o jeho pádu a Božských cestách, které vedou k znovudosažení původního stavu. Vraťme se však k otázce rozdělení celého učení na dva předměty mystické spekulace, k Dějinám Stvoření a k Dějinám vozu. Dějiny Stvoření jsou obsaženy v díle Sefer Jecira. Za zmínku stojí zvláště jeho dva francouzské překlady. První, který pořídil a roku 1887 vydal Papus, a druhý, Commentaire sur Sepher Jesira, par le Gaon Saadya de Fayoum, vydaný roku 1890 u Bouilauda v Paříži, úplnější, publi- kovaný a opatřený komentářem Mayera Lamberta, profesora Izraelit- ského semináře. Dějiny Božího vozu jsou náplní knihy Zohar, správně Sefer ha-zohar, která je dostupná v latinských a anglických překla- dech. Pro náš účel stačí nyní krátká charakteristika Zoharu, jak ji v hesle Cabbale, obsaženém v Grande Encyclopédie, podal Isidor Lo- ebe: "Zohar je kabalistický komentář k pěti knihám Mojžíšovým. Není jisté, že jej známe v jeho původní podobě, možné je, že na něm v prů- běhu doby pracovalo více osob. Je to vlastně snůška různých starších a novějších děl, v nichž jsou přirozeně obsaženy ideje různých zapiso- vatelů." Vedle pravděpodobně nejstarší části, která má podobu ko- mentáře k Pentateuchu, nelze pominout ještě tato díla: Sifra di-zniuta (Kniha tajemství) Idra raba (Velké shromáždění) Idra suta (Malé shromáždění) Raaja mehemna (Věrný pastýř — vztahuje se zde k Mojžíšovi) Tikun Zohar (Dodatky k Zoharu) Zohar chadaš (Nový Zohar)

Podle Zoharu je Bůh pramenem života a tvůrcem Univerza, je však nekonečný (En Sof), nepostižitelný a nepochopitelný. Bůh je pro náš intelekt ono neznámé (ain, nic), ne-Jsoucí, protože pro nás nepo- chopitelné; On je velký problém. Byl by zneuctěn, kdyby byl v pří- mém styku se světem. Mezi Ním a světem je deset sefir, jejichž pro- střednictvím Bůh stvořil svět. Jsou to Jeho nástroje (kelim) a průlivy (cinorot), jimiž proudí Jeho působení. Těchto deset sefir tvoří ve svém souhrnu symbolický obraz nebeského čili ideálního člověka, Adama Kadmova, věčného Adama, Pra-Adama (symbol Božské podstaty). Sefiry se objevují jako jeho údy v kabalistických obrazcích, jak bude vysvětleno dále. Tím je míněn Makrokosmos, duchovně intelektuální struktura hmotného světa, to, co novější kabalisté nazývají emanačním světem. Klasické znázornění sefir je ovšem to, které kabalisté nazývají Stromem života a které ukazuje následující schéma: Jména sefir jsou následující: 1. KETER — Koruna 2. CHOCHMA — Moudrost (teoretický rozum) 3. BINA — Intelekt (praktický rozum) 4. CHESED — Láska nebo Velikost 5. GEBURA — Spravedlnost (také Síla) 6. TIF'ERET — Krása (event. Milosrdenství)

7. NECACH — Triumfující pevnost 8. HOD — Skvělost 9. JESOD — Základ 10. MALCHUT — Říše královské svrchovanosti Devět prvních sefir se dělí na triády, trojice, z nichž každá obsahu- je dvě sefiry s principy protichůdnými a jednu s principem jednotícím. Oním jednotícím principem je rovnováha, rovnovážný stav, o němž je řeč v knize Sefer Jecira. První triáda, kterou představují Keter, Chochma a Bina, značí me- tafyzické nástroje Boží a znamená absolutní identitu existence a myš- lenky. Vytváří to, co novější kabalisté nazývají "říší nad smysly stojí- cí'';. Druhá triáda, Chesed, Gebura a Tif'eret, má mravní charakter a je- jím prostřednictvím se Bůh jeví jako identický Dobrotě a Spravedl- nosti. Tyto sefiry ukazují v Dobrotě, respektive v nejvyšší podstatě původ krásy, tj. vznešenosti. Nazýváme je rovněž "ctnostmi" nebo "morálním světem", ale také "světem citu" (sensible) v nejvyšším smyslu toho slova. Je to říše cítění a pociťování. Třetí triáda, složená z Necachu, Hodu a Jesodu, symbolizuje všeo- becnou Prozřetelnost jako nejvyššího umělce, který zároveň předsta- vuje absolutní sílu, pevnost, schopnost vytrvat, schopnost vývoje, žen- ský princip plodivé síly, stojící za vším jsoucím, která v sobě zároveň obsahuje vyšší jednotu všemohoucí příčiny, tj. substanci. To jsou po- slední sefiry, které spoluvytvářejí přirozený svět, přírodu v její hlubší podstatě: Natura naturans. Poslední sefira, Malchut, není podle souhlasného mínění všech kabalistů žádným novým přívlastkem Božím, ale pouze spojením všech ostatních. Je to mezi ostatními existující harmonie světa. Prvním a nejvznešenějším mezi Božskými projevy, tedy sefirami, je sefira první, Keter, Koruna, která se tak jmenuje proto, že stojí nad všemi ostatními a jejím prostřednictvím byly stvořeny jak sefiry, tak ostatní svět. Je to Métraton staré Kabaly, jistý druh tvůrčího Demiur- ga. Vzhledem k tomu je právě tak nepochopitelná, jako Bůh sám, a proto je často nazývána Nekonečnem, Nejsoucím, známým jako En sof čili Ain. Tato sefira je prvotním bodem, jejž žádné bádání neobjasní.

