Akupunktura a přidružené techniky

Akupunktura je lékařská disciplína, která se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob, poruch motorických funkcí.

Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organizmu stimulací přesně ohraničených míst na povrchu těla, tzv. aktivních bodů. Stimulaci můžeme provádět zavedením speciálních jehel na určitou dobu (vlastní akupunktura) nebo aplikací jiných podnětů (modifikované techniky akupunktury). Z velkého množství různých podnětů se nejčastěji používá aplikace tepla (moxa, moxování), tlaku a masážních hmatů (akupresura), elektrického proudu (elektropunktura, elektroakupunktura), světla a laserového světla (fotopunktura, laseropunktura), použití magnetů, baněk apod.

Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta volíme aktivní body jednak na těle (tzv. klasická, tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů. Z nich nejznámější jsou mikrosystém ucha (aurikuloterapie, aurikulomedicína) a mikrosystém ruky a nohy (jedna z jeho modifikací se nazývá Su Jok, jiná, na chodidle nohy, se nazývá reflexoterapie).

Podstatou účinku akupunktury je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém. Cílem akupunkturní léčby je obnovení humorální, vegetativní a energetické rovnováhy organismu.

Postup při provádění akupunktury:

Postup při provádění akupunktury řeší Věstník MZ 1981, částka 1. Akupunkturu mohou provádět lékaři, kteří získali specializaci v některém z klinických oborů včetně oboru všeobecného lékařství a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou dříve ILF nyní IPVZ Praha, IDVPZ Brno, VLA Hradec Králové, popř. zdravotnickou organizací pověřenou k tomu Ministerstvem zdravotnictví.

Školení v akupunktuře je rozděleno do dvou běhů a je zakončeno zkouškou a po jejím složení obdrží lékař OSVĚDČENÍ. Na základě tohoto Osvědčení vydává ČLAS ČLS JEP Oprávnění-Kredit I. stupně. Další stupně odbornosti v akupunktuře jsou Kredit II. stupně a Školitel v akupunktuře a jejich získání je podmíněno splněním dalších podmínek.

Akupunkturu lze aplikovat až po stanovení diagnózy základního onemocnění nebo alespoň po určení patogeneze funkční poruchy s cílem blokovat bolest na různých úrovních centrálního nervového systému, tlumit nebo odstraňovat ložiska spontánní chorobné vzruchové aktivity, upravovat narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkcí, zlepšovat narušené motorické funkce.

Akupunkturu mohou provádět všechna odborná pracoviště zdravotnických zařízení, která k tomu mají vhodné kádrové podmínky a potřebné vybavení.

 

 

Koncepce akupunktury v ČR

Charakteristika a náplň akupunktury:

Akupunktura je mezioborová lékařská disciplína s uceleným systémem diagnostiky, prevence, léčby a doléčování. Tvoří součást komplexní léčebné a preventivní péče o pacienta.

 

Možnosti klinického využití akupunktury zahrnují:

• Metody speciální diagnostiky

• Metody léčení akupunkturou a přidruženými modifikacemi a technikami

• Preventivní a profylaktické metody

Specifickou zvláštností akupunktury je, že využívá podrobně rozpracovanou a ověřenou soustavu akupunkturních bodů a drah a jejich tkáňových a orgánových vztahů. Akupunktura působí stimulačně na efektivní struktury akupunkturních bodů ve tkáních, kdy dojde k podráždění různých typů receptorů, se současnými charakteristickými pocity a minimálními algickými komponentami. Akupunkturní body jsou mikrozóny odlišné od okolní tkáně po stránce morfologické, fyziologické, elektrofyziologické a klinické. Tyto akupunkturní body jsou vědecky prokázány, jsou přístrojově objektivně zjistitelné a mají vztah k organizmu jako celku i jeho částem.

V diagnostice se sledují fyziologické parametry akupunkturních bodů a jejich změny jak jednotlivě, tak ve funkčních systémech, do nichž se tyto body sdružují. V terapii se akupunkturní body ovlivňují fyzikálně nebo chemicky tak, aby vznikl nadprahový podnět vyvolávající specifickou reakci v organizmu. V prevenci se působí na vhodné systémy akupunkturních bodů tak, aby docházelo k podpoře autoregulace nervových, hormonálních, humorálních a dalších systémů organizmu.

