Klíč Krále Šalamouna (CLAVICULA SALOMONIS)

Klíč Krále Šalamouna                

(CLAVICULA SALOMONIS)

NYNÍ POPRVÉ PŘELOŽENO A VYDÁNO
ZE STARÝCH RUKOPISŮ
BRITSKÉHO NÁRODNÍHO MUZEA V LONDÝNĚ

S. LIDDELLEM MAC GREGOREM MATHERSEM

jenž je autorem „ODHALENÉ KABALY“, „TAROTU“, atd.

George Redway, London

1888

Slovo úvodem

Před presentací tohoto proslulého magického díla studentům okultních věd je nutno učinit několik předběžných poznámek.

Šalamounův klíč, kromě ořezané a nekompletní kopie, publikované ve Francii v 17. století, ještě nebyl nikdy vydán a po staletí zůstával v rukopisné podobě nepřístupný všem, kromě několika šťastlivců, jimž byla zpřístupněna i ta nejvnitřnější zákoutí velkých knihoven. A proto se cítím nanejvýše poctěn tím, že budu ten, na koho padl los osudu a vynese toto dílo na  světlo světa.

Jakožto prazdroj a zásobárna kabalistické magie i pramen většiny ceremoniální magie středověku, byl „Klíč“ vždy velmi oceňován okultními pisateli jako práce nejvyšší autority, významný byl i v současnosti pro Eliphase Léviho, který ho použil jako model ke svému proslulému dílu „Dogma a rituál vysoké magie“, jež je na tomto založeno. Pro zasvěceného  Léviho čtenáře, musí být evidentní, že Klíč Šalamounův byl jeho studijním učebným textem a na konci této knihy také podávám fragment ze starobylého hebrejského rukopisu „Klíče Šalamounova“, přeloženého a publikovaného v Léviho „Okultní filosofii,“ stejně jako invokaci nazvanou „Kabalistická invokace Šalamounova,“ která je velmi podobná jedné z invokací První Knihy, jsouc konstruována stejným způsobem na schematu Sefirot.

Historie hebrejského originálu „Šalamounova klíče“ je podána v Úvodu, ale jsou všechny předpoklady domnívat se, že pravá historie je nadobro ztracena. Tuto záležitost podrobněji popisuje Christian, žák Léviho, ve svém díle „Historie de la Magie“.

Nevidím žádný důvod pochybovat o tradici, která spojuje autorství „Klíče“ s králem Šalamounem neboť mezi jinými i židovský historik Josephus, speciálně zmiňuje magické práce přisuzované tomuto monarchovi. Toto je potvrzeno mnoha východními tradicemi a jeho magická dovednost je často zmiňována v Arabských nocích.

Jsou ale také bohužel dvě díla černé magie – Grimoirium Verum a Clavicola di Salomone ridolta, jež jsou též přisuzována Šalamounovi a v některých případech jsou směšována s „Klíčem“, ovšem nemají s ním opravdu, co do činění, jsou plny zlé magie a praktické studenty před nimi důrazně varuji.

Máme zde i další práci nazvanou „Lemegeton neboli Menší klíč krále Šalamouna“, která je plna pečetí různých duchů, ale nelze ji zaměňovat s prezentovanou knihou, ačkoli je velice hodnotná ve svém vlastním okruhu působnosti.

Při editaci tohoto svazku jsem vynechal jeden nebo dva experimenty zabývající se černou magií, které jsou evidentně odvozeny z již zmíněních goetických prací. Musím opět varovat praktikujícího magika před použitím krvavých modliteb, pentaklů, vykuřovadel, protože správně použity, jsou schopny tvůrce nebezpečně směřovat na zlou stezku. Nechť je ten, kdo se navzdory důraznému varování rozhodne pracovat pro zlo, ujištěn tím, že toto se mu vrátí a bude zasažen tzv. zpětným odrazem.

Tato práce je uspořádána z několika starobylých rukopisů Britského muzea. Všechny se jeden od druhého liší v různých bodech, některé něco oproti druhým opomíjejí, ale všechny se vyznačují jednou věcí, a to je mrzké valchování hebrejských slov kvůli ignoranci překladatelů. Většinou se to vyskytuje v pantaklech, kde je hebrejština nejhorší, písmena jsou tak mizerně přepsána, že jsou v mnoha případech nerozšifrovatelná a několik let část mé práce spočívalo v opravování a dosazování správných hebrejských a magických charakterů pantaklů do původního stavu. Studující se může pročež bezpečně spolehnout na jejich podobu neboť jsou nyní téměř opraveny, jak jen to bylo možné. Všude, kde to šlo, opravil jsem hebrejská a magická jména v zaklínáních a pantaklech. V pár případech, kde to nešlo udělat, podal jsem je v obvyklé formě, pečlivě porovnávaje jeden manuscript s druhým. Kapitoly jsou v každém rukopise tříděny trochu jinak, v některých případech je obsah přeházen atd. Kde bylo nutno, přidal jsem vysvětlující poznámky.