Nelze ji totiž omezit žádnou definicí a vše v ní splývá v jediný neděli- telný bod. Z tohoto hlediska myšlenka Bytí čili Absolutna tvoří abso- lutní formu, v řeči kabalistů tvoří hlavu. Ve všeobecnosti je označová- na výrazem velká tvář, eventuálně svatá tvář, nepochybně proto, že v sobě zahrnuje všechny intelektuální a morální kvality, všechny formy. Výrazem ostatních sefir může být pouze tzv. malá tvář. První sefira je také vůlí Boží, leda by vůle nebyla obsažena v Bohu samotném a s Ním identická. Plán Universa je tvořen právě tou triádou, jejíž hlavou je první ze sefir. Sedm dalších sefir je první triádě podřízeno. Nazývají se sefira- mi Provedení nebo také Sefirami konstruktivními zřejmě proto, že v díle Stvoření byly nejvíce účastný. Z jiného hlediska jsou sefiry děleny na sefiry pravé strany (Chochma, Chesed, Necach) a sefiry levé strany (Bina, Gebura, Hod). Kromě toho existují sefiry středu (Keter, Tiferet, Malchut). Sefiry pravé strany představují mužský, rozvážný, pozitivní, aktivně působící prvek, sefiry levé strany ženský, pasivní, přijímající princip. Tyto dva póly jsou stále spojeny jednotícím středním článkem (Sloup středu). Jak to, že právě význačné klidné principy, Chochma, Chesed a Necach, které jsou také nazývány Sloupy milosti, jsou označovány jako "mužské", a pohyblivé, intenzivně se uplatňující Bina, Gebura a Hod, známé rovněž jako Sloupy pevnosti, řadíme mezi sefiry "žen- ské"? Ty posledně uváděné jsou myšleny jako vycházející z předcho- zích, obdobně jako Eva vzešla z žebra Adamova. Pohyblivost zpraco- vala klid, Binu praktický rozum, který v podobě vůle zpracovává ide- je. Předpokladem Chochmy, teoretického rozumu, který tyto ideje přemýšlením pořádá, je svět jako představa. Právě tak předpokládá intenzita (pevnost) Gebura externitu (velikost) Chesed; síla Hod hmo- tu Necach. Protože se nejen jeví nezbytným, aby mužské principy byly předpokladem ženských, ale protože se ženským principům od mužských dostává také látky k uplatnění, jsou ženské principy vůči mužským receptivní, přijímající, jako žena vůči muži, proto v proti- kladu k jeho názvu je Sloup pevnosti ženského druhu. Ženská povaha je ostatně ve východních a jižních zemích pohyblivější a prudší, než mužská. Tyto principy je možné označit také jako pozitivní čili tetic-

ké, negativní, neboli antitetické, a vyrovnávající, tedy syntetické. Jde o triadickou soustavu kladu, protikladu a zprostředkování. Tři triády, které tvoří tři právě uvedené světy, nebo, chcete-li, říše, odpovídají také třem částem lidské duše, jak se s tím setkáváme u no- voplatoniků: inteligenci (Já), citu (duši) a negativnímu principu (tělu). V kabale je také velmi pozoruhodné symbolické zavedení proti- kladu mezi mužem a ženou do Božské podstaty, ale i rozdělení triád podle barev. Pravá řada, Sloup milosti, je bílá. Levá, Sloup pevnosti, zase červená. Sloup středu má barvu zprostředkující: je buď zelený, žlutý nebo modrý. Sefira Tiferet je navíc spojena zvláštním způsobem se sefirami postranními, Geburou a Chesedem, což opět umožňuje další kombinace. Deset sefir lze také chápat jako Logoi, tedy působící Pra-ideje. Společně tvoří svět, jenž bezprostředně pochází z Božské podstaty, Svět první emanace, nazývaný Agila nebo Agilut. Jsou to metafyzické elementární síly, které tvoří prostředníky mezi absolutním božstvím a jinými nižšími světy, které z Něho vyzařují. Podle kabalistického učení, tedy podle emanační teorie, utvořily se ještě tři jiné světy, z nichž každý byl zprostředkován opět deseti sefi- rami. Jejich názvy odvodili kabalisté z biblického verše Izaiášova (43,7). Pod prvním stojí druhý, svět Stvoření, který je také světem Nebeských sfér, jako třetí vznikl svět Andělů a duchů, kteří sféry oži- vují, a konečně naposledy svět dohotovení, hmotný svět, respektive svět zjevený, "obal nejzjevnější, na šťávy nejchudší", "Kůže" světů ostatních. Bůh činil pokusy s mnoha světy před světem přítomným. Již Tal- mud zná před dnešním světem stvoření a později zničené světy. Tento mýtus je symbolem ustavičné tvůrčí síly, která neustále plodí a nikdy neodpočívá. Je to také teorie optimismu, podle níž je tento svět "nej- lepší ze všech světů". Přesto obsahuje zlo, utrpení, které je s hmotou nerozlučně spjato. Zlo je totiž důsledkem postupného slábnutí Bož- ského světla, které svým zářením a prouděním dalo vzniknout světu, Universu. Každý ze stvořených světů, analogicky k světu sefir, je dife- rencován na deset podsfér. Tyto světy mají tedy podobnou strukturu, jenomže každý následující, hlouběji se nalézající svět je méně du-