Hlavní úkoly akupunktury

V diagnostice kromě lékařského vyšetření, které je základem soudobé diagnostiky, se v akupunktuře používá ještě specifických diagnostických metod, vycházejících z hodnocení:

• · Kvalitativní charakteristiky jednotlivých akupunkturních bodů, které je možno sledovat klinicky i přístrojově, zkoumáním jejich fyziologických a elektrofyziologických vlastností.
• · Kvalitativních charakteristik systémů, ve kterých jsou tyto body funkčně sdruženy
• · Charakteristik dalších systémů, orgánů a symptomů

V léčbě akupunktura sleduje tyto hlavní cíle:

• · Upravovat akutně nebo chronicky narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkce
• · Blokovat nebo modulovat bolest na různých úrovních nervového systému
• · Odstraňovat nebo tlumit ložiska chorobné vzruchové aktivity
• · Působit psychoregulačně a imunomodulačně
• · Upravovat narušené motorické a senzitivní funkce

Akupunkturou lze dále doplňovat klasické postupy první pomoci a zlepšovat kvalitu života u nevyléčitelně nemocných doplňkově k soudobým léčebným postupům.

Neméně důležitý je preventivní a profylaktický účinek akupunktury. Akupunktura svým systémovým přístupem a celostním pohledem na člověka a jeho prostředí vede k pozitivnímu ovlivnění způsobu života. V prevenci je možno použít akupunkturní body, jejichž ovlivněním je možné docílit posílení imunoregulačních procesů ke zvýšení celkové odolnosti a obranyschopnosti organizmu.

Pozitivním efektem při léčbě akupunkturou je i redukce množství podávaných farmak, čímž se výrazně sníží riziko farmakopatologie. Akupunktura zkracuje dobu trvání onemocnění a rekonvalescence a snižuje pravděpodobnost komplikací.

Metodické a materiální prostředky akupunktury:

Podstata terapeutických a preventivních účinků akupunktury spočívá v cíleném výběru a cíleném ovlivňování organizmu působením na akupunkturní body a jejich systémy. Na akupunkturní body lze působit následujícími způsoby:

• Vpichem akupunkturní jehly

• Tlakem

• Elektrickým proudem

• Magnetickým polem

• Teplem či chladem

• Světlem

• Chemicky (léčivou substancí)

• Jinými způsoby

Klasická akupunktura používá vpichy jehly, ostatní způsoby ovlivnění akupunkturních bodů jsou odvozené formy akupunktury.

Systémy akupunkturních bodů:

• Tělový systém (klasický systém akupunkturních bodů a drah)

• Systém bodů na boltci ucha

• Systém bodů na hlavě (čínský, japonský)

• Systém bodů v dutině ústní

• Systém bodů ruky a nohy (celkový, Su-Jok)

• Další systémy

Materiální prostředky akupunktury jsou akupunkturní jehly (ocelové, stříbrné, zlaté aj.), sondy, vibrátory a jiné prostředky pro mechanické ovlivnění bodů, speciální elektrostimulační přístroje pro akupunkturu generující slabé elektrické proudy, magnetické pole, zdroje tepla nebo chladu, lasery, diody a jiné zdroje světla, další zdroje energie, které jsou schopny vyvolat nadprahové podráždění lokalizovatelné do akupunkturních bodů, drah nebo zón mikrosystémů, speciální elektronické měřící a stimulační přístroje pro diagnostiku.

Indikace akupunktury:

Akupunkturu lze používat samostatně, v rovnocenné kombinaci se základní terapií či jako doplněk základní terapie. Z hlediska teorie akupunktury je ve všech indikacích žádoucí začít s její aplikací co nejdříve od prvních příznaků onemocnění.

Přehled nejvýznamnějších indikací akupunktury:

• Rozpoznané funkční a jiné reverzibilní poruchy somatické, psychosomatické a vegetativně-viscerální (neurózy)

• Bolest včetně fantómových bolestí, migrén, bolestí zubů aj.

