(CLAVICULA SALOMONIS)
NYNÍ POPRVÉ PŘELOŽENO A VYDÁNO
ZE STARÝCH RUKOPISŮ
BRITSKÉHO NÁRODNÍHO MUZEA V LONDÝNĚ
S. LIDDELLEM MAC GREGOREM MATHERSEM
jenž je autorem „ODHALENÉ KABALY“, „TAROTU“, atd.
George Redway, London
1888
Před presentací tohoto proslulého magického díla studentům okultních věd je nutno učinit několik předběžných poznámek.
Šalamounův klíč, kromě ořezané a nekompletní kopie, publikované ve Francii v 17. století, ještě nebyl nikdy vydán a po staletí zůstával v rukopisné podobě nepřístupný všem, kromě několika šťastlivců, jimž byla zpřístupněna i ta nejvnitřnější zákoutí velkých knihoven. A proto se cítím nanejvýše poctěn tím, že budu ten, na koho padl los osudu a vynese toto dílo na světlo světa.
Jakožto prazdroj a zásobárna kabalistické magie i pramen většiny ceremoniální magie středověku, byl „Klíč“ vždy velmi oceňován okultními pisateli jako práce nejvyšší autority, významný byl i v současnosti pro Eliphase Léviho, který ho použil jako model ke svému proslulému dílu „Dogma a rituál vysoké magie“, jež je na tomto založeno. Pro zasvěceného Léviho čtenáře, musí být evidentní, že Klíč Šalamounův byl jeho studijním učebným textem a na konci této knihy také podávám fragment ze starobylého hebrejského rukopisu „Klíče Šalamounova“, přeloženého a publikovaného v Léviho „Okultní filosofii,“ stejně jako invokaci nazvanou „Kabalistická invokace Šalamounova,“ která je velmi podobná jedné z invokací První Knihy, jsouc konstruována stejným způsobem na schematu Sefirot.
Historie hebrejského originálu „Šalamounova klíče“ je podána v Úvodu, ale jsou všechny předpoklady domnívat se, že pravá historie je nadobro ztracena. Tuto záležitost podrobněji popisuje Christian, žák Léviho, ve svém díle „Historie de la Magie“.
Nevidím žádný důvod pochybovat o tradici, která spojuje autorství „Klíče“ s králem Šalamounem neboť mezi jinými i židovský historik Josephus, speciálně zmiňuje magické práce přisuzované tomuto monarchovi. Toto je potvrzeno mnoha východními tradicemi a jeho magická dovednost je často zmiňována v Arabských nocích.
Jsou ale také bohužel dvě díla černé magie – Grimoirium Verum a Clavicola di Salomone ridolta, jež jsou též přisuzována Šalamounovi a v některých případech jsou směšována s „Klíčem“, ovšem nemají s ním opravdu, co do činění, jsou plny zlé magie a praktické studenty před nimi důrazně varuji.
Máme zde i další práci nazvanou „Lemegeton neboli Menší klíč krále Šalamouna“, která je plna pečetí různých duchů, ale nelze ji zaměňovat s prezentovanou knihou, ačkoli je velice hodnotná ve svém vlastním okruhu působnosti.
Při editaci tohoto svazku jsem vynechal jeden nebo dva experimenty zabývající se černou magií, které jsou evidentně odvozeny z již zmíněních goetických prací. Musím opět varovat praktikujícího magika před použitím krvavých modliteb, pentaklů, vykuřovadel, protože správně použity, jsou schopny tvůrce nebezpečně směřovat na zlou stezku. Nechť je ten, kdo se navzdory důraznému varování rozhodne pracovat pro zlo, ujištěn tím, že toto se mu vrátí a bude zasažen tzv. zpětným odrazem.
Tato práce je uspořádána z několika starobylých rukopisů Britského muzea. Všechny se jeden od druhého liší v různých bodech, některé něco oproti druhým opomíjejí, ale všechny se vyznačují jednou věcí, a to je mrzké valchování hebrejských slov kvůli ignoranci překladatelů. Většinou se to vyskytuje v pantaklech, kde je hebrejština nejhorší, písmena jsou tak mizerně přepsána, že jsou v mnoha případech nerozšifrovatelná a několik let část mé práce spočívalo v opravování a dosazování správných hebrejských a magických charakterů pantaklů do původního stavu. Studující se může pročež bezpečně spolehnout na jejich podobu neboť jsou nyní téměř opraveny, jak jen to bylo možné. Všude, kde to šlo, opravil jsem hebrejská a magická jména v zaklínáních a pantaklech. V pár případech, kde to nešlo udělat, podal jsem je v obvyklé formě, pečlivě porovnávaje jeden manuscript s druhým. Kapitoly jsou v každém rukopise tříděny trochu jinak, v některých případech je obsah přeházen atd. Kde bylo nutno, přidal jsem vysvětlující poznámky.
Rukopisy z kterých je toto dílo uspořádáno jsou: Add.MSS., 10,862; Sloane MSS.,1307 a 3091; Harleian MSS.,3981; King´s MSS.,288 a Lansdowne MSS.,1202 a 1203; celkově 7 kodexů.
Ze všech nejstarší je 10,862 Add. MSS datován okolo konce 16. stol.; Harleian je pravděpodobně z prostředku 17. stol.; ostatní jsou poněkud pozdějšího data.