chovní a tudíž hrubší povahy, než předchozí, a proto se stává jeho obalem, kelipot. Hmotno, tedy zlo, není něco samo o sobě či samostatně existující- ho, ale je to nedostatek Božského světla, čistého Bytí, je to oslabení původní Praenergie, zbytek, sedlina, reziduum světů, stvořených na zkoušku a shledaných špatnými. Zlo je vždy zobrazováno jako obal a tvoří ještě zvláštní svět zla, který je obydlen padlými Anděly, čili dé- mony, kteří nejsou ničím jiným, než hmotou samotnou a na ní založe- nými vášněmi. Pozemský člověk je nejvyšší bytostí Stvoření, je obrazem Nejvyš- šího. Proto "ideje člověka", Mikrokosmu, jsou symbolizovány Ada- mem. Kosmická trinitarita, kterou ukazuje uspořádání a rozdělení se- fir, nachází svůj odraz také ve třech složkách duše, která přesto tvoří organický celek. Sídlo těchto tří částí leží podle některých kabalistů v mozku, srdci a játrech. Lidská duše je výsledkem spojení sefiry Tif'eret se sefirou Malchut pomocí jednoho z jejích nejvýznamnějších přívlastků, schop- nosti vystoupit až ke králi. Odtud také význam modlitby: člověk po- mocí svých vnitřních sil může působit na vyšší svět, na vyšší síly, kte- ré si prostřednictvím modlitby může naklonit. Modlitbou je totiž uve- de do jisté míry v pohyb — je obdařen schopností uvést je v činnost. Duše je nesmrtelná, ale nebeského blaha dosáhne teprve tehdy, když se stane dokonalou. K dosažení tohoto cíle musí člověk prodělat du- chovně mravní zdokonalující proces, musí projít převtělením duše do několika po sobě následujících těl. To je teorie metempsychozy, puto- vání duší. Když duše přes veškeré úsilí nebo z nevědomosti není schopna dostatečně se zdokonalit, přidruží se k ní jedna nebo více po smrti vlastních těl kolem se vznášejících duší, které už vyššího stupně dokonalosti dosáhly, aby této slabší duši pomáhaly a dovedly ji k mravnímu zdokonalení svým působením. Nazývá se to učením "sod ha ibbur". Všechny duše byly stvořeny od počátku světa, a když budou všechny ve stavu dokonalosti, zjeví se mesiáš. Rovněž Zohar, tak jako jiná hebrejská literární díla, vypočítává datum zjevení mesiáše.

2. Praktická kabala Praktická kabala vykládala jednak duchovní smysl Zákona, jednak předepisovala způsob očišťování, které Duši přibližovalo Božství a činilo z ní bytost schopnou modlitbou působit na viditelnou a nevidi- telnou sféru. Díky tomu se Duše mohla ponořit do Meditace svatých jmen, neboť Písmo je podle kabalistů viditelným výrazem Božských sil, podobou, v níž se Nebe zjevuje zemi. Snadno pochopíme, že nebylo do písemné podoby převedeno nic nebo téměř nic, co s touto částí kabaly souvisí. Kabalisté, kteří si na tyto magické vědomosti činili nárok, byli napadáni a ostouzeni. Teorie praktické kabaly patří do obecné teorie magie, protože vy- chází z jednoty symbolu a ideje v přírodě, v člověku, v Universu. Pů- sobit prostřednictvím symbolů na symboly znamená působit na ideje a čistě duchovní bytosti, Anděly. To je principem každého mystického dění. (Srovnej: Schulz, W., Altgriechische Mystik, §324) Studium praktické kabaly vyžaduje především speciální znalost hebrejštiny, mystiky písma a různých postupů při nahrazování jedno- ho písmene druhým podle tří známých kabalistických metod, kterými jsou gematrie, notarikon a Temura. (Srovnej: Bischoff, E.op.c., §§35- 44) Mystika písmen má sice největší význam, ale tvoří jen nejzjevněj- ší, nejexoternější část praktické kabaly. Většina, ale vesměs povrch- nějších badatelů, v ní chtěla vidět podstatu kabaly. Tato nauka anagramů a šarád jen zmátla ty, kteří nezkoumali problém podrobně a od základu. Abychom poznali tento kabale vlastní hieroglyfismus, podívejme se na několik příkladů z již citovaného díla Molitorova. čtení a opiso- vání Tóry bylo velmi obtížné. U některých slov bylo o jedno písmeno méně nebo více, jinde došlo k záměně, někdy se koncová písmena ocitla na místě středních nebo naopak. Odhlédnuto od tohoto čistě vnějšího hieroglyfismu obsahuje text Bible ještě jiný druh, podle ně- hož slova a je skládající písmena jsou právě tak mystické šifry a čísla. Kromě tohoto zevního hieroglyfismu umožňuje text Bible ještě jeden způsob interpretace, podle něhož slova a písmena je tvořící dávají právě tolik mystických čísel.

Tento druh hieroglyfismu není opět ani syntetizující, ani identizu- jící, tedy ztotožňující. Syntetizující je tehdy, když jedno slovo v sobě skrývá několik jiných, která objevujeme rozšiřováním, dělením nebo přeskupováním písmen. Identizující neboli pleonastický je, pokud můžeme zjistit, že se většina slov části Písma týká téhož předmětu nebo téže osoby. Tato totožnost věci ve více slovech spočívá buď v mystickém vztahu, existujícím mezi písmeny, nebo na číselné hodno- tě, protože každé písmeno v hebrejské abecedě bylo používáno rovněž jako znak určitého čísla. K tomu nalezneme jasné stopy u proroků. Mišna nazývá tento typ hieroglyfismu esencí nebo vůní Moudrosti. Uveďme si několik příkladů obsahového syntetizujícího hierogly- fismu. V následujícím příkladu jde o rozšíření a doplnění slov. Tato metoda se nazývá notarikon, latinsky abbreviatur neboli zkrácení, je- li na písmena jednoho slova nahlíženo jako na tajné zkrácení a shrnutí počátečních písmen několika slov nebo celé věty. David na svého syna Šalamouna volá v Testamentu: "On mne proklel tvrdou kletbou. (Nimzeret)" Hebrejské slovo nimzeret v sobě skrývá hanlivé výčitky, které činil Davidovi prorok: Noef (cizoložník) Moabi (moabitský, protože byl z rodu Rút) Rozeach (vrah) Zores (násilník) Toeb (ukrutný) Kromě toho se v syntetizujícím hieroglyfismu používá také dělení; jde o druh notarikonu. Rozdělíme-li např. slovo Berešit, obdržíme Bara-šit, tj. On stvořil šest základních sil, jejichž základem je šest tajuplných dnů práce. Obdobné rozdělovači metody lze použít také k rekonstrukci celých vět a větných celků: Bůh praví v Exodu (Mojžíš II. 23. 23) "Pošlu před tebou Anděla!". Přeskupením písmen slova Anděl (Maleachi) získáme jméno Michael, tedy Anděla, střežícího hebrejský národ. Toto přeskupení písmen u významného slova nebo u slova, které vyžaduje výklad, se v kabalistice nazývá Temura. Součástí Temury je také postup zvaný Gilgul, který spočívá v pra- videlném zaměňování písmen jednoho a téhož slova, jak je tomu u slova Jehova, IHVH. Dvanáct mystických obměn, které lze se čtyřmi