Rukopisy z kterých je toto dílo uspořádáno jsou: Add.MSS., 10,862; Sloane MSS.,1307 a 3091; Harleian MSS.,3981; King´s MSS.,288 a Lansdowne MSS.,1202 a 1203; celkově 7 kodexů.

Ze všech nejstarší je 10,862 Add. MSS datován okolo konce 16. stol.; Harleian je pravděpodobně z prostředku 17. stol.; ostatní jsou poněkud pozdějšího data.

Add. MSS. 10,862 je psán ve stažené latině a je těžké ho číst, ale obsahuje kapitoly, jež jsou jinde vynechány a také důležitý Úvod. Je trochu stručný, co se týče textu. Titul je krátký, jednoduše „Klíč Šalamounův, přeloženo z Hebrejského jazyka do latiny“. Přesná kopie signatur z tohoto MS. je podána na figuře 93. Pantakly jsou velmi špatně vytažené.

3981 Harleian MSS.; 288 King´s MSS.; a 3091 Sloane MSS., jsou podobné a obsahují stejnou látku a hodně podobný text, ale poslední MS. má mnoho chyb transkripce. Všechny jsou ve francouzštině. Zaklínání a náplň slov jsou mnohem obsažnější než 10,867 Add. MSS. a 1202 Landsdowne MSS. Titul „Klíč Šalamouna krále Hebrejců", přeloženo z Hebrejského jazyka do italštiny Abrahamem Colornem, řádem jeho nejjasnější Výsosti z Mantua a nyní převeden i do francouzštiny.“ Pantakly jsou mnohem lépe barevně vytaženy a v případě 3091 Sloane MSS., dokonce zlatě a stříbrně.

1307 Sloane MSS. je v italštině; název zní „La Clavicola di Salomone Redotta et epilogata nella nostra materna lingua sel dottissimo Gio Peccatrix. Je to plné černé magie a je zde promíchán Klíč Šalamounův s dvěma již zmiňovanými černomagickými knihami. Pantakly jsou špatně vytaženy. Je zde, avšak podána část Úvodu 10,862 Add. MSS. a je to pouze další rukopis, který je počátkem dalších italských verzí, které se připojují k původnímu textu a titul pak nese název „Zecorbenei“.

1202 Lansdowne MSS. „Pravé klíče krále Šalamouna by Armadel.“ Toto je překrásně psáno s malovanými iniciálami. Pantakly jsou pečlivě vytaženy barevnými inkousty. Je více zhuštěného stylu, ale vypouští několik kapitol. Ke konci jsou některé krátké výtažky z Grimoirium Verum s pečetěmi zlých duchů, které nespadají do čistého „Klíče Šalamounova“ a proto je nepodávám. Klíč evidentně spadá pod klasifikaci ne více než dvou knih.

1203 Landsdowne MSS. „Pravé Klíče Šalamounovy přeložené z hebrejštiny do Latinského jazyka rabínem Abognazarem (?Aben Ezra?).“ Rukopis je ve francouzštině, s nádherně psanými tištěnými písmeny a pantakly jsou pečlivě vytaženy barevnými inkousty. Ačkoli obsahuje podobnou látku jako ostatní, uspořádání je úplně odlišné, vše je v jedné knize a text dokonce není rozdělen ani do kapitol.

Starobylost planetárních pečetí je dokázána faktem, že mezi gnostickými talismany v Briském muzeu, nalezneme měděný prsten se znamením Venuše, které je přesně to samé, jako to podané ve středověkých magických písemnostech.

Kde jsou odkazy na Žalmy, podávám ve všech případech anglické (české) číslování a ne hebrejské.

Na některých místech jsem nahradil slovo AZOTH za „Alpha a Omega“, např. na čepeli nože s černou rukojetí, figura 62. Mohu poznamenat, že v mnoha případech může být namísto magického nože užit magický meč.

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit, pro informovanost ne-hebraistů, že hebrejština je psána zprava doleva a souhlásková povaha hebrejské abecedy, vyžaduje psaní méně písmen, než angličtina (čeština), k vyjádření toho samého slova.

