II. Alchymie a chemie, alchymisté v Čechách – kámen mudrců, transmutace, elixír mládí a podvody

 II. Alchymie a chemie, alchymisté v Čechách – kámen mudrců, transmutace, elixír mládí a podvody

Pokračování 2.část

Abecední výběr chemiků, přírodovědců a vědců, alchymistů a jejich děl, podvodníků a podvedených

(tučně jsou nejvýznačnější alchymisté a ti, kdož souvisí s českými zeměmi nebo dobou Rudolfa II.)

• Agricola, Georgius (1494-1555), vlastním jménem Bauer, lékař, přírodovědec a metalurg; městský lékař v Jáchymově.

• Agrippa z Nettesheimu, Heinrich Cornelius (1485-1535), německý filozof, spojoval přírodní filozofii s magií; jeho spisy církev zakázala

• Albert Veliký /Albertus Magnus/, (konec 12. stol.-1280), německý scholastik, přírodovědec a teolog (původně dominikán), krátce biskup v Řezně. Byl univerzálním učencem pozdního středověku. Snažil se přenést antickou filosofii a vědu do své doby a učinit ji méně závislou na teologii. Byl alchymistickou autoritou a byl znovu vydáván na přelomu 16.-17. stol. Prohlásil však, že žádné alchymistické zlato neodolá ohni, není tedy pravým zlatem. Nejdůležitější je dílo o minerálech (De mineralubus). Alchymistickou práci (Opus magnus) přirovnával k činnosti lékaře. Uměle vyvolané procesy mohou měnit některé vnější vlastnosti kovů, prvotní podstata zůstává nezměněna. Přesto jako Avicena považoval rtuť a síru za dva principy, které tvoří kovy.

• Anaximandros z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.), řecký filozof, autor spisu O přírodě, prvního naivně materialistického díla řecké filozofie

• Andreae, Johann Valentin (1586-1654), teolog, předpokládaný zakladatel Bratrstva růžových křižáků

• Archelaos (snad 8. nebo 9. stol.), údajný autor alchymistických spisů

• Archimédes (asi 287-212 př.n.l.), řecký fyzik a matematik

• Aristoteles ze Stageiry (asi 384/3-322/1 př. n. l.) nejuniverzálnější antický filozof, žák Platónův, vychovatel Alexandra Velikého; kolísal mezi materialismem a idealismem

• Arnald z Villanovy (asi 1235-1311/14), katalánský lékař, mág a alchymista – destiloval snad jako první v Evropě alkohol

• Avicenna, (Abdalláh inb Síná, Abú ‚AJí al-Husajn ibn ‚Abdalláh ibn Sína (980-1037), perský lékař a encyklopedista; pocházel z dnešního Tadžikistánu. Lékařské knihy „Kniha uzdravení“ a zvláště „Canon medicinae“ byly základem středověké medicíny. Avicena odmítá alchymi, zvláště výrobu zlata považuje za podvod. Avicenovi jsou neprávem přisouzena díla třeba „De anima in arte alkimie“ (O duši v umění alchymistickém). Nedokonalé vlastnosti cínu, mědi, železa připisuje nedokonalé síře nebo nedokonalému promísení se rtutí – cín při ohýbání vrže. Kniha – „Sciant artifices“ – spory s alchymisty, knihu odmítli jak křesťané tak Arabové. Přijata ale byla nejasným jazykem psaná „Turba philosophorum“ – čili Shromáždění flosofů.

• Bacon, Roger (1210/14-asi 1292), anglický filozof a přírodovědec, františkánský mnich; první teoretik experimentální vědy

• Basil Valentin, Bisilius Valentinus (lze to přeložit jako Král mocný), údajný autor velkého množství alchymistických spisů (Pseudo-Basilius), benediktinský mnich Gudenus z kláštera sv. Petra v Erfurtu ze 14. nebo 15. stol. Skutečným autorem spisů pod tímto jménem byl prý báňský úředník J. Thölde, který publikoval kolem roku 1600. Basileovy spisy prý byly na příkaz královny Kristýny převezeny za třicetileté války do Švédska, kde nejsou k nalezní atd. Basileus ví o Americe, zná knihtisk, tabák (ten je znám až po 1560 a to dodnes – objevitelem pro Evropu byl Jean Nicot). Basileovy spisy jsou zamlžující, vychází z Paracelsových třech principů – Sulphur, Sal, Mercurius (filosoficky chápané síra, soli a kovy). Basileus uvádí výrobu ethylchloridu (C₂H₅Cl), zná kyselinu solnou, dusičnou, sírovou, lučavku královskou, popisuje přípravu třaskavého zlata (vzniká delším působením a odpařením amoniaku nebo amnooných solí a kyseliny tetrachlorzlatité vzniklé působením lučavky královské na zlato). Varuje před jedovatostí tehdy hojně používaného antimonu a jeho sloučenin, které alchymisté užívali v pokusech vyrobit zlato. Basileovo dílo je rozsáhlé a nepřehledné, v čestině – Dvanáct klíčů Basilia Valentina, Praha, 1995.