písmeny tohoto jména učinit, symbolizuje nepřetržité působení této absolutní moci, která dává z jedinosti vystoupit mnohosti. Kromě výše uvedeného syntetizujícího hieroglyfismu existuje rovněž identizující hieroglyfismus, který se opírá o číselnou hodnotu písmen. Čísla tu tvoří tři třídy, a každá z nich je vyjádřena devíti od- povídajícími písmeny. První třída obsahuje devět jednoduchých čísel, tedy hodnoty 1-9. Nazývají se malá čísla. Druhá třída je tvořena tzv. středními čísly, tedy hodnotami 10-90. Třetí třída, velká čísla, vzniká na základě operací s jednotkami a desítkami. Tady je třeba si uvědo- mit, že co se týká tisíců, pro Izraelity nejvyššího stupně číselných řad, je jednodušší vyjádřit mocninou (např. 1000 jako 103); proto staří Iz- raelité užívali pro jedničku a pro tisíc jeden a tentýž písemný znak, totiž písmeno Alef. Hebrejština však má mimo to vlastní výraz pro 1000, slovo ribo, odvozené od původního robh čili množství. Písmena jsou tedy nahrazena čísly a naopak, s čísly můžeme růz- ným způsobem operovat. Tato kabalistická metoda se nazývá gemat- rie (srovnej: geometrie), významem se však blíží matematice v její všeobecnosti. Je založena na rozdělení čísel do výše zmíněných tříd s tím, že prvních deset písmen hebrejské abecedy odpovídá číslům 1-10, jedenácté až devatenácté písmeno číslům od 20 do 90 a dvacáté až dvaadvacáté písmeno číslům od 200 do 900. Jako příklad pro gematrický výpočet zvolme jméno Adam: m d a 40 4 1 Příčný součet jednotlivých tří čísel činí 45, dvojmocninu magické- ho čísla 9 však můžeme dostat čistě mechanickým sečtením, rozloží- me-li původní příčný součet 4 + 0 + 4 + 1 na dvě zevní poloviny. Pak totiž vyjde (4 + 0) + (4 + 1) = 81, jehož odmocněním dostaneme 9, tajemné analytické číslo člověka (Adama) ve všeobecnosti. Podle této teorie existuje také mystický vztah mezi slovy, jejichž písmena reprezentují stejnou číselnou hodnotu, což je ovšem v užším slova smyslu identizující hieroglyfismus. Např. u slov achad a ahaba činí příslušná číselná hodnota 13. První slovo znamená jednotu, druhé

lásku, která vsak může v určitém slova smyslu porušenou svornost harmonií proměnit opět v jednotu. 13 je ostatně také číslem Jakubo- vým a jeho dvanácti synů, Ježíše Krista a dvanácti apoštolů. Ti oba jsou symbolem věčné lásky. Obdivuhodným způsobem dojdeme příč- ným součtem čísla 13 (1 + 3 = 4) k číslu 4, které odpovídá svatému jménu IHVH, principu života a lásky. Všeobecný klíč k těmto pozoruhodným operacím se slovy, písme- ny a čísly, podává Tarot, kniha, která je ve svých vědeckých zákla- dech málo známá. Blíže o ní hovoří Eliphas Levi v knize Rituel de Haute Magie, kapitola XXL, a Papus ve studii Le Tarot des Bohemi- ans. Mystický výklad Tarotu tvoří základ k ústnímu, tradičnímu vyu- čování praktické magii, která propůjčovala zasvěceným kabalistům prorocký dar. V tištěné podobě tzv. kabalistických knih se o tomto předmětu nic nedozvíme. Velké veřejné knihovny však chovají ruko- pisy, připisované Šalamounovi, které byly z hebrejštiny přeloženy nejprve do latiny a později do francouzštiny a němčiny. Tyto rukopisy obsahují pod hlavičkou Talismany reprodukce tabulek Tarotu čili da- viculu, a také vysvětlení a návod k použití těchto clavicuale, tedy klíč- ků. Jsou známé pod názvem clavicula Salomonis, tedy klíčky Šala- mounovy. nebo také jako Šemamforas. Bohužel musíme konstatovat, že údaje těchto rukopisů jsou dosti neúplné. Nelze je však obejít, chceme-li co nejpřesněji poznat vnitřní členění tajné tradice Židů. Na- konec se dostáváme k následující struktuře kabaly: KABALA Teorie Praxe Berešit (Ge- nesis) Merkava Notarikon, Temura gematrie Magické rukopi- sy, esoterismus Tarotu Sefer Jecira Zohar Tarot Clavicula autoři: Toto členění souhlasí s představou Ad. Francka, s většinou M. Munk: Symbolika; Molitor: Druhý stupeň (Tarot) Molitor: Mystika

současných autorů a starých kabalistů. U M. Munka: Dogmatická část, Moli- tor: První stupeň čili Třetí stupeň (Clavicula)

