DUCHOVNÍ POSTOJ K DÍLU

B.  DUCHOVNÍ POSTOJ K DÍLU

Dorneus ve své Philosophia meditativa říká: „Z ostatních nikdy neuděláš jedno, jestliže nejprve nebude jedno z tebe samého.“ Ať už alchymista tím „jedním“ myslí cokoli, vztahuje se to na subjekt „Umělce“, jehož jednota je prohlašována za conditio sine qua non dokončení Díla. Asi můžeme stěží zpochybnit to, že jde o psychologickou podmínku Díla a že tato podmínka má zásadní význam.

„Umění“ je skryto v lidském duchu, tedy moderně řečeno v nevědomí. Alchymistům skutečně svítalo, že jejich Dílo nějak souvisí s lidskou duší a jejími funkcemi. Především je průběžně kladen důraz na pečlivé studium knih a meditaci nad nimi. Tak říká Richardus Anglicus ve svém díle Correctorium fatuorum:

„A proto si mají všichni, kteří chtějí dosáhnout dobrodiní tohoto Umění, horlivě hledět studia a čerpat pravdu z knih, nikoli ze smyšlených bajek a lživých děl, neboť toto Umění nebude vskutku nalezeno žádným způsobem (ačkoli člověku se přicházejí mnohé klamy), pouze po dokončeném studiu a poznání slov filosofů“ atd.

Richardus Anglicus zavrhuje veškerou špínu, se kterou alchymisté pracovali, jako jsou vaječné skořápky, vlasy, krev ryšavého člověka, baziliškové, červi, byliny a lidské výkaly (faeces). „Co člověk zasévá, to také sklízí. Když tedy seje neřád, tak i neřád najde.“ „Vraťte se zpátky k cestě pravdy, bratři, kteří si jí nejste vědomi; proto vám radím kvůli vám samým, abyste studovali a laborovali za stálého promýšlení slov filosofů, ze kterých může být pravda vykládána.“

Protože existovala nejtěsnější souvislost mezi člověkem a tajemstvím hmoty, stanovil nejen pozdní Dorneus, ale už též Liber quartorum požadavek, aby operátor tak říkajíc stál na výši své úlohy, tedy aby stejný proces, který se očekává od hmoty, naplňoval v sobě, „neboť věci se dokončují prostřednictvím jim podobného“. Proto by měl operátor při Díle „být přitom“ (oportet operatorem interesse operi). „Je-li badatel vzdálen tomu, aby se podobal (Dílu), pak na výšinu, kterou jsem označil, nevystoupí a (ani) nedospěje na cestu vedoucí k cíli.“

Studiem filosofie člověk nabývá dovednosti v dosažení Kamene. A Kámen je zase člověk. Tak Dorneus volá: „Proměňte se z mrtvých kamenů v živoucí filosofické kameny!“ a vyjadřuje tak nejjasněji totožnost toho, co je skryto v člověku, s tím co se skrývá ve hmotě.

... od nejstarších dob alchymie existoval dvojí stav věcí: na jedné straně praktická chemická práce v laboratoři, na straně druhé psychologický proces, který byl zčásti vědomě psychický a zčásti nevědomý, projikovaný, spatřovaný v procesech proměny hmoty.

Na začátku Díla není potřeba mnoho prostředků; stačí, když se do něho člověk pustí se „svobodným a prázdným duchem“. Je také třeba sledovat důležitá pravidla: totiž že „duch (mens) se shoduje s Dílem, jež vyniká nade všechna ostatní“. Abychom se naučili „zlatému porozumění“ (aurea apprehensio), musíme dobře otevřít oči ducha a duše a s vnitřním světlem, jež Bůh od počátku v přírodě a v našem srdci zažehl, pozorovat a rozpoznávat.

Klenotnice hermetické moudrosti je podle Aurory consurgens založena na čtrnácti hlavních ctnostech tvořících fundament: zdraví, pokoře, svatosti, cudnosti, síle, vítězství, víře, naději, lásce (caritas), dobrotě (benignitas), trpělivosti, správné míře, duchovním postoji nebo vhledu, poslušnosti.

Obtíž a smutek, jež stojí na začátku Díla, opět mohou spadat v jedno s „černí“, stejně jako „hrozné temnoty ducha“ o kterých mluví Aurora consurgens; a ty jsou zase asi totéž co „afflictio animae“, utrpení duše, na než poukazuje Morienus. Výraz, kterým charakterizuje postoj adepta, „amor perfectissimus“ (nejdokonalejší láska), vyjadřuje jeho mimořádnou oddanost Dílu. Jestliže tato „seria meditatio“ (vážná koncentrace) není pouhým chvastounstvím - pro tuto domněnku ovšem nemáme žádný důvod - musíme si asi představit, že staří adepti pěstovali své Dílo s neobyčejným soustředěním, ba s náboženským zanícením. Taková zbožná oddanost je přirozeně způsobilá k projekci hodnot a významů do objektu obětavého výzkumu a k jeho vyplnění formami a postavami, jež mají svůj původ v první řadě v nevědomí badatele.