Astrál-Co to vůbec je???

Astrál:

Klíčový pojem hermetismu a celého okultismu vůbec. Vyjadřuje totiž v běžnýchpodmínkách vnímatelného světa nevnímatelnou substanci, která je skrytou dymenzí
jsoucna. Svět fyzických věcí a jevů, v němž člověk žije, a který vnímá, je jeho
odrazem. Někteří okultisté pojem astrál příliš úzce ztotožňují jen s astrálním
tělem člověka. V astrálu se preformuje, uchovává, ale také odráží veškeré
psychofyzické dění vnímatelného životního prostředí. V indické teosofii je
astrál nazýván Káma-lóka a je chápán také úzce především jako svět vášní a
přání. Staří Egypťané znali rovněž astrál, ale používali hlavně pojmu Ka pro
označení astrálního těla člověka: věčný život si představovali jako život tohoto
Ka v astrálním světě. Kabalisté nazývají astrální svět Nefeš. Paracelsus jej
nazýval " evestrum ". Astrál je dynamickým či energetickým zdrojem veškerých
forem života a je tak univerzálním zdrojem či rezervoárem veškeré tvořiosti,
která se projevuje ve vnímatelném světě duchovními a fyzickými výtvory. V tomto
smyslu je také prostředníkem mezi světem idejí a světem fyzického bytí. Papus
říká, že astrál je vazbou mezi principem věcí a věcmi samými.
Astrál není prostorově lokalizovanou krajinou a není světem ležícím vně světa
fyzického. Každá entita fyzického bytí a psychického dění má svoji astrální
dimenzi; vše psychofyzicky jsoucí má svouji astrální rovinu. Astrál je tedy
bezprostředně spojen s věcmi a jevy samými a je jejich běžnými smysly
nevímatelnou stránkou. Astrál má intermediální charakter : vše má svou genezi
nejprve ve světě božských idejí (principů), které se jako negativ promítají v
rovině astrálu, kde dostávají zvláštní " astrální formu ", která se pak v našem
vnímatelném světě projeví jako forma fyzická. Život těchto fyzických resp.
psychofyzických forem se pak promítá zpět do astrálu a tvoří zde pověstnou "
astrální kroniku života ", z níž zvláštním způsobem nadané osoby jsou s to "
číst " minulé i budoucí děje. Astrál je současně velkým rezervoárem života, v
něm jsou jeho transcendentní kořeny, astál život jako fyzický jev vydává i
pohlcuje.
Podle Papuse je astrál zabydlen " fluidy ", tj. živoucími a inteligibilními
proudy a útvary. Jsou to především tzv. " duchové elementů " či " elementálové
", dále " elementárové ", jakési metapsychické vědomím nadané zbytky zemřelých
lidí, tzv. " larvy ", astrální útvary vznikající z výbuchu lidských afektů a
vášní , " egrégory ", astrální útvary kolektivních kultů a hnutí a další.
Astrání svět si tedy nelze představovat jako ohraničenou a prostorově vymezenou
lokalitu, nýbrž jako nevnímatelnou dymenzi všeho jsoucího, která je fenomentálně
diferencovaná jako náš vnímatelný svět s nesčetným bohatstvím životních forem
vzdušných, pozemských, i podmořských : bytují zde " stíny " zemřelých lidí i
uhynulých zvířat, ale i útvary psychických hnutí, afektů a idejí, sklonů, pudů
... . S některými těmito formami navazují kontakt spiritisté, mágové, pracující
na nižší úrovni magie a zejména psychorgie. Tyto živoucí útvary-fluida se mohou
zhušťovat i zřeďovat, mohou ulpívat na určitých předmětech a obývat určitá
místa, kde jim byl dán vznik silným vzplanutím afektů a trvalých emocí. Proto
jsou astrálními silami nasycena místa, kde se odehrávalo něco dramatického
(místa vražd a sebevražd), kde bylo dlouho prožíváno něco emocinogenního
(kláštery,kasárny, obydlí lakomců, nevěstince, popraviště). Astrální síly jak
zdůraznil již Paracelsus, přitahují místa, kde byla prolita krev a sperma, neboť
obě tyto lidské " šťávy " jsou jakýmsi fyzickým pojítkem s astrálem, jsou totiž
nositeli života. Některé astrální bytosti usilují o styk s člověkem, který pak
může propadnout posedlosti, a signalizují svou přítomnost hřmotem, klepotem,
světelnými zjevy a jinak. Sukkobové a inkuby, upíři a vlkodlaci, všechny tyto
zjevy děsivého okultistického rromantismu mají svou reálnou astrální existenci.
Velký znalec astrálu, francouzský hermetik S. de Guaita podal ve svém díle klíč
k černé magii podrobnou studii astrálních fenoménů, v nichž spatřoval " hrozný
souboj " sil " světla " a " temna ". Označil astrál jako " ohnivou vidlici v
drápech Satanových " a sočasně jako " planoucí meč v rukou Cherubových ",
nazývaje, spolu s gnostiky astrál " všetvarým a proměnitelným působcem ", který
je " sám Satan, když podléhá hromadným silám zla, brzo opět světlo slávy
vyvolených a mystické tělo Ducha svatého, je-li pohybován prozřetelnými silami
". Astrál jako mocný, univerzální činitel je nazýván " astrální světlo ".
Astrální tělo člověka, které zahrnuje jeho psychofizickou konstituci, je
prostředníkem mezi člověkem jako psychofizickou bytostí a astrálem. Přirozenou
formu interakce tu představuje spánek a sen, který je často odrazem astrálních
komunikací a interakcí. Ale každdým svým aktem a afektem vytváří člověk v
astrálu larvu, k níž je poután a jíž se váže k jiným astrálním útvarům, které
mají určitou afinitu k tomuto metafyzickému produktu člověka. Další silně silně
pojivou vazbu vytváří sexuální život člověka, a proto je sexuální magie výhradně
operací v astrálu. Sen a sex jsou nejpřirozenějšími vazbami člověka a astrálu, a
jsou proto i prostředky řízeného styku člověka s astrálem. Vymísťování
astrálního těla se může dít různými metodami. Obecně platí, že " cvičení
vědomého vymísťování astrálního těla je napodobováním procesu umírání " (F.
Bardon 1956). Anglický botanik R.Sheldrake (1984) vytvořil hypotézu tzv. "
morfogenetického pole ", která předpokládala existenci zvláštního kosmického
činitele, fungujícího jako determinátor forem života (např. tvarů rostlin), ale
také jako jakási univerzální paměť, obshující a současně určující zkušenosti a
chování lidských i zvířecích individuí, a dokonce i chemických substancí.

pozn.: Paracelsus (Theophrastus Philippus Bombastus von Hohenleim; 1493-1541)
Německý lékař švýcarského původu, který též o medicíně v Basileji přednášel a
usiloval o nové formy léčení; přírodovědec, filosof a hermetik, zejména
alchymista. Jako lékař důsledně zaměřený na příčiny chorob, niikoli jen na
potlačování jejich symptomů, používal četné sparygcké přípravky jako léčiva.
Člověka chápal v úzké souvislosti s přírodou a v rámci astrologických
korenspondencí. Napsal četná lékařská pojednání, ale i řadu traktátů o alchymii,
magii a dalších hermetických naukách. Syntetický význam má jeho Astronomie magna
oder die ganze Phylosophie sagax der grossen und kleinen Welt (1536), v níž
rozpracoval základní hermetickou tezi o analogii mikrokosmu (člověka) a
makrokosmu (vesmíru) - astronomií mínil v podstatě okultní kosmologii.