NAUKA KABALY 1. Základy kabaly v deseti oddílech Dopisy Eliphase Leviho jeho žáku M. Montantovi, uveřejněné v časo- pise L’Initiation, ročník 1891. 1. Všeobecná prolegomena Vážený bratře, dovolte mi, abych Vás takto oslovoval, neboť hledáte s upřímným srdcem pravdu a jste hotov nalezení pravdy přinést oběť. Pravda, sku- tečná podstata Bytí, není těžko k nalezení: je v nás a my jsme v ní. Pravda je jako světlo, které slepci stejně nevidí. Bytí je. To je nepopiratelná a absolutně pravdivá věta. Exaktní ideou Bytí je vědění; jejím ideálním výrazem rozum; její činností je tvoření a spravedlnost. Pravíte, že byste rád věřil. K tomu musíte vědění a pravdu milovat. Pravá víra je přemocnou přitažlivou silou, kterou úsudky o domnělém Nekonečnu přitahují lidského ducha. Jedině okultní vědy dávají jisto- tu, protože používají jako základ skutečnost a ne sny. Dávají v kaž- dém náboženském symbolu poznat Pravdu i omyl. Pravda je všude stejná, omyl se různí podle místa, času a osobnosti. Jsou tři takové okultní soustavy: kabala, magie a hermetismus. Kabalu, čili hebrejskou tradici, bychom mohli nazvat matematikou lidského myšlení. Je to algebra víry. Světu dává myšlenku, zřetelnost a přesnost čísel, duchu dává neomylnost v mezích lidských schopnos- tí, a srdci hluboký klid. Magie, čili věda mágů, měla ve starověku své představitele v žácích, a snad i naukách Zoroasterových. Je to znalost tajných a zvláštních přírodních zákonů, využívajících a vytvářejících skryté síly, přirozené nebo umělé magnety, existující též mimo svět kovů. Je to zkrátka věda o magnetismu v Universu. Hermetismus je věda o přírodě, kterou shrnul svět starověku ve svých hieroglyfech a

symbolech. Je to hledání životního principu s touhou dokonat Velké dílo. Úsilí člověka o to, aby sám mohl vytvářet božský oheň přírody, který plodí a znovuoživuje veškeré bytosti. To jsou předměty, které chcete studovat. Jejich obsah je nezměrný, ale principy jsou tak jednoduché, že jsou uzavřeny a obsaženy ve zna- cích čísel a písmen svaté abecedy. “Je to Herkulova práce, podobající se dětské hře,” praví mistři svaté vědy. Žádoucím předpokladem tohoto studia je přesnost úsudku a na- prostá duchovní nezávislost. Člověk se musí zbavit veškerých před- sudků a každé zaujatosti. Proto praví Kristus: “Nebudete-li jako nevi- ňátka, nevstoupíte do Království Božího,” tj. do království vědění. Nejprve začneme s kabalou, pro níž mám toto rozdělení: Berešit, Merkava, Gematrie a Temura. Ve znamení svaté vědy atd. 2.Kabala: účel a metoda Při studiu kabaly máme usilovat o hluboký mír ducha a srdce. Du- ševní klid je výsledkem jistoty, mír srdce dílem trpělivosti a víry. Vě- dění bez víry vede k pochybnostem, víra bez vědění se stává pověrou. Vědění spolu s vírou dává jistotu. Chceme-li je v sobě spojit, nesmíme je zaměňovat. Předmětem víry je hypotéza. Ta se stane jistotou, když se objeví na základě evidence, tj. bezprostředně zřejmé pravdy, nebo je potvr- zena vědeckým důkazem. Věda konstatuje skutečnosti. Z opakování skutečností vyvozuje zákony. Všeobecně platné ztotožňování se sku- tečností při působení té nebo oné síly dokazuje existenci (a platnost) zákonů. Rozumné zákony jsou nutně volené, chtěné a řízené rozu- mem. Jednotnost v zákonech předpokládá jednotnost zákonodárného rozumu. Tento nejvyšší rozum, který jsme vzhledem k Jeho viditel- nému dílu nuceni připustit, který však současně nemůžeme nijak defi- novat, nazýváme - Bohem! Můj dopis obdržíte; to je bezprostředně zřejmou skutečností. Po- znáte mé písmo a mé myšlenky, a z toho usoudíte, že jsem to já, kdo

dopis psal. To je rozumová hypotéza; potřebnou hypotézou je, že vů- bec někdo tento dopis napsal. Není žádný rozumný důvod domnívat se, že je rozumová hypotéza mylná a klamná. Přijmete-li to bezdů- vodně, utvoříte velmi pochybenou hypotézu. Pokud bychom však chtěli tvrdit, že tento dopis spadl z nebe, vytvořili bychom hypotézu absurdní a nesmyslnou. Podle názoru kabalistů získáme tento postup: Evidence (bezprostředně zřejmá pravda) } Jistota Vědecký důkaz Nutná hypotéza Rozumová hypotéza Pravděpodobnost Pochybená hypotéza Pochybnost Absurdní hypotéza Omyl Neodkloní-li se od dokázaných principů, získá duch neomylnost přesně určeného druhu, protože přitaká tomu, co ví, věří v to, co nutně musí přijmout, připouští pouze rozumem prověřené mínění. Pochybná mínění zkoumá a nesmyslné domněnky odmítá. Podstata kabaly tkví v tom, co Mistři nazývají dvaatřiceti cestami a padesáti branami. Dvaatřicet cest je dvaatřicet absolutních a skuteč- ných idejí, vyjádřených v deseti číslech a dvaadvaceti písmenech hebrejské abecedy. Jsou to: ČÍSLA 1. Nejvyšší moc 6. Krása 2. Absolutní moudrost 7. Vítězství 3. Nekonečný rozum 8. Věčnost 4. Dobrota 9. Plodnost 5. Spravedlnost nebo přísnost 10. Skuteč- nost