• Becher, Johann Joachim (1625-1682 v Londýně), německý chemik a alchymista, spoluautor teorie flogistonu. Věřil, že alchymistcké poznání je klíčem k náboženské a praktické reformě světa. Roku 1660 vzbudil pozornost svým perpetuum mobile. Zavedl manufakturu zpracovávající hedvábí a manufaktury na chemické výroby. Byl zastáncem teorie síra-sůl-kov a živlů země-voda-vzduch. Hořlavou zemi označuje jako „phlogistos“, později byla flogistonová teorie hoření. Věřil, že alchymistickou výrobou se lze přiblížit blahobytu. Kniha „Šťastný přístav Alchymie“, vydaná 1682 – je to sbírka 1 500 v podstatě chemických postupů výrob.

• Bergner, Kryštof (1721-1793), poslední pražský alchymista. Kniha „Chemické pokusy“ je přímo učebnicí, popisuje rizika v laboratoři, plyny, výpary, exploze, sublimace, určil složení sanitru, měl představu o sterochemi. Bergner byl alchymistický skeptik – napsal, že nepoznal nikoho,kdo by z alchymie vytěžil něco prospěšného. Na Starém Městě měl první chemicko-technologickou laboratoř v Čechách. Ve velkém vyráběl chemikálie pro lékárníky a řemeslníky. Bergner zkonstruoval kamna na topení v domácnosti, napsal knihu „O uhlí“.

• Berthelot, Marcelin (1827-1907), francouzský chemik a historik chemie

• al-Bírúní, Muhammad (937-1048), arabský filozof, astronom, fyzik, geograf a lékař

• Bonus, Petrus (14. stol.), italský lékař a alchymista, působil ve Ferraře

• Böttger, Johann Friedrich, (1682-1719 asi v Drážďanech), alchymista, (spolu)vynálezce porcelánu a jeho glazury. Pokušel se vyrobit Kámen mudrců. Od tajemného Laskarise dostal „rudou tinkturu“, se kterou provedl veřejnou transmutaci. Nabízí se například jemně vyredukované zlato z roztoku (Cassiův purpur), který lze odpařit a přetavit, zlato je za tepla stálejší formou, než všechny jeho sloučeniny. Na dvoře saského kurfiřta Augusta Silného (1670-1733) byl pod silným nátlakem, měl vyrobit zlato a šťastně uprchl. V r. 1709 v Míšni po předchozím popudu Tschirnhase (1651-1708) vyrábí porcelán za použití kaolínu, patent byl udělen 1710 v Drážďanech, kde zakládá manufakturu na výrobu porcelánu. Dnešní „míšenský“ porcelán se vyrábí z mletého kaolínu, živce a křemene (poměr zhruba 1:1:1), vypaluje se při 1250°C (přežah) a 1350°C (výpal), původní glazura byla nejspíš živcová. Patent na porcelán byl prozrazen koncem Böttgerova života do Vídně. Kurfiřt si stále žádal zlato – v Drážďanech je uloženo 170 g zlata, které údajně vyrobil z olova. Böttger byl s porcelánem jedním z mála úspěšných alchymistů – podnikatelů. To lze srovnat jen se středověkou výrobou kyselin, ledku, kamence (Geber) a střelného prachu.

• Böttger, R. – profesor ve Frankfurtu, roku 1848 vynalezl zápalky dnešního typu. Hlavička obsahuje chlorečnan draselný KClO₃, síru, skelný prášek kvůli tření, klih, barvivo, oxid manganičitý MnO₂ (burel). Škrtátko je z červeného fosforu, tedy nejedovaté. Předchozí sirky obsahovaly síru a byly potaženy bílým fosforem. Sirky byly vynalezeny snad 1816, zdokonaleny 1832, zakázány mezinárodní konvencí 1906 pro jedovatost a nebezpečnost vzplanutí, což bylo brzy překonáno vzplanutím 1. světové války, během níž bylo přes milion lidí vystaveno působení chloru, fosgenu a ypperitu. V zákopech byli i pozdější spisovatelé Remarque a na druhé straně Tolkien.

• Boyle, Robert (1627-1691), anglický fyzik a chemik, spoluobjevitel plynového zákona

• Brahe, Tycho (1546-1601), dánský astronom, v Praze od 1599; nejlepší astronomický pozorovatel své doby

• Brand, Henning (17. stol.), německý lékař a alchymista, objevitel fosforu. Fosforu alchymisté přikládali velký význam, světélkoval ještě dříve, než začal hořet, což mělo nasvědčovat nějaké mimořádné energii.