Add. MSS. 10,862 je psán ve stažené latině a je těžké ho číst, ale obsahuje kapitoly, jež jsou jinde vynechány a také důležitý Úvod. Je trochu stručný, co se týče textu. Titul je krátký, jednoduše „Klíč Šalamounův, přeloženo z Hebrejského jazyka do latiny“. Přesná kopie signatur z tohoto MS. je podána na figuře 93. Pantakly jsou velmi špatně vytažené.
3981 Harleian MSS.; 288 King´s MSS.; a 3091 Sloane MSS., jsou podobné a obsahují stejnou látku a hodně podobný text, ale poslední MS. má mnoho chyb transkripce. Všechny jsou ve francouzštině. Zaklínání a náplň slov jsou mnohem obsažnější než 10,867 Add. MSS. a 1202 Landsdowne MSS. Titul „Klíč Šalamouna krále Hebrejců", přeloženo z Hebrejského jazyka do italštiny Abrahamem Colornem, řádem jeho nejjasnější Výsosti z Mantua a nyní převeden i do francouzštiny.“ Pantakly jsou mnohem lépe barevně vytaženy a v případě 3091 Sloane MSS., dokonce zlatě a stříbrně.
1307 Sloane MSS. je v italštině; název zní „La Clavicola di Salomone Redotta et epilogata nella nostra materna lingua sel dottissimo Gio Peccatrix. Je to plné černé magie a je zde promíchán Klíč Šalamounův s dvěma již zmiňovanými černomagickými knihami. Pantakly jsou špatně vytaženy. Je zde, avšak podána část Úvodu 10,862 Add. MSS. a je to pouze další rukopis, který je počátkem dalších italských verzí, které se připojují k původnímu textu a titul pak nese název „Zecorbenei“.
1202 Lansdowne MSS. „Pravé klíče krále Šalamouna by Armadel.“ Toto je překrásně psáno s malovanými iniciálami. Pantakly jsou pečlivě vytaženy barevnými inkousty. Je více zhuštěného stylu, ale vypouští několik kapitol. Ke konci jsou některé krátké výtažky z Grimoirium Verum s pečetěmi zlých duchů, které nespadají do čistého „Klíče Šalamounova“ a proto je nepodávám. Klíč evidentně spadá pod klasifikaci ne více než dvou knih.
1203 Landsdowne MSS. „Pravé Klíče Šalamounovy přeložené z hebrejštiny do Latinského jazyka rabínem Abognazarem (?Aben Ezra?).“ Rukopis je ve francouzštině, s nádherně psanými tištěnými písmeny a pantakly jsou pečlivě vytaženy barevnými inkousty. Ačkoli obsahuje podobnou látku jako ostatní, uspořádání je úplně odlišné, vše je v jedné knize a text dokonce není rozdělen ani do kapitol.
Starobylost planetárních pečetí je dokázána faktem, že mezi gnostickými talismany v Briském muzeu, nalezneme měděný prsten se znamením Venuše, které je přesně to samé, jako to podané ve středověkých magických písemnostech.
Kde jsou odkazy na Žalmy, podávám ve všech případech anglické (české) číslování a ne hebrejské.
Na některých místech jsem nahradil slovo AZOTH za „Alpha a Omega“, např. na čepeli nože s černou rukojetí, figura 62. Mohu poznamenat, že v mnoha případech může být namísto magického nože užit magický meč.
Závěrem bych se chtěl ještě zmínit, pro informovanost ne-hebraistů, že hebrejština je psána zprava doleva a souhlásková povaha hebrejské abecedy, vyžaduje psaní méně písmen, než angličtina (čeština), k vyjádření toho samého slova.
Využívám této příležitosti abych tímto vyjádřil své poděkování Dr. Wynnu Westcottovi za cennou asistenci, kterou mi poskytl při rekonstrukci hebrejských pantaklů.
Předběžná rozprava Z Lansdowne MSS. 1203 „Pravé Klíče Šalamounovy přeložené z hebrejštiny do Latinského jazyka rabínem Abognazarem¹.“
Každý v současnosti ví, že Šalamoun odnepaměti vlastnil znalosti, které mu poskytl anděl, jemuž se jevil býti poslušným a oddaným. Návdavkem získal dar moudrosti, který žádal a štědře dosáhl i dalších mocí, díky kterým cenné znalosti zůstaly zachovány a nebyly pohřbeny zároveň s jeho tělem. Jsa, jak se říká, blízko svého konce, odkázal svému synu Roboamovi testament, jenž obsahoval všechnu moudrost, kterou vlastnil před smrtí. Rabíni, kteří po jeho smrti pečlivě pečovali o předané vědomosti, nazvali tuto závěť Clavicle neboli Klíč Šalamounův. Obsah vyryli do kusů stromové kůry, zatímco pantakly byly vytlačeny hebrejskými písmeny na destičky z mědi, tak aby mohly být pečlivě uchovávány v chrámu, jenž nechal moudrý král postavit.
Tento testament byl v dávných dobách přeložen z hebrejštiny do latiny rabim Abognazarem, který ho přivezl do provensálského města Arles, kde tento starobylý hebrejský Clavicle, dá se říci spíše jeho přesný překlad, pozoruhodnou šťastnou náhodou padl, po zničení Židů v tomto městě, do rukou arcibiskupa arlesského,. Biskup rukopis přeložil z latiny do obecného jazyka ve stejné podobě, bez jediné změny či rozšíření originálního překladu z hebrejštiny.
¹ Předpokládám, že zde musí být chyba za „Aben Ezra.“