PÍSMENA Alef otec Lamed oběť Bet matka Mem smrt Gimel příroda Nun zpátečnictví Dalet zákonodárná moc Samech všeobecná podstata He náboženství Ajin rovnováha Vav svoboda Pe nesmrtelnost Zajin vlastnictví Cade stín a re- flexe Chet rozdělení Kuf světlo Tet rozumnost Reš vděčnost Jod pořádek Šin jednotnost Kaf síla Tav syntéza 3. Použití metody V minulém oddíle jsem hovořil o dvaatřiceti cestách. Později po- jednám o padesáti branách. Ideje, vyjádřené čísly a písmeny, jsou ne- popiratelnou realitou. Člení se a spojují jako čísla. Logicky přechází- me od jednoho k druhému. Člověk je synem ženy, žena však vychází z muže jako čísla z jedničky. Žena symbolizuje přírodu, příroda zjevuje zákonodárnou moc, tvoří náboženství, která slouží jako základ svobo- dy a která činí člověka pánem nad sebou samým i nad Universem. Vezměte hru tarokových karet a sestavte z nich dvě řady po deseti kartách. Uvidíte všechny obrazce, vysvětlující písmena. Dále spatříte výklad čísel od jedné do desítky ve čtyřnásobné obměně. Tarok čili tarot je obsažen v hieroglyfické knize dvaatřiceti cest a krátké vysvět- lení k němu naleznete v knize, připisované patriarchovi Abrahámovi, která se nazývá Sefer Jecira. Učený Court de Gebelin objevil jako první význam Tarotu, který je klíčem k hieratickým hieroglyfům. Symboly a čísla k tomu jsou obsažena v proroctvích Ezechielově a sv. Jana. Bible je knihou inspi- rovanou, Tarot je kniha inspirující. Nazývá se též Kolo, latinsky Rota;

odtud tarot, ale i Tóra. Staří rosikruciáni ji znali a markýz de Suchet o ní hovoří ve své knize Iluminaten. Na tuto knihu navazují naše karetní hry. Španělské karty nesou ještě důležitější znaky původního Tarotu. Používá se jich ke hře Lom- bre, což vlastně znamená L‘Hombre, hru muže nebo člověka. Je to vlastně podvědomá upomínka na původní použití tajemné knihy, která obsahovala zaslíbení a příkazy všech Božských bytostí. Nejstarší tarokové karty byly jistým druhem medailí, kterých se později používalo jako talismanů. Clavicula, tedy malý klíč Šalamou- nův, se sestával z šestatřiceti talismanů, na nichž se nacházelo dvaase- dmdesát symbolických obrazců, odpovídajících hieroglyfickým zna- mením Tarotu. Tyto obrazce, mnohokrát písaři pozměněné, lze dosud nalézt ve starých rukopisech Clavikulae, které jsou uloženy v pařížské Bibliothéque nationale a v knihovně Arsenalu. Skutečně autentické jsou však jenom ty rukopisy Claviculae, které dávají řadu třiceti šesti talismanů a sedmdesáti dvou tajemných jmen. Ostatní, byť by byly sebestarší, obsahují jen sebeklamy černé magie. Bližší vysvětlení lze nalézt v mé knize Rituel de Haute Magie. Ve znamení svaté vědy zcela Váš Eliphas Levi 4. Kabala I. Vážený bratře, Berešit znamená Genesis čili Stvoření. Merkava znamená vůz v narážce na vůz a tajemná zvířata v proroctvích Ezechielových. Berešit a Merkava obsahují vědění o Bohu a světě. Říkám “vědění o Bohu”, a přesto je pro nás Bůh zcela neznámý. Jeho povaha se úplně vymyká našemu bádání. Absolutní princip Bytí a všech bytostí nelze zaměňo- vat s Jeho tvořením. I když tvrdíme, že Bůh existuje, nemůžeme říci, že je Bytím nebo nějakou bytostí. Veškeré rozumové úsilí je tu mar- ným a oprošťuje nás navždy od veškerého modlářství. Přitom je Bůh absolutním postulátem celé vědy, absolutně nevy- hnutelnou hypotézou, která je základem veškeré jistoty. V následující

větě vystavěli naši staří Mistři na vědeckém základu tuto konkrétní hypotézu víry: “Bytí je. V bytí je život.” Život se projevuje pohybem. Pohyb trvá s pomocí sil rovnováhy. Harmonie není ničím jiným, než výsledkem analogie a vyrovnávání protikladů. V přírodě vládne současně neproměnný zákon a neomeze- ný pokrok. Exaktní pozorování fysického světa nám ukazuje věčnou proměnu forem a nezničitelnost substance. Metafyzika odhaluje analogické zákony a skutečnosti, ať už v intelektuálním nebo morálním světě. Na jedné straně ukazuje neproměnnost pravdy, na druhé fantazii a mýtus; na jedné straně dobro, které je pravdou, na druhé zlo, které je lži. Na těchto protikladech je založena síla úsudku a ctnost. Ctnost se skládá z dobroty a spravedlnosti. Jako dobrota je ctnost shovívavá, jako spra- vedlnost přísná. Dobrotivá, protože spravedlivá, spravedlivá, protože dobrotivá – a právě proto krásná. Tato velká harmonie ve fyzickém a morálním světě, která v sobě samé nemůže mít vyšší příčinu, zjevuje a dokazuje existenci nepro- měnné moudrosti jako principu a věčného zákona, a stále činné tvůrčí inteligence. Na této moudrosti a inteligenci, které jsou navzájem ne- rozlučně spjaty, spočívá nejvyšší moc, kterou staří Izraelité nazývali Korunou (Keter). Korunou, ne králem, protože představa krále by v sobě obsahovala představu modly. Pro kabalisty je nejvyšší mocí Koruna Universa a veškeré stvoření je říší a vlastnictvím této Koruny. Nikdo nemůže dát to, co nemá, a my můžeme z toho, co se v účincích projevuje, pouze předpokládat příčinu jako působící sílu. Bůh (Nejvyšší a prvá emanace) je tedy Moc čili nejvyšší Koruna – Keter, která v sobě obsahuje veškerou rozumo- vou sílu a všechny ideje, vytvářené nejvyšší intuicí. Spočívá na ne- proměnné pravdě (Chochma) a tvůrčí inteligenci (Bina). Je v něm ob- sažena nejvyšší dobrota (Chesed) a spravedlnost (Gebura), které se spojují v ideál krásné souměrnosti, harmonické krásy (Tif’eret). V něm je stále přítomen vítězný pohyb (Necach), hmotný princip, a vel- ký věčný klid (Hod) – schopnost vývoje, princip síly. Jeho vůle je