• Bruno, Giordano (1548-1600), filozof a přírodovědec, zastával Koperníkův heliocentrismus; upálen

• Cavendish, sir Henry (1731-1810), anglický chemik, objevil vodík a nezávisle také dusík

• Celsus, Cornelius Aulus (1. pol. 1. stol.n.l.), římský vzdělanec a encyklopedista; zachovalo se jeho osm knih

• Crollius (nebo Croll), Oswaldus (1560?-1609), císařský rada, přívrženec Paracelsa; údajné první, kdo připravil explozívní fulminan zlata a kyselinu jantarovou. Od roku 1597 měl lékařskou praxi v Praze za Rudolfa II., Kniha „Basilica Chymica“ druhý díl popisuje laboratorní postupy, přípravu léčiv. Obsahuje nejstarší záznam výroby octanu vápenatého Ca(CH₃COO)₂. Dnes víme, že z octanu vápenatého lze zahříváním připravit aceton. Uvádí se, že čerstvě vyžíhaný octan vápenatý světélkuje. Kniha „De signaturis internis rerum“ (O vnitřních signaturách věcí) – rostliny a minerály jejichž vnější znaky mají podobnost s lidskými orgány, mohou být použity k jejich léčení. Např. safír byl považován za chladný a měl léčit horečky.

• Curieová-Sklodowská, Marie (1867-1934), fyzička polského původu, Nobelova cena 1903 za objev přirozené radioaktivity (spolu s P. Curiem a H. Becquerelem), 1911 za objev prvků radia a polonia. Objev radioaktivity a později umělé radioaktivity 1934 manželé Irena a F. Joliot-Curie) otevřel cestu skutečné přeměně jader atomů, což byl sen alchymistů.

• Dastin, John (1. pol. 14. stol.), anglický alchymista, patrně mnich

• Dee, Arthur (1579-1651), syn Johna Deea, lékař a alchymista

• Dee, John (1527-1609), přední přírodovědec za Alžběty I (1558-1603), alchymista. Úspěch u dvora mu přinesly horoskopy pro korunovaci královny, ale přízeň ztratil neúspěšným horoskopem výpravy do Ameriky. Seznámil se asi 1582 s Kellym a jeho manželkou Jane, ale už 1583 odjíždí do Polska a pak do Prahy se svou manželkou a Kellym. Na tehdy silně katolickém dvoře Rudolfa II. byl bez potřebných kontaktů a úspěchu a měl být předán inkvizici. Roku 1589 definitivně opouští Prahu a žil v Anglii. Vlastnil největší knihovnu tehdejší Anglie s asi 4 000 svazky. Vzbouření sedláci ho považovali za čaroděje a knihy mu spálili. V letech 1595-1603 byl prefektem Manchester College. Jeden z největších vzdělanců své doby dožil léta na venkovském sídle.

• Démokritos z Abdér (asi 460-370 př.n.l.), řecký filozof, hlavní představitel antického atomismu

• Drake, sir Francis (1545-1596), anglický pirát a mořeplavec, později za zásluhy o loupení zlata přepravovaného loděmi do Španělska se stal viceadmirálem.

• Drebbel, Cornelius Jacobszoon, (1572-1633 Londýn), alchymista a vynálezce. Měl život přímo na román. Roku 1598 dostal patent na perpetuum mobile (byla to čerpadla založená na kolísání teploty a tlaku vzduchu). Přestihl soudruhy a stavěl stroje na výrobu deště, blesku, hromu, zimy. Vyrobil termostat a je mu přisuzován i teleskop. Měl lahev, ze které dokázal obnovit dýchatelnost vzduchu (snad výrobou kyslíku z ledku a pohlcení CO₂ louhy). Brousil čočky, vyrobáběl mikroskopy (1619), které kupoval i Ch. Huygens. Ale roku 1610 přijíždí na přání Rudolfa II. do Prahy, vrací se, když ho „zimní král“ Ferdinad II. jmenuje vychovatelem svého syna. Roku 1620 se dostává po obsazení Prahy do zajetí, po intervenci Jakuba I., anglického krále, se vrátil do Anglie a k technice a alchymii. Roku 1628 s britským námořnictvem pomáhá osvobodit Angličany u La Rochelle údajně pomocí své ponorky. Že by tam použil svého obnovení dýchatelnosti vzduchu? Nakonec zchudl a skončil jako hospodský a ani tam si asi zdravý vzduch neužil. Kniha – „Krátký traktát o povaze živlů“ je z roku 1609. Vynalezl cínové mořidlo pro šarlatové barvivo. Je mu nepříliš věrohodně připisována výroba kyseliny sírové oxidací síry ledkem a objev třaskavého stříbra a rtuti (fulminátu stříbrného a rtuťnatého).

