Může tedy lidská duše skutečně existovat nezávisle na těle?Sice jsme omezeni svým fyzickým světem, tělesnými schopnostmi a pozemskými zákony prostoru a času, ale přesto mnozí lidé věří, že naše duchovní podstata dokáže existovat mimo svou tělesnou schránku. Ostatně nemusíme připomínat základní myšlenku mnoha náboženství duše a tělo existují nezávisle na sobě a duše tedy po smrti fyzického těla žije dál. A tady už se nabízí otázka, jaké schopnosti má tedy lidská duše během našeho života. Dokáže opouštět tělo a opět se do něj vracet? A pokud přežije naši smrt, může se vrátit zpět do života v jiném těle?Co tedy znamená pojem astrální cestování nebo astrální projekce? Nejlépe jej objasníme tak, že člověk zažije jakýsi mimotělní prožitek, tedy že se během astrální projekce nachází mimo své vlastní tělo. Ve Spojených státech se pro astrální prožitek používá termín OBE nebo OOBE - tzn. Out Of Body Experience. Bylo zaznamenáno nepřeberné množství případů, kdy se lidé ocitli na astrálních cestách mimovolně. Tento prožitek byl ale pro většinu z nich nepříjemný a pro někoho dokonce vyloženě děsivý. Jejich příběhy se dostaly postupně do povědomí ostatních a tak si dnes při vyslovení pojmu astrální cestovaní zbytečně představujeme něco hrůzostrašného. O astrálním cestování se zmiňuje i bible. Píše se zde, že "duch Páně" po křtu "uchvátil Filipa" a ten se pak "objevil v Azotu" (pozn.: Skutky apoštolů, VIII, 39-40, Nový zákon, Praha 1989).Existence astrálního cestování byla vědecky ověřena. První vědecké pokusy s astrálním cestováním provedl na konci devatenáctého století francouzský vědec Hector Durville. Výsledkem bylo, že před očima svědků dokázal mimo své tělo klepat na stůl na opačném konci místnosti nebo vytvářet mlžný efekt na fotografických deskách. Ve dvacátém století si astrální cestování získalo ohromnou popularitu. Hugh Callaway vydal krátce před druhou světovou válkou knihu Astral Projection (Astrální projekce), která je i dnes nejčtenější literaturou svého druhu. Pečlivou analýzu zpráv o astrálním cestování vypracoval v šedesátých letech dr. Robert Crookall, který v rozmezí deseti let shromáždil a popsal 750 případů. Po usilovném studiu zjistil, že pro každou ze zkoumaných osob platí šest charakteristik:1. Subjekt cítí, že opouští tělo skrze temeno hlavy.2. Když se astrální tělo odděluje od těla fyzického, ztrácí subjekt na okamžik vědomí.3. Než se astrální tělo vzdálí, vznáší se chvíli nad fyzickým tělem.4. Stejný jev se opakuje před návratem do fyzického těla.5. Při návratu astrálního těla subjekt znovu ztrácí vědomí.6. Pokud se vrací astrální tělo příliš rychle, fyzické tělo sebou škube a hází.Vědci provedli až do současné doby velké množství pokusů.Zjistili, že mimotělními prožitky se může pochlubit mnohem více lidí, než se původně předpokládalo. Je dokázáno, že astrální těla všech lidí cestují ve spánku a zvláště schopní jedinci dokáží ovládat své duchovní tělo do té míry, že mohou opouštět svého fyzického dvojníka záměrně. Existují dokonce lidé, kteří mají schopnost vidět astrální těla ostatních lidí v plném denním světle.
Může tedy lidská duše skutečně existovat nezávisle na těle?Sice jsme omezeni svým fyzickým světem, tělesnými schopnostmi a pozemskými zákony prostoru a času, ale přesto mnozí lidé věří, že naše duchovní podstata dokáže existovat mimo svou tělesnou schránku. Ostatně nemusíme připomínat základní myšlenku mnoha náboženství duše a tělo existují nezávisle na sobě a duše tedy po smrti fyzického těla žije dál. A tady už se nabízí otázka, jaké schopnosti má tedy lidská duše během našeho života. Dokáže opouštět tělo a opět se do něj vracet? A pokud přežije naši smrt, může se vrátit zpět do života v jiném těle?
Co tedy znamená pojem astrální cestování nebo astrální projekce? Nejlépe jej objasníme tak, že člověk zažije jakýsi mimotělní prožitek, tedy že se během astrální projekce nachází mimo své vlastní tělo. Ve Spojených státech se pro astrální prožitek používá termín OBE nebo OOBE - tzn. Out Of Body Experience. Bylo zaznamenáno nepřeberné množství případů, kdy se lidé ocitli na astrálních cestách mimovolně. Tento prožitek byl ale pro většinu z nich nepříjemný a pro někoho dokonce vyloženě děsivý. Jejich příběhy se dostaly postupně do povědomí ostatních a tak si dnes při vyslovení pojmu astrální cestovaní zbytečně představujeme něco hrůzostrašného. O astrálním cestování se zmiňuje i bible. Píše se zde, že "duch Páně" po křtu "uchvátil Filipa" a ten se pak "objevil v Azotu" (pozn.: Skutky apoštolů, VIII, 39-40, Nový zákon, Praha 1989).
Existence astrálního cestování byla vědecky ověřena. První vědecké pokusy s astrálním cestováním provedl na konci devatenáctého století francouzský vědec Hector Durville. Výsledkem bylo, že před očima svědků dokázal mimo své tělo klepat na stůl na opačném konci místnosti nebo vytvářet mlžný efekt na fotografických deskách. Ve dvacátém století si astrální cestování získalo ohromnou popularitu. Hugh Callaway vydal krátce před druhou světovou válkou knihu Astral Projection (Astrální projekce), která je i dnes nejčtenější literaturou svého druhu. Pečlivou analýzu zpráv o astrálním cestování vypracoval v šedesátých letech dr. Robert Crookall, který v rozmezí deseti let shromáždil a popsal 750 případů. Po usilovném studiu zjistil, že pro každou ze zkoumaných osob platí šest charakteristik:
1. Subjekt cítí, že opouští tělo skrze temeno hlavy.
2. Když se astrální tělo odděluje od těla fyzického, ztrácí subjekt na okamžik vědomí.
3. Než se astrální tělo vzdálí, vznáší se chvíli nad fyzickým tělem.
4. Stejný jev se opakuje před návratem do fyzického těla.
5. Při návratu astrálního těla subjekt znovu ztrácí vědomí.
6. Pokud se vrací astrální tělo příliš rychle, fyzické tělo sebou škube a hází.
Vědci provedli až do současné doby velké množství pokusů.Zjistili, že mimotělními prožitky se může pochlubit mnohem více lidí, než se původně předpokládalo. Je dokázáno, že astrální těla všech lidí cestují ve spánku a zvláště schopní jedinci dokáží ovládat své duchovní tělo do té míry, že mohou opouštět svého fyzického dvojníka záměrně. Existují dokonce lidé, kteří mají schopnost vidět astrální těla ostatních lidí v plném denním světle.