věčné plození (Jesod) a jeho říše (Malchut) Nekonečno, obydlené svě- ty. Zadržme: známe Boha. Cele Váš ve znamení svaté vědy Eliphas Levi 5. Kabala II. Vážený bratře, toto dosažitelné poznání Božství, sestavené podle deseti číslic, z nichž se všechna čísla skládají, obsahuje celou metodu kabalistické filosofie. Tato metoda zná dvaatřicet prostředků či nástrojů poznání, které nazýváme dvaatřiceti cestami, a padesát předmětů, na něž se může věda, nazvaná Padesát bran, vztahovat. Univerzální syntetická věda je jako chrám, k němuž vede dvaatřicet cest a do kterého lze vstoupit padesáti branami. Číselná soustava, nazývaná též dekadická nebo decimální (podle řeckého deka a latinského decem), protože vychází z čísla 10, skýtá analogickou cestu. Činí to poměrnou podobností, přesnou klasifikací všech druhů lidského poznání atd. neznám nic duchaplnějšího, logič- tějšího a přesnějšího. Vyjdeme-li z 10 absolutních pojmů, idejí Bytí v Božském, metafyzickém a přírodním světě, opakuje se tato dekáda třikrát, a tak dostáváme třicet analytických nástrojů. Připojíme-li k nim sylepsi a syntézu, tj. přirozenou jednotu, která se v duchu sama vtiskuje, získáme úhrnem dvaatřicet cest. Padesát bran je kvalifikace všech bytostí nebo věcí v pěti řadách desítek, které obsahují veškeré dosažitelné poznání. Nestačí však nalézt exaktní matematickou metodu: aby byla doko- nalá, musí být heuristická, musí být prostředkem, umožňujícím odvo- zovat přesně všechny možné dedukce, které nám mohou přinést nové poznatky a rozvíjet ducha, aniž by cokoliv bylo ponecháno náladám a fantazii. Tento prostředek dává Gematrie a Temura, která je matema- tikou idejí. Kabala má totiž svou geometrii idejí, svou algebru filoso-

fie, svou trigonometrii analogií. Tak nutí do jisté míry přírodu, aby ji odhalila svá tajemství. Když jsme prošli nástinem těchto vznešených tajemství, můžeme přejít k posledním zjevením transcendentální Kabaly a studovat pra- men a základ všech dogmat v Šem ha-memforaši, to znamená “vyslo- veném jménu Božím”. To tedy, milý příteli, by bylo studování. Nezalekněte se toho! Mé dopisy jsou krátké, ale představují stručné výtahy, které málo slovy mnoho praví. Abych Vám poskytl čas k přemýšlení, psal jsem dosud stále s delšími přestávkami. Přejete-li si, budu psát častěji. Naplněn upřímným přáním být Vám prospěšný, zůstávám ve znamení posvátné Vědy cele Váš Eliphas Levi 6. Kabala III. Vážený bratře, Bible dává člověku dvě jména. První, Adam, znamená “učiněný ze země”, tedy “pozemský muž”, druhé, Henoch, znamená “Božský” nebo “k Bohu povznesený”. Podle Geneze pravý Henoch vyznával praprincip věcí, a tento Henoch byl zaživa vzat do nebe, když předtím do dvou kamenů, které známe jako “sloupy Henochovy”, vytesal zá- kladní elementy náboženství a vědění. Tento Henoch však není osobou, nýbrž personifikací lidstva, které prostřednictvím náboženství a vědění bude povzneseno k vědomí ne- smrtelnosti. Věkem, který jsme si zvykli označovat Henochovým jménem, nastalo na zemi uctívání Boha, vzniklo kněžství s písmem a hieratickými vědami, a byl to rovněž počátek civilizace. Ducha civilizace, kterého Izraelité personifikují v Henochovi, na- zývali Egypťané Trismegistem a Řekové Kadmem. O svém Kadmovi ostatně Řekové vyprávějí, že viděl, jak kameny ke stavbě královského hradu v Thébách zvukem Amfíonovy lyry oživly, vznášely se na svá místa a samy se k sobě kladly.

Nejstarší svatá kniha, kterou Vilém Postel nazývá Genesis Heno- chova, je původním zdrojem kabaly, Božské a zároveň lidmi nesené tradice. V této knize se nám v celé své vznešené prostotě ukazuje zje- vení nejvyšší inteligence, které se odhaluje rozumu a lásce člověka k Bohu, věčný zákon, kterým se řídí nezměrný prostor, čísla v nezměr- nosti, nezměrnost v číslech, poezie v matematice a matematika v po- ezii. Kdo by uvěřil, že kniha, která obsahuje inspiraci pro všechny ná- boženské teorie a symboly, se nám dochová v podobě hracích karet? Ale Court de Gebelin učinil tento objev v minulém století, a všichni, kteří se symbolikou těchto karet zabývali, to uznali. Abeceda a deset číselných znaků – existuje něco jednoduššího? Když k tomu přidáme ještě znaky čtyř kardinálních bodů na nebi, totiž čtyř ročních dob, získáme hlavní obsah knihy Henochovy. Každé znamení je totiž symbolem jedné absolutní ideje – podstaty. Podoba každé číslice a každého písmene má svůj matematický základ a svůj hieroglyfický význam. Ideje, nerozlučně spjaté s čísly, sledují podle sčítání, násobení, dělení atd. početní úkony, a dosahují tak jejich přes- nosti. Kniha Henochova je tedy aritmetikou myšlenek. Ve znamení svaté vědy cele Váš Eliphas Levi 7. Kabala IV. Vážený bratře, Court de gebelin viděl ve dvaadvaceti klíčích tarotu předvedení egyptských mysterií a připisoval jejich objev Hermovi nebo Mercuri- ovi Trismegistovi, který byl též nazýván Thowt. Jisté je, že se s hieroglyfy tarotu setkáváme na staroegyptských stélách. Rovněž je jisté, že znaky této knihy byly zobrazeny přehledně v reliéfech a rytinách na čtyřhranných kamenných sloupcích nebo ko- vových tabulích, jakou byla např. tabule Isidina v Bembo. Objevovaly