• Džábir, ibn Hajján ibn Abdalláh al-Kúfí as-Súfí (asi 721/2-asi 815), nejvýznamnější arabský alchymista, bývá označován jako Geber Arabicus, arabský Geber. Jindy je Džábir psán jako ibn Hajján Abú Músá (latinisované Geber, Giaber), záhadná osoba pod jehož jménem koluje sbírka spisů, jež byly základem středověké chemie a alchymie. Arabští alchymisté se kromě toho věnovali zvláště problémům přípravy elixírů. Tradičně je zaměňován za autory pozdějších středověkých spisů alchymie, které jsou pro rozlišení považovány za dílo „latinského Gebera“. Raději tedy opatrně napíšu, že Geberovi je přičítáno 22 alchymístických spisů, především o „životě kovů“ a zásadách fyzické alchymie. Geberovo dílo velmi silně ovlivnilo evropskou středověkou alchymii, která byla v podstatě pěstována především jako „výroba zlata“. Knihu „Summa“ pravděpodobně napsal koncem 13. století italský mnich Paulus z Tarenta. Kniha vychází z arabského díla „Knihy tajemství“ od ar-Rázího (latinsky Rhazes) z 9. století.

• Emmens, Stephen – na začátku 20. století za velkého tlaku vyráběl údajně zlato ze stříbra. Prodával státní mincovně v USA desítky kilogramů tohoto zlata. Patrně se jednalo o praní špinavých peněz pod dohledem státu.

• Ercker, Lazar (? 1528-1593), německý hutnický a hornický technolog, geolog

• Flamel, Nicolas (?1330-1418), původně chudý písař nebo kaligraf v Paříži. Zbohatl, což se vysvětlovalo znalostí transmutace. Není doloženo ani to, že by se alchymií zabýval. Kniha „De la transformation metellique“ byla přisouzena Flamelovi. Údajně vlastnil „Knihu žida Abrahama“, kterou se mu podařilo rozluštit a najít cestu ke Kameni filosofů. Pokusy prováděl za pomoci své manželky. Jeho alchymistické spisy se později stávají součástí sbírky textů „Zlatonosné umění zvané chemie“, 1572. Alchymisté, když se jim transmutace nedařila, se rádi odvolávali na jiné, kterým se to údajně podařilo.

• František Josef I. (1830-1916) měl zájem o alchymii, vyplatil 10 000 dolarů podvodníkům, kteří tvrdili že v Kalifornii je ložisko zlatých nugetů, které vzniklo ze stříbra působením rtuti a tepla.

• du Fresnoy, Nicolas Lenglet (18. stol.), abbé, autor knihy o dějinách alchymie

• Geber – viz též Džábir – spis „Corpus Gabirianum“ je rozsáhlý soubor textů o všech antických vědách – celkem 3 000 titulů, některé se však vztahují pouze k názvům kapitol. K alchymii se váže kniha „Slitování“ zvaná také „Základ“. Ze „Sto dvanácti knih“, které podrobně rozvádějí a komentují „Slitování“ je k dispozici jenom 30 „knih“, které obsahují výrobu elixíru z minerálních nebo látek rostlinného a živočišného původu. „Sedmdesát knih“ obsahuje nejjednodušší a první systematický popis alchymie. Latinský Geber je autorem „Suma perfections magisteri“. Dalších deset spisů má název „Korektury“, které jsou známy pod názvy typu Pseudo-Aristoteles a pod. „Knihy vah“ – původně jich bylo 144, ale docovalo se jen 44 knih. Kniha „Sedmero kovů“ se zabývá podle očekávání kovy a „Velká kniha speciálních vlastností“ se 71 kapitolami obsahuje i iatrochemii – výrobu léků prostředky alchymie.

• Galénos z Pergamu (asi 129-199), řecký lékař a filozof, působil v Římě, jedna z hlavních autorit středověké medicíny

• Glauber, Johann Rudolph (1604-1668 Amsterdam), německý chemik a alchymista, napsal přes 40 knih. Objevil síran sodný Na₂SO₄ – Glauberova sůl – dnes projímadlo, může se přidávat při výrobě skla. Měl laboratoř, vyráběl a prodával ocet, vinný kámen aj. Jeho alchymistické spisy se blíží pojetí moderní chemie (psal o metalurgii, kvasných procesech, zdokonalil pece a destilační zařízení – kniha „Nové pece filosofů čili Popis nově objeveného umění destilace“. Zdokonalil předpisy na výrobu kyselin a solí. Znal výrobu salmiaku z amoniaku a kyseliny solné. Salmiak alchymisty přitahoval – sublimuje a tento „plynný duch“ se zase přemění na pevnou látku (desublimace). Věděl, že chlorid stříbrný je rozpustný v amoniaku, uměl vyrobit chlor z burelu a kyseliny solné (snadná reakce MnO₂ + 4 HCl —Cl₂ + MnCl₂ + 2 H₂O). Znal chlorečnan draselný, destilací uhlí získal benzen C₆H₆. Objevil dusičnan amonný NH₄NO₃ – dnes používaný jako hnojivo a součást důlních výbušnin. Znal pikrát draselný, sůl kyseliny pikrové (2,4,6 – trinitrofenol) je výbušnina srovnatelná s TNT (2,4,6- trinitrotoluen). Věnoval se farmacii. Z tohoto výčtu můžeme usoudit, že znalosti (některých) alchymistů není dobré podceňovat.