• Onemocnění páteře, kloubů, svalů, šlach

• Funkční a dystrofické viscerální patologie (poruchy neurohumorální a metabolické regulace, poruchy řízení srdečních, cévních, dýchacích, trávicích, zažívacích a vylučovacích funkcí)

• Metabolické poruchy (cukrovka, dna, ateroskleróza)

• Adaptační a reaktivní poruchy (celkové oslabení, únavový syndrom) - ke stimulaci osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny

• Některé imunodeficience

• Alergická onemocnění (astma bronchiale, polinóza, kožní alergické projevy - kopřivka, ekzém)

• Zánětlivá onemocnění

• Revmatické choroby

• Nemoci GIT (vředová choroba, hepatopatie aj.)

• Některé nemoci krve

• Onemocnění pohybového aparátu

• Onemocnění periferní nervové soustavy (poruchy cítivosti, motoriky, neuralgie aj.)

• Onemocnění centrálního nervového systému (DMO, preiktové stavy, cévní mozkové příhody, hyperkineze, sclerosis multiplex)

• Klimakterické potíže, impotence, sexuální poruchy, poruchy v genitální sféře, sterilita, bezbolestný porod, poruchy porodního mechanizmu

• Psychické poruchy, toxikománie (tabakismus, alkoholismus, drogové závislosti)

• Onemocnění smyslových orgánů (tinnitus, hypakuze, zhoršení zraku)

• Akutní stavy jako součást první lékařské pomoci

• Traumata a jejich následky

Metodika akupunkturní hypalgézie, analgézie a kombinované formy celkové anestézie s akupunkturní hypalgézií pro stomatologické a chirurgické zákroky a bolestivá vyšetření

Nemocní s kontraindikací nebo nedostatečným účinkem konvenční terapie

Akupunktura je indikována zejména tam, kde nemoc je v oblasti funkčních poruch a kdy očekáváme reparaci ad integrum. Zde je metodou kauzální, v dalších oblastech ji lze použít jako symptomatickou terapii v kombinaci s dalšími postupy.

Tabulka 1: Indikace akupunktury dle WHO

Infekce:	rýma, chřipka, zánět průdušek, zánět jater
Nemoci pohybového systému a nervové:	záněty kloubů, bolesti nervů, ústřel (ischias), bolesti v kříži, záněty šlach a šlachových pouzder, ztuhlá šíje, obrna lícního nervu, bolesti trojklanného nervu, bolesti hlavy (migrény), mozková mrtvice, mozková obrna, zánět předních rohů míšních, kloubní výrony
Vnitřní onemocnění:	astma, vysoký krevní tlak, vředové onemocnění žaludku a dvanácterníku, zánět tlustého střeva, poruchy trávení, hemeroidy, průjem, zácpa, cukrovka, snížená hladina cukru v krvi
Psychické poruchy:	úzkost, deprese, stres, nespavost
Kožní onemocnění:	ekzém, akne, pásový opar
Ušní, nosní a krční onemocnění:	hluchota, zvonění v uších, bolesti uší, poruchy zrakové ostrosti, závratě, záněty vedlejších nosních dutin, bolesti v krku, senná rýma
Onemocnění močových cest a pohlavního ústrojí:	impotence, neplodnost, premenstruální syndrom, záněty malé pánve, záněty pochvy, nepravidelný a bolestivý menstruační cyklus, ranní nevolnosti v těhotenství

Akupunktura je regulativní léčba. Jejím cílem je nastartovat v organizmu samoregulativní a homeostatické pochody. Možnosti akupunktury jsou však omezeny všemi faktory, jež omezují regulační schopnosti těla:

• Ireverzibilní choroby (destrukce tkání a orgánů, funkce neschopná tkáň)

• Těžké intoxikace (chronický abúzus drog včetně alkoholu, nikotinu, analgetik, kortikoidů aj. léků), geopatogenní zatížení, fokusy, rušivá pole

• Těžké stavy vyčerpanosti

• Crush syndrom

Akupunktura je málo účinná nebo zcela neúčinná u závažných poruch vitálních funkcí, stavů závažného metabolického rozvratu, stavů selhávání funkcí parenchymatózních orgánů, perakutně probíhajících infekcí, terminálních stavů maligního onemocnění, 3 až 6 měsíců po rtg ozařování, při celkové hormonální léčbě (kortikoidy aj.), u osob silně ovlivněných alkoholem a některými léky (analgetika, psychofarmaka, hypnotika aj.) nebo drogami.