se však také na kamejích a medailích, z nichž se pak stávaly talisma- ny. Jeden z mých přátel mi takový talisman přivezl z Egypta. Tento ta- lisman představuje dva spojené kruhy, které se na francouzských kar- tách nazývají “le deux de derniers”. Je to figurální zobrazení polari- zace a rovnováhy, že totiž harmonie vzniká z analogie protikladů. Na starých francouzských tarokových kartách se tento symbol nalézá v podobě S. Na mé medaili je reliéf stářím málo zřetelný. Celek má velikost pětifranku, polární kruhy jsou zde naznačeny lotosovými květy, ob- klopenými věncem paprsků. Astrální proud, jenž současně přitahuje a odtahuje oba polární středy, je tu symbolizován kozlem z Mendesu, který se nalézá mezi zmijemi, podobnými hadům na holi boha Herma, latinsky Merkura. Na rubu medaile potom vidíme adepta – egyptského kněze, který se nachází, tak jako na lícní straně kozel, mezi dvěma kruhy rovnováhy Universa, a který vede kozla po silnici, lemované stany. Kozel se stal krotkým pod holí člověka, spějícího k Bohu. Deset číselných znaků, dvaadvacet písem abecedy a čtyři astro- nomická znamení ročních dob jsou základem kabaly. Dvaadvacet písmen a deset čísel dává dvaatřicet cest knihy Sefer jecira. Zbývající čtyři znaky se vztahují k Merkavě a Šem ha-memforaši. Je to prosté jako dětská hra, a přece komplikované jako nejtěžší problémy vyšší matematiky; prosté a přece nepoznatelné jako pravda a příroda. Čtyři astronomická znamení jsou zachována v postavách čtyř sfing a čtyř zvířat v proroctví Ezechielově a sv. Jana. Ve znamení svaté vědy cele Váš Eliphas Levi 8. Kabala V. Vážený bratře, Znalost kabaly činí pochybnost ve věcech náboženství nemožnou. Smiřuje rozum s vírou a ukazuje, že všeobecné dogma, ať je formulo-

váno jakýmkoliv způsobem, vychází všude ze stejných principů. Stává se nejčistším výrazem touhy lidského ducha po povznesení k Bohu, pokud je tento duch danou vírou osvícen. Znalost kabaly dává pochopení pro potřebu duchovních cvičení, spjatých s náboženstvím, která poutají pozornost, posilují vůli. Kabala vrhá stejnoměrné světlo na všechny kulty. Dokazuje, že nejúčinnějším ze všech kultů je ten, který přibližuje Božství k člověku, umožňuje je spatřit, dotknout se jej a do jisté míry ho v sobě ztělesnit. Snad je jasné, že zde mám na mysli katolické náboženství. Tak, jak se na něj obvykle pohlíží, vyhlíží toto náboženství jako nejnesmy- slnější ze všech. To je však jen zdání, neboť právě tato víra je ze všech nejzahalenější. Jak je Vám známo, v evangeliu je zmínka o tom, že se chrámová opona v hodině Kristovy smrti roztrhla. Veškerá dogmatic- ká práce církve v průběhu staletí směřovala k tomu, aby byla utkána opona nová. Kněží svatostánku, protože se chtěli stát jeho pány, ztratili již dáv- no klíč k zasvěcení. Přesto je svaté dogma účinné. Ve svých knihách jsem několikrát vyslovil mínění, že křesťanský katolický kult je pouze vyšší magií, organizovanou a řízenou symbolikou a hierarchií. Je to soustava pomocných prostředků, které slouží při lidské slabosti k upevnění vůle k dobru. Skutečně v něm nic neschází, ani chrám s ta- juplným přítmím, ani kadidlo, které uklidňuje a současně přivádí do stavu vytržení, ani dlouhé monotónní zpěvy, které ukolébávají mozek do polosomnambulního stavu. Dogma, jehož nejasné formule přivádě- jí rozum k zoufalství, tvoří překážku drzosti nezkušené a nerozvážné kritiky. Nedostatečně hlubokým jeví se obsah dogmat o Nekonečném. Bohoslužba, která se koná v řeči, jíž převážná část věřících nerozumí, povznáší myšlenky modlícího se do vyšších sfér a dává mu v modlitbě to, co požaduje jeho duch a srdce. Zdá se to paradoxní, tvrdím-li, že katolické náboženství je jediným přirozeným, a přece je to pravda, protože jenom ono plně uspokojuje přirozenou potřebu člověka v jeho náboženském cítění. Ve znamení svaté vědy cele Váš

Eliphas Levi 9. Kabala VI. Vážený bratře, je-li křesťansko-katolické dogma kabalistické, musíme ovšem to- též tvrdit o dogmatech starověkých panteonů. Legenda o Krišnovi, jak ji podává Bhagavadgíta, je skutečným evangeliem, podobným naše- mu, ale jednodušším a velkolepějším. Deset inkarnací Višnuových odpovídá deseti sefirám kabaly a tvoří v určitém slova smyslu úplné zjevení, podobné tomu, které známe my. Usire, řecky Osiris, který byl usmrcen svým bratrem Sutechem a znovu vzkříšen Isidou, je Židy neuznávaným Kristem, uctívaným později v osobě své matky. Anti- gona je právě tak čistým typem Božské ženy, jako Marie. Po dobro- volném sebeobětování vítězí dobro nad zlem. Obřady samotné jsou vždy symbolické a přenášejí se z jednoho náboženství do druhého. Tiáry, mitry, dlouhá kněžská roucha jsou ve všech náboženstvích. Mohlo by se zdát, že je to zbytečné, ale byl by to omyl. Pravdou zůstává, že existuje jediné lidstvo a jediné náboženství, pokračující a přece stále totéž, byť se neustále proměňuje. Pokud Egypťané mají pro Krista jméno Usire, Skandin