• Goodyear, Charles (1800-1860), Američan, vynálezce vulkanizace kaučuku sírou za tepla roku 1839. Objev učinil náhodně, když mu kaučuk se sírou v podstatě upadl na horký vařič. A zapomněl ho včas patentovat. Alchymistická představa fixace rtuti sírou se nezdařila, výroba pryže z mazlavé hmoty kaučuku je základní podmínka rozvoje automobilizmu. Vynálezce zemřel silně zadlužen. Do kaučukových směsí se přidávají i stopy sloučenin rtuti, snad jako aktivátory (?).

• Guttenberg, Johann (1394/9 -1468), vl. jm. Johannes Gensfleisch, německý zlatník, vynálezce knihtisku, nejspíše roku 1448. Známá je Guttenbergova tištěná bible. Za Rudolfa II. byly v Čechách tři knihtisky, všechny v protestantských rukou. Knihtisk měl dopad dnešního internetu. Tištěná Bible Kralická umožnila přežití češtiny v německém prostředí doby Temna a byla předávána z generace na generaci v rodinách pobělohorských emigrantů po celém světě. Význam knihtisku doceníme tehdy, když si uvědomíme, že psací stroj byl vynalezen roku 1868, takže všechno před tím byly skutečně autorské rukopisy psané rukou.

• Hanckwitz, Godfrey Ambrose (1660-1741), anglický chemik, začal vyrábět fosfor na prodej

• Hájek z Hájku, Tadeáš (1525-1600), český přírodovědec a alchymista, osobní lékař Rudolfa II.

• Zajíc z Hasenburka, Jan Zbyněk (zemř. 1616), český šlechtic a alchymista

• van Helmont, Johannes Baptista (1577-1644), chemik a přírodovědec; pokusy s rostlinami začal kolem r. 1600

• Hérakleitos z Efesu (asi 540-asi 480 př.n.l.), řecký filozof, představitel živelné materialistické a dialektické filozofie iónské školy

• Hollandus, Isaac (16./17. stol.), podle některých historiků šlo o otce a syna, Johanna Isaaca a Isaaca, v minulosti kladené do 15. stol.; prvním spisem o minerálech vydaným pod některým z jménem Liber de Minerale Lapide … J. I. Hollanda, je datovaný 1572 v Praze. Jsou mu připisována i díla Tractatus de urina (Pojednání o moči)

• Hopkins, Arthur John (1864-1939), Američan, pracoval v anorganické chemii, význačný historik helénistické alchymie

• Horlacher, Konrad (17./ 18. stol.), německý lékař a alchymista

• Chajjám, Omar (1048-1131), arabský básník, filozof a matematik; rozšířil pojem čísla na kladná iracionální

• du Chesne, Joseph (zemř. 1609), francouzský alchymista

• al-Chorezmí (?780-850) jindy psáno (Chwárizmí, Chvárismí, Choresmí, Chovarizmí) arabský matematik; převzal z Indie poziční systém a symboliku s nulou, z jeho jména vznikl v 16. stol. polatinštěním termín algoritmus. Pocházel z města Chorezm (dnes Uzbekistán). Aritmetika se také pěkně proběhla po světě: Ve 3. stol. Diofant vytvořil spis Aritmetika obsahující algebraické úpravy, symboly rovnosti, sčítání, odčítání, řešení rovnic. Z této Aritmetiky vychází Arabové a al-Chorezmí, odtud se odvozuje evropská matematika – roku 1002 zavedl papež Silvestr desetinnou čárku a věda mohla začít počítat.

• al-Irákí, Abu’l-Kásim Muhammad ibn Ahmad (asi 13. stol.), arabský alchymista, psal též o magii

• Isis (snad 1. stol.n.l.), helénistická alchymistka používající jméno egyptské bohyně

• Jamblichos (snad 1. stol.n.l.), helénistický alchymista

• Jan z Lazu (15. stol.), český alchymista

• Ke Chung (asi 280-340 n.l.), čínský přírodovědný encyklopedista, v Číně byl kult Nesmrtelných

• Ke Siian (polovina 3. stol.n.l.), údajný Ke Chungův prastrýc zvaný též Nesmrtelný Starší, což jeho existenci zpochybňuje

• Kelley, Eduard (1555-?1595 v Mostu), anglický mág a alchymista, od roku 1584 žil v Praze. Dee a Kelly na lezli útočiště u Viléma z Rožmberka (1535-1592), kde se od nich očekávaly zázraky nejen s transmutací. Vilém, jeho bratr Petr Vok a tehdy i Krčín byli postarší a bezdětní. Laboratoře alchymistů byly tehdy v Třeboni, Č. Krumlově a v Prachaticích.

