Esoterický a velmi stručný postup práce Velkého Díla

Esoterický a velmi stručný postup práce Velkého Díla

Pokud se rozhodneš připravit Kámen Mudrců, věz, že jen s pomocí tohoto návodu, bez rozsáhlých vědomostí, toho nedosáhneš. Tento má býti pouhou orientační pomůckou v spletitém labyrintu, ve velkém počtu obrazů, pomocí nichž jsou alchymistické operace popisovány.

Uvidíš, že až jednoho dne budeš rozumět přípravě Kamene, díky času stráveného namáhavým studiem, prací, svou vytrvalou pílí a díky své odvaze a víře, poznáš jakým požehnáním je existence této alchymické šifry, i v ní skrytého produktu - našeho Kamene.

Při přípravě Kamene Mudrců je největším Tajemstvím všech Tajemství samotná prima materia - prvotní matérie, prvotní Chaos, z kterého se Kámen (symbolizován též ohněm) rodí. Podle velkých alchymických autorit je touto matérií, zbylá část prvotního Chaosu, známa všem, snadno získatelná, ale je všemi opovrhována. „...Samotné metalické přírodě musí být pomoženo přírodou a skrze přírodu, to znamená jedině v minerální říši, kde sídlí metalické semeno, v níž také musíme hledat vlastní subjekt našeho umění.“ píše AEgidius de Vadis. K tomuto hledání prvotní matérie v metalické minerální říši, lze zde citovat tato slova Basilia Valentina:

„Nakolik je kovová esence pravou matérií, kterou lze povznést od nejnižšího k nejvyššímu, pochopí jedině ti, kdož ji opravdu znají, kdežto neznalí se právě v tomto směru mýlí, klamně se domnívajíce, že tato esence má být extrahována z kovů, a proto se také zbytečně namáhají, týrajíce je a nutíce je, aby se staly dokonalými; i toto je sofisma, svádějící na scestí, protože takováto extrakce z nedokonalých kovů se jim nikdy nepodaří. Pokud se ale přesto pokusí separovat šťávu působením ohně, tato jim vyprchá, a esence sama shoří spolu se zemí. Stejně dopadnou, pokoušejí-li se separovat esenci z nedokonalých kovů pomocí kyselin, arseniku, živé vody nebo louhu, neboť esence ani šťáva nesnese působení heterogenní vlhkosti a dochází pak k jejich úplnému zničení. Kovová vlhkost nevyžaduje ani nesnáší nic cizího, a proto se heterogenní substance s kovovou šťávou nespojují, naopak, ulétají pryč, čímž vzniká zcela sofistický stav, před kterým tě musím znovu důrazně varovat.

Proto staří pravili, že živoucí síra je pouze v kovech, a z téhož důvodu nazývali kovovou šťávu živým stříbrem; ty však nespoléhej na jména, jež jsou jí dávána. Je to rovněž orel s rozpjatými křídly, znázorňující elementární oheň spolu s jeho elementární šťávou.“

Podobně hovoří o rodičích Kamene (viz Smaragdová deska: Slunce je tomu otcem a měsíc matkou.), tedy o našem zlatě a stříbře i Fulcanelli:

„...nechceme tím říci, že je třeba absolutně zavrhnout zlato a stříbro, ani netvrdíme, že ony kovy jsou z Díla mistry vědy vyloučeny. Bratrsky však upozorňujeme učedníka, že do kompozice merkura nevstupuje ani zlato ani stříbro, dokonce ani modifikované. A kdybychom přesto objevili u starých autorů opačné tvrzení, nezapomeňme na to, že Adepti jako Philaletha, Basil Valentin, Nicolas Flamel a Trevisan vždy mají na mysli zlato a stříbro filosofické, s nimiž vzácné kovy nemají pranic společného.“

Vezmi tedy síru neboli naše zlato a rtuť neboli naše živé stříbro. Je též nutno znát a použít prostředníka síry a rtuti; je jím sůl, v podobě suché vody - tato voda je naším tajným ohněm nebo jej obsahuje a bez kterého není možné uskutečnit spojení našich dvou přirozeností - merkura a síry.

