Klinická SMRT

Klinická SMRT

Moje klinická smrt ve 32 letech, rok 9 / 2009

    ...zažila jsem ji také. Po operaci mě převezli na pokoj a bezdůvodně a bezprostředně mi nitrožilně vpíchli několikanásobnou dávku Dipidoloru tišící bolest, kterou mě předávkovali a uvedli do bezvědomí se zástavou dechu a silnými křečmi celého těla.

    Nic si z vyprávění spolupacientek nepamatuji, jen to, že najednou jsem všechno viděla v nádherném světle a jako bych se vznášela, pořád v leže. Všechno jsem slyšela, doktory kolem sebe, jak na mě volají a křičí moje jméno. Vůbec jsem nechápala proč tak kričí a snaží se mi pomoci, vždyt jsem se cítila v pořádku a nádherně.

    Usmívala jsem se na ně a říkala jsem jim, že je mi nádherně, až mě nechají a nekřičí tolik, že slyším moc dobře, ale nikdo na to nereagoval. Pořád se mě snažili oživit a mě bylo tak nádherně, ten klid v těle a v duši. Světlo za doktorama bylo tak silné, není možné si představit krásnější, teplejší, že by na světě existovalo. To teplo mě lákalo a tahalo k sobě a najednou byla tma.

    Tento zážitek je ještě hodně čerstvý, ale budu si ho pamatovat celý život. Nelze zapomenout na to, co jsem viděla a zažila. Pořád přemýšlím nad tím, co jsem vůbec prožila. Ale jedno už vím jistě, že se smrti vůbec nebojím, spíš se těším, až přijde, protože už vím, co nádherného přijde, ale vracet se mi teda vůbec nechtělo.!