Využívám této příležitosti abych tímto vyjádřil své poděkování Dr. Wynnu Westcottovi za cennou asistenci, kterou mi poskytl při rekonstrukci hebrejských pantaklů.

Předběžná rozprava Z Lansdowne MSS. 1203 „Pravé Klíče Šalamounovy přeložené z hebrejštiny do Latinského jazyka rabínem Abognazarem¹.“

Každý v současnosti ví, že Šalamoun odnepaměti vlastnil znalosti, které mu poskytl anděl, jemuž se jevil býti poslušným a oddaným. Návdavkem získal dar moudrosti, který žádal a štědře dosáhl i dalších mocí, díky kterým cenné znalosti zůstaly zachovány a nebyly pohřbeny zároveň s jeho tělem. Jsa, jak se říká, blízko svého konce, odkázal svému synu Roboamovi testament, jenž obsahoval všechnu moudrost, kterou vlastnil před smrtí. Rabíni, kteří po jeho smrti pečlivě pečovali o předané vědomosti, nazvali tuto závěť Clavicle neboli Klíč Šalamounův. Obsah vyryli do kusů stromové kůry, zatímco pantakly byly vytlačeny hebrejskými písmeny na destičky z mědi, tak aby mohly být pečlivě uchovávány v chrámu, jenž nechal moudrý král postavit.

Tento testament byl v dávných dobách přeložen z hebrejštiny do latiny rabim Abognazarem, který ho přivezl do provensálského města Arles, kde tento starobylý hebrejský Clavicle, dá se říci spíše jeho přesný překlad, pozoruhodnou šťastnou náhodou padl, po zničení Židů v tomto městě, do rukou arcibiskupa arlesského,. Biskup rukopis přeložil z latiny do obecného jazyka ve stejné podobě, bez jediné změny či rozšíření originálního překladu z hebrejštiny.

¹ Předpokládám, že zde musí být chyba za „Aben Ezra.“

Úvod I.

Z rukopisu 10862, „Klíč Šalamounův,“ přeloženého do latiny z hebrejského idiomu.

