Novinky..HermetikaDomnívám se, že nejrozumnějším bude ihned z počátku objasnění pojmu Hermetika. Samotný termín možno chápati ve dvou rovinách, kteréž se navzájem doplňují a vytvářejí tak ucelený pohled. V první řadě jest tento duchovní směr odvozen z pojmu hermetický, tj. uzavřený, nepřístupný. Z pohledu filozofického význam asociuje a pojmy okultní – utajený, skrytý, což nám dokazuje jak historie, tak i vlastní praxe. Můžeme tedy říci, že tímto stručným výkladem nám byla dána forma hermetických nauk. O obsahu nás spravuje význam onoho termínu, jenž jest odvozen od jména Hermes, kteréž používali Řekové pro označení staroegyptského měsíčního boha Thota (Thoth, Theuteth, Ezovte neb Ezhovtej). Ten jest tradičně v duchu egyptských mystérií vyobrazován jakož božstvo s hlavou posvátného Ibise a byl uctíván na mnoha místech středního Egypta, zejména pak v Hermopoli, coby bůh písemnictví, magie a všeho což s tím souvisí. Thoth, Hermes Řeků neb Mercurius latiníků jest pokládán za autora mnoha svitků s tajným učením.
|
Velmi krásným a obohacujícím pojednáním na toto téma jest „Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení“ od vynikajícího českého praktika a znalce egyptské magie Pierra de Lasenica.
Hlavním charakterovým rysem hermetismu jest a byl univerzalismus, jenž se zračí především v toleranci a akceptaci veškerých náboženských, ideových a filozofických proudů, kteréž adepta vedou k systematickému poznávání sebe sama, potažmo pak celého bytí projeveného, jakož i neprojeveného. I zde se nám nabízí zasvěcené slovo Lasenicovo: „Universalismus“.
Shrneme-li výše naznačené, potom můžeme říci, že HERMETISMUS jest duchovní naukou vnitřního charakteru. Reprezentuje konvenčnímu nazírání skrytý pohled na svět (Univerzum), jakož i cesty a metody poznávání sebe sama (pomni na analogii Mikrokosmu a Makrokosmu), jejímž hlavním cílem jest adeptova metodická reintegrace, t.j. znovunalezení a znovudosažení prvotního "rajského" stavu člověka, o němž v různých podobách pojednávají mýthy veškerých kultur. Jest "zpáteční" cestou ke ztracené jednotě vnitřní, jakož i jednotě člověka a jeho tvůrce. Slovy kabaly, proměna Adama Beliála v prapůvodního Adama Kadmona. Tato transformace jest ostatně vlastním smyslem veškerých duchovních nauk. Protož hermetismus v nižádném případě nemožno chápati jakož životapustou abstraktní doktrínu. Jest uměním velice praktickým, od adepta vyžadujícím veškerého úsilí k dosažení cíle.
Jak výše již zmíněno, Hermes byl zován Trismegistem. Trojnost o niž jest hovořeno nemá výhradního vztahu pouze k Hermovi, leč jest patrná v celém hermetickém systému, ba co více, jest triádami takříkajíc formována. První a nejvyšší triádou jest TROJJEDINOST celého jsoucna. Následnou triádu možno spatřiti při pohledu na primátní rozdělení hermetických nauk, jimiž jsou:
Alchymie, |
Magie, |
Astrologie. |
Toť dělení základní. Nutno zmíniti, že do systému hermetických nauk bývá, a to zcela neprávem, řazena i Kabbala. K tomuto omylu dochází zejména pro univerzální pojetí učení Kabbaly, i přesto jest tato samostatným duchovním proudem židovské mystiky a nikdy nebyla součástí hermetismu. Teprve novodobý hermetismus ji pojal do svého systému.
Následuje sekundární trojité dělení jednotlivých věd, kteréž nám ukazuje následující paradigma:
Každé z těchto triád jest věnován samostaný prostor, protož na tomto místě nebudou vzevrubně probrány.