Když připravíš tento Rebis je nutné vložit jej do pevné, tlustostěnné, skleněné baňky či fióly, zatavit hrdlo, aby nic neuniklo a toto filozofické vejce vložit do „inkubátoru“ - speciální pece, již zmíněného Athanoru, aby bylo umožněno spojení složek Rebisu.

Začni vejce zahřívat a postupně, velmi pomalu, zvyšuj teplotu. Za počáteční teplotu se považuje 36 - 40°C, tedy teploty blízké teplotě člověka. Zvláště v této fázi, kdy materie zčerná a začíná hnít, je nutno zachovat krajní opatrnosti, neboť látka v peci se stává prudkým jedem, ohrožujícím alchymistu. Může se velice snadno stát, že baňka exploduje nečekaně mohutným výbuchem. Ne nadarmo je matérie alchymisty nazývá drakem chrlícím oheň.

Ačkoli během zrání a vývoje Kamene matérie prochází mnoha barevnými nuancemi, Mistři se omezují na čtyři základní barvy (či květy), které jsou jasnější a stálejší než ostatní. Jsou to: černá, bílá, žlutá a červená. Pokud se objeví červená barva před černí hniloby, je to znamení, že oheň byl zpočátku příliš silný a že dílo je takto zkaženo. Matérie jinak prochází, těmito barevnými přeměnami, které jsou nazývány Režimy, jichž vládnutí se symbolicky ujímají planetární kovy. Těchto sedm režimů se též nazývá Velký týden.

1. Režim merkurův - hmota mění barvu, až konečně zčerná. Páry stoupají, kondenzují se a opět padají ke dnu na pevnou látku.

2. Režim saturnův - hmota je černá, rozteklá, vaří se a později tuhne.

3. Režim jupiterův - matérie pomalu přechází v běl, tedy šedne, nakonec se objeví bělost v podobě malých nitek jako vlasy.

4. Režim lunární - dokonalá bělost, látka se zpevňuje a opět kapalní až nabyde podoby malých „sněhových“ krystalů a zrnek.

5. Režim venušin - hmota přechází z běli do zeleně, roztéká se a bobtná.

6. Režim marsův - látka se „vysušuje“ (fixuje), barva je postupně žlutá, kterážto později tmavne, až je žlutohnědá (nabývá zbarvení sražené krve).

7. Režim sluneční - matérie se „obléká“ do vítězného, nádherného lesklého šarlatu; Kámen je hotov a má podobu drobných krystalků či zrnek červené barvy.

Takový je tedy proces přípravy Kamene Mudrců. Anebo, jinými slovy, které píše Fulcanelli v Tajemství katedrál: „...Zhotovte tedy napřed svou nádobu, potom směs; hermeticky ji zapečeťte, aby duch nevyexhaloval: zahřívejte to vše podle Umění až do úplné kalcinace. Potom vezměte čistý díl získané práškovité směsi a uzavřete do téže nádoby. Třikráte reiterujte a nevzdávejte díky nám, ale Stvořiteli, jemuž jedinému díkuvzdání náleží...“

Dovoluji si ještě, nežli tento spis zakončím, vyslovit několik důležitých poznatků k prvotní matérii, pomocí analogických příkladů z běžného života, aniž bych porušil panenské Tajemství. Tak například Basil Valentin učí: „filosofický kámen vzniká týmž způsobem, jakým venkované vyrábějí máslo“, tedy stloukáním smetany, která představuje našeho filosofického merkura. A není snad smetana nejlepší částí mléka? Umělec tedy musí veškerou pozornost zaměřit na extrakci tohoto merkura, který je získáván na povrchu směsi jakoby sbíráním smetany.