• Kepler, Johannes (1571-1630), německý astronom, zastánce heliocentrické soustavy

• Kleopatra (snad 1. stol.n.l.), helénistická alchymistka, není to egyptská královna

• Komenský, Jan Ámos (1592-1670), český humanistický filozof a pedagog

• Karl Arnold (1745-1824), německý lékař, jeden ze zakladatelů Hermetické společnosti, která oficiálně vystupovala v dobovém tisku

• Krohneman, Christian Wilhelm (zemř. 1686), od 1679 baron, alchymistický podvodník, popraven

• Kuckel von Löwenstern, Johann (1630-1702), německý chemik, studoval mj. aurum potabile, poživatelné zlato alchymistů

• Leibniz, Gottfried Wilhelm (1646-1716), německý filozof, matematik a fyzik, zkonstruoval mechanickou kalkulačku, napsal za život 1 500 dopisů, které měly tehdy i funkci vědecké zprávy. Největší vědecké dílo napsané prokazatelně jedním člověkem je prý 6 000 stránek rukopisů, které převážně v Praze napsal Joachim Barrande (1799-1883), skoro každá stránka obsahuje vlastnoruční nákres pověstných zkamenělin.

• Lémery, Nicolas (1645-1715), francouzský chemik, autor jedné z prvních učebnic chemie

• Leukippos z Mílétu (asi 500-440 př.n.l.), řecký materialistický filozof, spoluzakladatel atomismu

• Li Sao-ťiin (2. stol. př.n.l.), čínský alchymista, podle některých pramenů se vydával za jednoho z Nesmrtelných

• Libavius, Andreas (?1550-1616), německý lékař, alchymista a historik

• Liebig, Justus von (1803-1873), německý chemik, zakladatel vědecké agrochemie

• Luan Tao (3./2. stol. př. n. 1.), čínský mág a alchymista

• Ludendorff, Erich von (1865-1937), německý generál, náčelník německého generálního štábu za I. světové války. Roku 1929 vložil částku odpovídající 10 000 dolarů do rukou klempíře Tausenda, který měl proměnit olovo ve zlato. Podařilo se mu to podle oficiálního protokolu z vězení, kam se brzy dostal, za dvě hodiny. Pár zrnek zlata mu propašovali do vězení v cigaretě

• Lully, Ramón (asi 1235-asi 1315), katalánský mystik a misionář, alchymistické spisy pod jeho jménem jsou možná podvrhy

• Lil Jen (nar. 755), taoistický mystik, zakladatel učení o zlatém elixíru života

• Macquer, Pierre Joseph (1718-1784), francouzský chemik, určil složení vody

• Maier, Michael (?1568-1622), představitel mysticizujících směrů v alchymii

• Marie Židovka (Alchymistka, Prorokyně) (snad 1. stol.n.l.), helénistická alchymistka, vydávaná dokonce za princeznu ze Sáby

• Mendělejev, Dimitrij Ivanovič (1834-1907), ruský chemik, objevitel periodického zákona, počátkem 20. století dostal za zásluhy pamětní pohár z tehdy vzácného hliníku.

• Meng Sen (7. stol.n.l.), čínský přírodovědec, napsal knihu o léčení výživou a o přírodních vědách

• Morienus (7. stol.), poustevník a alchymista

• Mořic Hesenský (1572-1632), lanckrabě, podporoval přírodní vědy i alchymii

• Mylius, Johann Daniel (17. stol.), německý lékař a chemik, přívrženec chymiatrie

• Newton, sir lsaac (1642-1727), anglický fyzik, matematik a alchymista

• Palissy, Bernard (?1510-1589), francouzský sklář a keramik

• Paracelsus, Philippus Aureolus (1493-1541), vl. jm. Theophrastus Bombastus von Hohenheim, chemik, alchymista, lékař, zakladatel iatrochemie

• Penot, Bernard (zemř. 1617), francouzský alchymista

• Priestley, Joseph (1733-1804), anglický chemik, objevil nezávisle na Scheelovi kyslík

• Pseudodemokritos (snad 1. stol.n.l.), helénistický alchymista, hlavním dílem spis „Physica kai Mystica“

• ar-Rází (Rhazes), Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríja ar-Rází (asi 825/6-asi 925), arabský lékař a alchymista

• Rhazes – viz též al-Rází asi 865-925 – pocházel z města Rajjí poblíž Teheránu, vedl nemocnici v Bagdádu. Kniha „Velká sbírka“ – opírá se o Galéna. Zastával v alchymii přírodovědný postoj – kniha „Kniha propedeutického úvodu“ je z období 900-910 Spolu s Geberem měl největší vliv na západní alchymii. Kniha „Pinax“ je soubor děl věnovaných alchymii. Kniha „Tajemství tajemství“ (Kitáb Sirr al-Asrár) – je to technické vědění, jakési know-how. Přijímá teorii živlů a teorii síry a rtuti. Občas používá i další pojem, který má význam solí. Látky rozlišuje živočišné, rostlinné a zemité. Zemité se dále dělí na těkavé (duchové), kovy (těla), kamence, vitrioly, boraxy a soli.

