PROJEKCE PSYCHICKÝCH OBSAHŮ

A.  PROJEKCE PSYCHICKÝCH OBSAHŮ

V alchymickém díle (opus) jde z velké části nejen o samotné chemické experimenty, ale také o něco jako psychické procesy, jež jsou vyjádřeny pseudochemickým jazykem. Co to jsou chemické procesy, to staří do jisté míry věděli; museli proto též vědět, že to, co dělali, přinejmenším nebyla žádná obyčejná chemie.

Alchymistům byla skutečná povaha hmoty neznámá. Znali ji jen v náznacích. Tím, že se ji pokoušeli prozkoumat, projikovali nevědomí do temnoty hmoty, aby ji prosvětlili. Aby vysvětlili tajemství hmoty, projikovali jiné tajemství: své neznámé duševní pozadí do toho, co mělo být objasněno. Rozumějme dobře, to nebyla žádná záměrná metoda, nýbrž bezděčná událost.

Projekce není, přísně vzato, nikdy prováděna - stane se, je nalezena. V temnotě něčeho vnějšího nacházím, aniž bych je jako takové rozpoznával, své vlastní nitro nebo duševno. Bylo by tedy podle mého názoru pochybené odvozovat formuli „tam ethice quam physice“ z nauky o obdobách jako „prius“. Tato nauka by naopak byla spíše racionalizací prožitku projekce. Alchymista neprovozuje své Umění proto, že z teoretických důvodů věří v nějakou obdobu, spíše má teorii obdob, neboť prožívá přítomnost ideje ve fysis.

Jsem proto nakloněn předpokladu, že skutečný kořen alchymie je třeba hledat ne tak ve filosofických názorech, jako v zážitcích projekce u jednotlivých výzkumníků. Tím vyjadřuji názor, že laborant měl během provádění chemického experimentu určité psychické prožitky, jež se mu ale jevily jako zvláštní chování chemického procesu. Protože šlo o projekce, neuvědomoval si přirozeně, že ten prožitek neměl s hmotou jako takovou (tj. jak ji známe dnes) nic společného. Prožíval svou projekci jako vlastnost hmoty. To, co ve skutečnosti prožíval, bylo jeho nevědomí. Opakoval tak historii poznávání přírody vůbec. Jak je známo, věda začala u hvězd, ve kterých lidstvo odhalilo své dominanty nevědomí, takzvané „bohy“; stejně tak je tomu se zvláštními psychologickými kvalitami zvěrokruhu - je to úplná projikovaná charakterologie. Astrologie je podobným prvotním prožitkem jako alchymie. Takové projekce se opakují všude tam, kde se člověk pokouší o prozkoumání prázdné temnoty a bezděčně ji zaplňuje živými postavami.

Merkurius jako sluneční a měsíční hermafrodit (rebis)

stojící na (kulatém) chaosu.

Tak říká Novum lumen:

„Inteligentnímu filosofovi je na cestě přírody (per naturam) Bohem dovoleno, aby nechal vyvstat věci skryté ve stínu a stín z nich sejmul ... Všechny tyto věci se stávají a oči obyčejného člověka je nevidí, ale oči rozumu (intellectus) a obrazivosti je vnímají (percipiunt) pravým, nejpravějším zřením (visu).“