Kontraindikace akupunktury:

Akupunktura je kontraindikována vždy tam, kde by její účinky zastřely obraz probíhajícího dosud nediagnostikovaného onemocnění (bezvědomí nejasného původu, akutní příhody v dutině hrudní a břišní, syndrom kaudy aj.). V takových případech je možno použít akupunkturu jen jako součást první lékařské pomoci. U bolestivých stavů je akupunktura kontraindikována tehdy, je-li bolest indikátorem onemocnění nebo zhoršení stavu. Kontraindikováno je rovněž léčení psychotických stavů zvláště s motorickým neklidem s výjimkou léčení těchto stavů psychiatrem-akupunkturistou

Kontraindikace akupunktury vycházejí ze všeobecných zásad platných v lékařských oborech.

1) absolutní

• akutní stavy nejasné etiologie a patogeneze před stanovením diagnózy, zejména akutní bolesti a infekce, náhlé břišní příhody, infarkt myokardu apod.
• krvácivé stavy, hemofilie (platí jen pro jehlovou akupunkturu)
• kachexie, vyčerpání organismu
• individuální nesnášenlivost
• akutní psychóza s psychomotorickým neklidem, opilost

Dále jsou zakázány (absolutně kontraindikovány) některé oblasti a body:

• nádorově změněná tkáň
• ozářená tkáň
• pupek, mamila
• během těhotenství (mimo vedení při porodu) jsou zakázány lokální body v oblasti břicha a dolních zad podle pokročilosti gravidity a některé vzdálené body (např. LI 4, Sp 1, 4, 6, G 21, AT 26a - talamus dle Nogiera aj.)

2) relativní

• ireverzibilní patologie, zhoubné nádory (mimo symptomatickou terapii)
• těžké formy interních nemocí (např. diabetes mellitus, komata aj.)
• ozáření (rtg), chemoterapie - nutno počkat půl roku až rok
• lokální: kožní, zvl. infekční nemoci, varixy, tromboflebitidy, zranění, fraktury atd.
• nepříznivá interakce s léky: cytostatika, tyreoid. hormony, kortikoidy

Pozn.: abstinenční stav po narkoticích - hyperalgézie - lze úspěšně ovlivnit elektroakupunkturou.

 

Komplikace akupunktury

Nebývají časté. Mohou vzniknout i po akupunktuře provedené lege artis. Komplikace jehlové akupunktury a jejich řešení:

• mdloba: vytáhnout jehly, horizontální poloha, zvednout nohy, sedícímu pacientu vtlačit hlavu mezi kolena
• zablokování jehly okolními strukturami: vyčkat, pomasírovat okolí, elektropunktura, magnet
• ohnutí jehly: opatrně vytáhnout ve směru ohnutí
• zalomení jehly: vytáhnout jehlu pinzetou, chirurgicky
• hematom: jemný tlak na místo vpichu nebo masáž, event. Priessnitzův obklad lokálně
• nepříjemný pocit z hyperstimulace: masáž místa vpichu, moxa
• bolest po vpichu
• prudká reakce na léčbu: pozor u hypertoniků a diabetiků
• změna příznaků nemoci, zhoršení stavu pacienta
• Některé komplikace jsou důsledkem chybné techniky (akupunktura byla provedená non lege artis):
• infekce: prevencí je řádná sterilizace jehly a dezinfekce místa vpichu
• poškození vnitřních orgánů, nervových svazků a velkých cév
• zapomenutá jehla

 

Komplikace přidružených akupunkturních technik:

Moxování: Popáleniny kůže, přehřátí organizmu

Laser: Bolesti hlavy, závratě, pocení, nauzea, tachykardie (kardiostimulátor!), popáleniny (vysoká intenzita), poškození zraku nebo katarakta (aplikace přímo do oka)

Elektroakupunktura: Tachykardie, arytmie (dráha elektrického proudu nesmí křižovat srdeční krajinu)