• Read, John (1884-1963), anglický chemik a historik chemie, člen Royal Society

• Richter, Jeremias Benjamin (1762-1807), německý chemik

• von Richthausen, Johann Konrad (?1604-1663), od 1653 von Chaos, alchymista a metalurg. Pracoval v takovém chaosu, že o jeho díle jsem nenašel nic. Začal ale velkolepě – roku 1648 předvedl Ferdinandovi III. transmutaci tří liber rtuti ve zlato, roku 1650 vyrobil z olova zlato. Roku 1658 předvedl transmutaci mohučskému kurfiřtovi. Kuličku tinktury měl slepenou arabskou gumou a nechal ji hořet, aby odkapávala do kelímku, pak nalil 4 unce rtuti, vyžíhal a dostal čisté zlato. Z tohoto zlata byla vytvořena slitina se stříbrem a byla zmincována. Kromě neobvyklého titulu von Chaos dostal i titul nejvyššího mincmistra a za Leopolda I. se stal nejvyšším komořím horních měst Báňská Štiavnice a Kremnica, kde zavedl nové tavné postupy.

• Ripley, George (1415-1490), anglický alchymista; augustiniánský mnich, později karmelitán

• Rodovský, Bavor mladší, z Hustiřan (?1526-?1600), nejvýznamnější český alchymista, přívrženec Paracelsa

• Rosenkreuz, Christian, narozen v polovině 14. století. V Německu založil Bratrstvo růžového kříže, ke kterému se hlásil i Stolcius. Bylo to vždy osm lidí, kteří se jednou do roka sešli, každý měl vybrat svého následníka, takže jich bylo stále osm, což vydrželo asi ještě 120 let po smrti Rosenkreuze. Růžoví křižáci měli blízko ke svobodným zednářům.

• z Rožmberka, Vilém (1535-1592), český šlechtic, od r. 1570 nejvyšší purkrabí pražský, příznivce alchymie

• Rudolf II. (1552-1612), 1576-1611 římský a německý císař a český král, od 1583 sídlil v Praze, 1611 se musel vzdát trůnu ve prospěch svého bratra Matyáše. Podporoval alchymisty.

• Ruland, Martin mladší (zemř. 1611), z bavorské rodiny původně sídlící v Bratislavě; otec, Ruland starší (1532-1602), význačný Paracelsista, autor lékařských spisů, alchymistický lexikon byl zřejmě společným dílem

• Sendivoj, Michal (1566-1636), polský diplomat a alchymista

• Seton, Alexandr (zemř. 1604), anglický alchymista

• Seyler, Wenzel (17. stol.), pocházel z Čech, augustiniánský mnich, alchymista, pro Lepolda I. transmutoval s červeným práškem. Zachovalo se čtyřverší z roku 1675: „Z moci prášku Wenzela Seylera jsem byl ze zinku učiněn zlatem.“

• Sheppard, Harry Joseph (nar. 1914), anglický chemik, odborník na dějiny alchymie

• Scheele, Carl Wilhelm (1742-1786), švédský chemik, objevil kyslík nezávisle na Priestleyovi

• Sien-men C‘-kao, jeden z čínských Nesmrtelných; roku 215 př. n. I. po něm měl na císařský rozkaz pátrat jakýsi mistr Lu

• Soddy, Frederick (1877-1956), anglický chemik, zavedl termín izotop; Nobelova cena 1921 za práce v chemii radioaktivních látek

• Stephanos z Alexandrie (7. stol.n.l.), pozdní řecký alchymista

• Stapleton, Henry Ernest (1878-1962), anglický organický chemik; specialista na arabskou alchymii

• Stolcius, Daniel (zemřel mezi 1640 a 1660), český alchymista, 1618 se stává bakalářem na Pražské univerzitě. Obrázková kniha „Viridarium Chymickum“. Pocházel nejspíše z Kutné Hory. Spolupracoval na jedinečném díle měděných rytin s náměty alchymie. Stolcius napsal malý spis „Hermetická zahrádka“.