Čtenář, který je více seznámen se symbolickým označováním materií jistě ví, že mléko rovněž značí merkuriální substanci! Ano, narážíme zde na tajemství dvou merkurů, bez jehož rozluštění práci nelze přivést ke zdárnému konci. Jak píše Fulcanelli: „Musíme vědět, že rozpouštědlo nebo obecný merkur je výsledkem práce přírody, zatímco merkur mudrců je výrobkem umění...“

Nebo lze též použít, podle mého názoru ještě vhodnějšího, analogického příkladu podobné potraviny, kterou je sýr. Mnozí jistě ani netuší, že jméno tohoto chutného produktu, který se rovněž vyrábí z mléka, není náhodně podobné názvu jednoho z přirozeností (či principů): síry. Abych ještě více podpořil tuto svou úvahu, uvádím zde (a můžete se o tom přesvědčit sami): ještě v devatenáctém století chemici psali název tohoto prvku s tvrdým y, tedy sýra, jakkoli to nyní podivně vypadá. Sýr - síra, označují zde tedy stejnou podstatu, nikoli co do chemické kvality či fyzikální podobnosti, ale co do způsobu výroby.

Víme, že sýr, podobně jako naše síra, se vyrábí z tvarohu, který představuje našeho merkura, a tento tvaroh se vyrábí z mléka, které rovněž symbolizuje merkura. Netřeba snad zdůrazňovat vzájemný rozdíl těchto merkurů. Aby však tvaroh vznikl, je nutno přidat do mléka tzv. syřidlo, látku, která způsobí sražení bílkovin mléka a právě tak vzniká náš tvaroh. Složení sířidla v mlékárenském průmyslu je jasné, avšak příprava našeho syřidla je dalším z mnoha tajemství, se kterými se při průchodu labyrintem setkáváme.

Co se pak z tvarohem dělá dále? Vytvarují se z něho „kola“ či „ingoty“ a tyto se nechávají zrát, v temnotě sklepa, po určitý čas a při správné teplotě. Aby byl sýr chutný a aby správně dozrál, je důležité jej neustále kontrolovat a hlídat. Rovněž se nesmí do místnosti, kde zraje dostat různé plísně, musí se tedy nechávat zrát takřka ve sterilních podmínkách, dobře odloučený od okolního prostředí a též je nutno jej před výrobou osolit, aby nebyl planý.

Dosti však chemicko-technologické přednášky na téma mléčných výrobků, kterou jsem se nechal tak trochu unést, kromě poslední poznámky: Podle dřívějšího postupu se, zvláště při výrobě sýrů s ušlechtilou plísní, jako je např. známý Hermelín, musela nová várka, tvaroh, naočkovat starším, zralým sýrem (dnes se očkuje přímo plísňovými kulturami), podobně, jako se do těsta při přípravě chleba přidává kvásek, aby před pečením nakynulo. Náš zralý sýr se tedy znovu setkává s tvarohem a tuto operaci, kterou je nutno často opakovat a neobávat se opakovaně „napájet zemi její vodou a tolikrát ji i vysušovat“, proto Flamel nazval koupelemi.

A právě proto, dávní mudrci tvrdili, že náš Kámen se vyrábí pouze ze dvou látek, tedy merkura a síry, našeho tvarohu a sýru a z ničeho jiného! Protože sůl je látka, která vzniká stykem dvou předchozích, tedy merkura a síry a proto ji tedy i Rebis obsahuje. Je to jejich dítě, ještě nenarozené, které později vytryskne ze skály, a též, protože známá reakce kyseliny a zásady rovněž poskytuje sůl.

Vše podstatné bylo řečeno.

Poznámka: stejně jako v minulém spise jsou jména Adeptů (těch, kteří připravili Kámen Mudrců), vyznačena tučně. Fulcanelli je v celém spise taktéž uvažován jako Adept.