Ó můj syne Roboame, uchovej moudrost mých slov, vida, že Já, Šalamoun jsem ji obdržel od našeho Pána.    Tu odvětil Roboam a řekl: „Čím jsem si zasloužil následovat v těchto věcech příkladu svého otce Šalamouna, jenž byl shledán hoden, aby obdržel znalosti všech živoucích tvorů skrze učení Anděla Páně“?    I Šalamoun řekl: „Naslouchej, Ó, můj synu a přijmi mé povídání i uč se zázrakům Boha. Neboť, jisté noci, uloživ se k spánku, volal jsem nejsvětější Jméno Boží, IAH a modlil se k Nevysvětlitelné Moudrosti a když jsem začal zavírat své oči, zjevil se mi anděl Páně Homadiel, zdvořile mluvě o mnoha věcech i řekl: Slyš Ó, Šalamoune! tvá modlitba k Nejvyššímu nebyla marná, protože jsi nic po celý život nežádal, ani žádná bohatství, ani duše svých nepřátel, ale pouze jenom pro sebe moudrost ke konání spravedlnosti. Takto pravil Pán: „V souladu s tvými slovy, dána tobě moudrost i porozumění ducha, které nebylo nikomu dáno před tebou a ani po tobě nebude dáno nikomu.    Když jsem pochopil řeč, která byla ke mně učiněna, zjistil jsem, že je ve mne znalost všech bytostí, věcí, jež jsou na nebesích i věcí, jež jsou pod nebesy. I uviděl jsem, že všechny písemnosti a moudrost současného věku jsou marné a nicotné a žádný člověk není dokonalý. Vytvořil jsem určitou práci kde jsem vyzkoušel tajemství tajemstvích, a ve které jsem tato uchoval utajena a také jsou zde skryta všechna tajemství všelikého druhu magického umění různých mistrů. Jedná se o tajemství nebo experimenty, zejména v těch vědách jež mají po uskutečnění nějaký význam či cenu. Některé jsem také podal i v tomto Klíči, jako např. klíč otevírající poklady, tak i tento Klíč může naučit znalost a porozumění magickému umění i vědám.    Pročež Ó, můj synu! smíš se seznámit s každým mým experimentem i experimenty druhých. Nechť jsou všechny věci správně připraveny tak, jak byly správně stanoveny mnou, dny a hodiny a vše, co je nutné, protože bez toho by se mohla do mé práce vloudit faleš a marnost. V ní jsou skryta všechna tajemství a mystéria, která mohou být prováděna i ty, která jsou připravena a týkají se jednotlivé divinace nebo jednotlivého experimentu. To samé si myslím, co se týče všech věcí, které jsou v universu a které byly, jsou a budou v budoucnosti.    Pročež, Ó, můj synu Roboame, vedu tě svým požehnáním, jež očekáváš od svého otce, abys vytvořil slonovinovou schránku a v tomto místě drž a schovávej tento můj Klíč a až já odejdu ke svým otcům, snažně tě prosím, umísti tuto schránku vedle mně do mé hrobky, aby v příštích dobách nemohlo toto dílo padnout do rukou někomu zkaženému. A jak Šalamoun poručil, tak se stalo.    A proto lidstvo čekalo dlouhý čas, než přišli k hrobce jistí babylónští filosofové. Poradili se a rozhodli, že hrobku obnoví do původního stavu. S určitým počtem lidí hrobku vykopali a zrenovovali a při té příležitosti nalezli slonovinovou schránku, ve které objevili Klíč tajemství. Zaradovali se a schránku otevřeli, ale nikdo z nich nedokázal porozumět kvůli záhadnosti slov, jejich okultnímu uspořádání, skrytému smyslu charakterů a znalostí, protože nebyli hodni vlastnit takovýto poklad.    Pak povstal jeden z nich, více ctihodný (než ostatní), v obou ohledech bohů a z důvodu jeho věku, jenž se Iohé Grevis¹ jmenoval a řekl ostatním: „Jestliže nepřijdeme a nepožádáme o interpretaci Pána se slzami a prosbami, nikdy nevstoupíme do tohoto vědění.
A pak když všichni odešli na svá lože, Iohé namísto toho padl tváří na zem, začal lkát a tluče se do prsou, řekl:
„Čím jsem si zasloužil pohled, kdy tolik lidí není schopno ani porozumět ani interpretovat tyto vědomosti, přestože dosud nebylo žádné tajemné věci v přirozenosti, jež by přede mnou Pán skrýval? Nač je tolik těchto slov tak nejasných? Proč jsem tak nevědoucí?“    A pak padl na kolena s nataženýma rukama k nebesům řka:
„Ó Bože, Stvořiteli všeho, Ty, Jenž znáš všechny věci, Jenž dal tak velikou Moudrost Šalamounovi, synu krále Davida, poskytni mi, snažně prosím Tebe, Ó Svatý Všemohoucí a Nepopsatelný Otče, moc nad touto moudrostí, tak, abych se za pomoci Tebe stal hoden dosáhnout k porozumění tohoto Klíče tajemství.“    I okamžitě se mi zjevil anděl Páně, řka:
„Nezapomeň, že jestliže se ti zjevila tajemství Šalamounova skryta a nesrozumitelna, tak si Pán přál, aby takováto moudrost nepadla do rukou zkaženým lidem. Pročež se ptám, slíbíš mi, že nikdy nebudeš svolný k tomu, aby tak obrovská moudrost přešla k jakémukoli živému stvoření a že když už toto komukoli odhalíš, upozorníš ho, že musí držet tato tajemství sám pro sebe, jinak budou zprofanována a ztratí veškerý efekt?“    A Iohé odpověděl: „Slibuji Ti, že nic nikomu neodhalím, ochrániv důstojnost našeho Pána s velkou ukázněností, kajícností, mlčenlivostí a vírou“.    Pak odpověděl anděl: „Jdi a čti Klíč, jeho slova, jež byla veskrze nejasná, ti budou vyjevena.    Poté anděl vystoupal k nebesům v plameni ohně.    Tedy Iohé byl potěšen, pak pracoval s čistou myslí a porozuměl tomu, co anděl Páně řekl. Náhle uviděl, že Klíč Šalamounův se změnil, takže se mu vše najednou zdálo jasné a srozumitelné. I Iohé pochopil, že práce může padnout do rukou ignoranta a řekl: „Zaklínám toho, do jehož rukou se toto tajemství může dostat, mocí a moudrostí našeho Stvořitele, že všechny věci, které si přeje či zamýšlí, musí provádět tak, aby se tento poklad nedostal k nehodnému či nečestnému člověku, hlupákovi nebo osobě, která neprojevuje bázeň Boží. Neboť jedná-li jinak, žádám Boha, aby nehodnému nikdy nedopustil zamýšlený efekt.“    A tak on uložil Klíč, který Šalamoun uchoval, do slonovinové schránky. Jak je ukázáno dále, text Klíče je rozdělen na dvě části. ¹ V některých rukopisech je psáno Iroe Grecis.