Hermetismus,

Hermetismus

-zván někdy též magie, esoterismus či filozofie je původem věda. Dnešním vědcům se stala sice vzdálenou cestou, ale na počátku vědy stála skutečně hermetismus. Pod pojmem hermetiky vidíme:
1)magii a okultismus (spiritismus)
2)astrologii
3)alchymii

Existuje od dob samotné Atlantídy, kdy se rozdělovala v
a)bílou
b)černou
c)neutrální

Za celá staletí úpadkem Egypta, kde toto vědění bylo nejdéle chováno (a pochopeno), se toto zapomnělo a cestu vjedy uchopuje božstvo v čele se sektama a církvema.
Až do středověku trvalo, než se objevuje hledání pravd. Zasvěcenec, který toto hledal byl označován za podvodníka a leckdy měl potíže s římskokatolickou církví, či panovníky dané země. Největší hledající se objevují především ve Francii, méně již v Anglii či Česku.
Pravděpodobně největší slávu hermetismu přineslo zednářství a martinismus, než se toto stalo politickou a sektářskou záležitostí.
Jména jako Kelly, De Brahe či Rudolf II. (ten sám praktikoval astrologii aktivně) dalo na čas osvícení v oboru hermetiky.
Bohužel tu bylo nechvalně proslulé Kladivo na čarodejnice, který hermetismus vrátil na index ,,nežádoucí". A bylo jedno, zda to byl čaroděj, nebo obyčejná porodní bába, končilo se tam, odkud se vrací málokdo.....
Ale s příchodem Marie Terezie a především Josefa II. a Leopolda II. se opět začlo praktikovat hermetické učení a objevovat zapomenuté. Byla doba Saint Martina, Cagliostra, Eliphase Léviho aj.
Tentokráte už se toto vjedení nezapomnělo, naopak byl velký rozvoj hermetismu.
Jistě můžeme jmenovat jména z 19. a 20. století, jako Stanislas De Guaita, Otakar Griese, Papus, Helena Blavatská, Edgar Cayce či velký čaroděj Grigorij Jefimovič Rasputin.
Jistě bude mnoho těch, kdo by Rasputina do hermetismu nedala, avšak jistou slávu měl a o tom, že byl hermetikem nemám osobně pochybnost.
Poslední jména již jen pro doplnění 20 st. jmenujme Pierre De Lasenica, Jana Kefera, Františka Bardona a Aleyster Crowley.
Pomíjíme situaci komunismu u nás a i přesto můžeme říci, že hermetismus usnul až do 90 let 20. st., kdy se probral a pomalu se opět vrací a odhaluje to, co se již vědělo, ale bylo zapomenuto.