• Sun S‘-miao (6./7. stol.), taoistický alchymista považovaný za světce; žil v ústraní; prý se vyznal ve všech lécích a měl údajně návody na tisíc „kovů“

• Sii S‘ (3./2. stol. př.n.l.), čínský alchymista, roku 219 př. n. l. vedl výpravu na Ostrovy nesmrtelných (myšleno tím bylo Japonsko a tam zůstal, do Číny se nevrátil)

• S‘-chuang-ti (259-210 př.n.l.), čínský císař, zavedl psaní vlasovým štětcem na hedvábí

• Těšínský, Jan (14./15. stol.), český alchymista

• Thales z Mílétu (asi 624-asi 543 př.n.l.), jeden z nejstarších řeckých filozofů, živelný materialista; v matematice Thaletova věta

• Theophrastos Christianos (snad 8. nebo 9. stol.), údajný autor alchymistických veršů

• Theosebeia (snad 3. stol. n. l.), podle všeho současnice Zosimova, údajně kněžka a královna

• Tholde, Johann (16./17. stol.), říšský komoří a majitel podílů na solivarech v duryňském Frankenhausenu; vydavatel některých spisů Basila Valentina, např. Currus Triumphalis Antimonii (Triumfální vůz antimonu), 1602, německy 1604

• Thurneysser zum Thurn, Leonhard (1530-1596), metalurg, zlatník, botanik a léčitel; pocházel z Basileje

• Tollius, Jacobus (zemř. 1696), nizozemský lékař, chemik a filolog

• Trevisanus, hrabě Bernard z Trevisa (? 1406-?1490), Trevisanové byli bohatá benátsko-padovská rodina; lékař Bernardinus (zemř. 1383) byl snad předkem alchymisty; Trevisanova díla vydávána ještě v 18. stol.

• Trismosin, Salomon (15./16. stol.), hojně citovaný alchymista, jako postava nedoložený

• al-Vahšíja, Abú Bakr Ahmad ibn Alí an-Nabatí (9. stol.), arabský chemik

• Ventura, Laurentius (16. stol.), blíže neznámý alchymista; jeho knihu „O způsobu přistrojení kamene filozofického“ přeložil 1557 Rodovský

• Vrbna, hrabě Evžen Václav (1728-1789), český šlechtic, významný mecenáš alchymie

• Vřesovec z Vřesovic, Václav (1532-1583), český šlechtic a alchymista

• Wej Po-jang, buď alchymista ze 2. stol.n.l., nebo Lao-c‘, zakladatel taoismu, jenž žil kolem 300 př. n. I.

• Wöhler, Friedrich (1800-1882), německý chemik, roku 1828 se mu podařilo syntetizovat (zahříváním kyanatanu amonného) močovinu, látku pomocí níž vylučují savci ze svého těla nepotřebný dusík. To byl konec vitalistických představ, že ke vzniku organických látek je třeba jakási vitální síla (lat. vis vitalis) a nelze je z tohoto důvodu uměle připravit v laboratoři

• Zosimos z Panopole (3./4. stol.n.l.), encyklopedista helénistické alchymie

Jak se prováděly podvody

Johann Joachim Becher, portrét z roku 1675

Johann Joachim Becher (1625-1682) – v Nizozemsku požadoval milion stříbrných tolarů. Nejspíš neúspěšně. Podvod spočíval v tom, že stříbrné mince obsahovaly asi 1 promile zlata. Becher tvrdil, že dalším tavením vznikne zlato znovu. Zlato v prvním tavení bylo pouze odděleno. Při nepřesném vážení se zdálo, že transmutace na zlato je možná.

Wenzel Seyler, později Wenzel von Reinburg, v 17. stol. pro Leopolda I. provedl transmutaci velkého medailonu o váze 7 200 gramů. Ve 30. letech 20. století byl medailon analyzován jako slitina zlata, stříbra, mědi (6,4:5,7:1) s nepatrnými příměsemi cínu, zinku a železa. „Transmutace“ spočívala u slitiny vyrobeného podle tohoto složení v tom, že se na 20 minut ponořila do (zředěné?) kyseliny dusičné – povrchové vrstvy se rozpustily a zůstalo jen zlato. Na původním medailonu je dosud nazlátlá vrstva u pomořené části vidět.

Poznámka: Od starověku (doložena je kolem roku 2000 př.n.l.) byla ceněna přírodní slitina zlata a stříbra zvaná elektron (20-60% stříbra, vzhled světle nažloutlý až stříbřitě zářící). Není to dnešní elektron – slitina hliníku a hořčíku. Ve starověku se z přírodního elektronu dělaly mince až do doby Alexandra Velikého. Papyrus Leiden se zabývá jeho výrobou, spíše falšováním slitinami cínu, stříbra, rtuti, olova a mědi, často za přísady arsenu, který zesvětloval přítomnost mědi. Tyto slitiny nahrazovaly pravý elektron a měly sloužit k dvojnásobení nebo ztrojnásobení elektronu nebo zlata. Slovo „tinctura“ je jeden z výrazů k označení Lapis philosophorum – Kamene mudrců. Slovo tinctura má význam barvivo, slouží tedy k „barvení“ neušlechtilých kovů, aby vypadaly jako zlato. A to má hodně blízko k úsilí alchymistů. Mimořádná moc se přisuzovala také prstenům z elektronu.

Je to takřka beznadějné udržet časovou linii objevů v alchymii a ještě přidat něco zajímavého z osudů alchymistů. Pokusím se podat stručný přehled objevů souvisejících s alchymií jako původní obecnou přírodní vědou.